Článek
Mezinárodní tým objevil částečně zachovalou lebku dítěte druhu Homo naledi starou pravděpodobně zhruba 250 000 let v jeskynním systému Rising Star. Ten je součástí rozsáhlé archeologické lokality Kolébka lidstva, která zabírá plochu asi 250 kilometrů čtverečních na hranici Severozápadní provincie a Gautengu.
Homo naledi byl vědcům neznámý až do roku 2015. První dětská lebka, ač jen částečně dochovaná, přináší cenné informace o tom, jak tento zástupce druhu homo vypadal v raném věku. Dětské pozůstatky jsou obecně pro paleontology obzvláště cenné i proto, že jsou tenčí a křehčí než pozůstatky dospělých jedinců, a proto se jich dochovalo méně.
Lebku vědci našli už v roce 2017. Nyní o ní vydali dvě různé publikace popisující zvlášť samotnou lebku a okolnosti jejího nálezu. Studie publikoval žurnál PaleoAnthropology. Tým vedl Lee Berger z Univerzity Witwatersrand sídlící v hlavním městě JAR Johannesburgu, který stál i u objevení celého druhu Homo naledi.
Dítě, kterému patřila lebka, zemřelo asi ve 4 až 6 letech. Stáří v rozmezí 236 až 335 tisíc let vědci podle americké CNN pozůstatkům přisuzují na základě dřívější datace ostatních nálezů na stejném místě. Pohlaví dítěte vědci nerozpoznali, zbytek těla totiž nenašli. Neznámá zůstává i příčina smrti.
Přesto už majitel nebo majitelka pravěké lebky má své jméno. Vědci vybrali přezdívku Leti a často o dítěti mluví v ženském rodě. Jde o zkráceninu slova „letimela“, což ve setswanštině znamená „ten ztracený/ná“.
Lebku Leti vědci v roce 2017 našli ve velmi úzké skulině jeskyně asi 12 metrů od místa, kde Berger a jeho tým objevili vůbec první pozůstatky druhu Homo naledi. Úlomky lebky ležely v místě jen asi 15 centimetrů širokém a 80 centimetrů dlouhém. Zvláštní umístnění vědce vede k hypotéze, že tam lebka byla účelně přemístěna, což by mohlo znamenat, že jeskyně sloužila jako pohřebiště. V podobně úzkém prostoru byl totiž už dřív nalezen i jeden dospělý jedinec.
Co už vědci ví o Homo naledi
Hominid Homo naledi je podle Bergera „jeden z nejzáhadnějších“ druhů pravěkých příbuzných člověka. Jeho zástupci měli sice proti člověku o dost menší mozek (ne větší než pomeranč), ale naopak velmi podobné měli ruce, což mimo jiné naznačuje, že byli schopní využívat nástroje.
Jejich existence je oficiálně známá od roku 2015, prvních asi 200 fragmentů kostí patřící víc jak dvěma desítkám jedinců vědci v jeskyni našli už v roce 2013. Hromadný nález způsobil paradox, kdy se zcela neznámý druh pravěkého příbuzného člověka rázem stal jedním z druhů s největším množstvím dochovaných pozůstatků.
Homo naledi měl výšku maximálně asi 150 centimetrů a jeho hmotnost se odhaduje v rozmezí 35 až 53 kilogramů. Odborníky tento druh nejvíc překvapil tím, že ač byl anatomicky spíš primitivní a měl malý mozek, žil ve stejné době jako vyspělejší příbuzní člověka.
