Koho nebolí Trianon, není Maďar, učí se děti o sto let starém traumatu

Co je vlastně Trianonská mírová smlouva?

Trianonská mírová smlouva je v podstatě jednou z těch garančních smluv, které vznikaly po ukončení velké války po roce 1918 až zhruba do roku 1921, 22. Je to jedna ze smluv s de facto poraženým Maďarskem a je klíčová pro Československo i další nástupnické státy, které vznikly po válce. Smlouva stanovovala definitivní hranice a Maďarsku velikost nového území, které bylo oproti území velkého Uherska před rokem 1918 zúženo.

Jak Maďaři Trianon vnímali?

Ta smlouva pro ně nebyla mírovou, ale mírový diktát, což se píše i teď. Znamenal pro ně, když použiji to standardní klišé, že přichází o dvě třetiny svého území a zhruba o nějakých 10 i víc milionů Maďarů, těch „zahraničních Maďarů“, jak se říká. V podstatě to bylo rozbití územní integrity, která se odvozovala od vzniku velkého Uherského království v raném středověku. Bylo to rozbití nejen územní integrity, i národní, jazykové a kulturní integrity. Pro Maďarsko to byl takový nový Moháč, tedy bitva u Moháče v roce 1526 a postup Turků do Evropy. Mnozí významní literáti a publicisté hovořili o Trianonské mírové smlouvě jako o novodobém Moháči pro Maďary.

Dá se to přirovnat k něčemu v české historii? Existuje nějaká taková paralela, nebo je to trauma, které my nemůžeme znát?

Není to úplně to samé, rozhodně není, ale když použiji zkratku, vzpomínáme si na mnichovskou dohodu. Máme nějaké mnichovské trauma, nějaký mnichovský syndrom. Také došlo ke ztrátě území, ve prospěch Německé říše a sousedních států včetně Maďarska. To období 1938-1939 by se s tím z pohledu Československa možná dalo srovnat, ale jen velmi teoreticky.

Trianonská mírová smlouva, tak jak si ji v sobě Maďaři nesou, není klíčové téma dennodenních diskusí, ale je to nespravedlnost vůči Maďarům, kteří de facto hovořili o tom, že v Evropě bránili křesťanství, proto se to srovnává k Moháči.

Maďaři Trianon brali nespravedlivě a jen minimálně brali v potaz, že stáli po první světové válce na straně poražených. Oni se těmi poraženými necítili. Tam je zajímavé také to, že se při vypuknutí velké války chtěl tehdejší maďarský premiér István Tisza účasti v konfliktu zdržet. Potom tedy přikývl k účasti na straně Německa a Rakouska, nicméně ten prvotní jásot maďarské strany nezazníval a možná to bylo právě i obavami z toho, co by se stalo, kdyby náhodou ta válka končila nešťastně, tedy porážkou.

To se nakonec ukázalo jako vidění do budoucna, když Maďarsko kvůli své účasti ve válce přišlo o mnoho. Ne jenom o území, ale o mnoho lidského potenciálu, a to nemluvím o tom průmyslovém a ekonomickém.

Jak se maďarský přístup k Trianonu během toho století od roku 1920 proměňoval?

Trianonskou smlouvu za maďarskou stranu nepodepsal žádný významný politik, ale politici spíše třetího řádu, kteří šli brzy do důchodu. To znamená, že z jejich strany Trianon neakceptovali a od začátku proti němu bojovali.

Období meziválečného Maďarska se ve 20. a 30. letech neslo v duchu takové politiky revize, která byla namířená proti zvratu podmínek Trianonské mírové smlouvy. Celé tohle období, s větší intenzitou ve 30. letech po nástupu Hitlera v Německu, Maďaři říkali, že bojují za to, aby se jim vrátila zpátky alespoň ta území, kde byli etničtí Maďaři ve většině.

Během druhé světové války se Maďarsko stejně jako Slovenská republika postavilo po boku Německa a čekalo z toho výhody a zisky. Maďarsko pak získalo na úkor Československa Podkarpatskou Rus, respektive její část a část jižního Slovenska, tak tomu bylo i v případě jiných států. V době od roku 1938 do roku 1944 získalo Maďarsko díky „přátelství“ s Německem zpět de facto to, co ztratilo po podpisu Trianonské mírové smlouvy 4. června 1920.

Po roce 1945 je tam krátké období tří let demokratického záchvěvu, který Maďarsko v podstatě strávilo jednáním o nové mírové smlouvě. Pařížská mírová smlouva se hodně přirovnávala k Trianonské. Maďarsko se opět ocitlo na straně poražených.

Jak se pak přístup k Trianonu změnil po nástupu komunismu v zemi?

V roce 1948 byl vývoj podobný jako v Československu, došlo k nástupu komunistických hnutí a socialistického komunistického internacionalismu. A v rámci socialistického tábora spory mezi Čechy, Slováky a Maďary býti nemohly. I když se ten režim v době 1948-1989 proměňoval a v liberálnější fázi se o Trianonu mluvilo a hovořilo, v realitě vztahů ve východním bloku se o Trianonské smlouvě nehovořilo a bylo to téma, které se neotevíralo a otevírat nemělo.

A pak se po roce 1989 otevřelo nanovo. Byl a je Trianon tématem, které štěpí maďarskou politiku?

Vypuklo to nanovo, na maďarské straně Trianon znovu nabral na síle. V meziválečném Maďarsku bylo jedno, jestli jste levicový politik, dokonce i radikální levicový politik, nebo pravicový konzervativní, protože jediná věc, co vás spojovala, byl právě nesouhlas a odmítání Trianonské mírové smlouvy a podpora revize.

Tohle, samozřejmě už ne v takovém extrému, se objevilo i v Maďarsku po roce 1989. Žádná strana, žádný politik otevřeně nebude kritizovat smlouvu, kterou jako Maďar, a ne jako politik, ale jako Maďar musí považovat za nespravedlivou. Trianonská mírová smlouva tam tak v tom politickém systému není příkopem. Všichni to vnímají jako nespravedlnost, ale ne, že by chtěli revizi. Po roce 1989, 1990 si Maďarsko uvědomovalo, že žádné revize dosáhnout nemůže. A po roce 2004, tedy vstupu do Evropské unie, už vůbec ne. Trianon je tedy interním tématem, interní bolest.

Tudíž se to téma jako vnitropolitické vrací? Ale spíš rétoricky a symbolicky?

Trianon je živý symbol. O Trianonu se tu píše, v posledních 20 letech se tu o něm točí filmy. Je to něco, co si Maďaři potřebují v sobě zpracovat. Maďaři jsou vedeni k tomu, že je Trianon mezník. Trianonská mírová smlouva znamenala skutečně rozbití kulturně-jazykové maďarské jednoty, té územní integrity. Od roku 2010 je 4. červen den, kdy se v Maďarsku připomíná soudržnost mezi Maďary, a to nejen Maďary tady v Maďarsku, ale i mezi zahraničními Maďary.

Jak se o Trianonské smlouvě píše v současných učebnicích dějepisu?

Vycházejme z toho, že v podstatě někdo rozbil velké Uhersko, respektive Uherské království, které Maďaři a maďarská společnost považují za své. To je takzvaná teorie politického národa z 19. století. Maďaři byli elitami, tou hlavní vrstvou, která stála na čele národně uvědomovacího procesu.

A právě takhle se o tom píše: někdo v roce 1918, ne ani tak s ohledem na prohranou válku a na nesprávnou pozici Maďarska v ní, doslova rozbil integritu nejen územní, hospodářskou, ale kulturní, jazykovou, jakousi rodinnou. Tím někým je Velká Británie, Francie a další státy včetně nástupnických států.

Samozřejmě nikdo už těm dětem na základních školách nevypráví, že to všechno mělo své příčiny a své následky. Jsou spíše vedené k tomu, aby nesly odkaz velkého Uherska. A ne toho nějakého nacionalistického velkého Uherska, ale odkaz tradice, kultury, jazyka, které se vyvíjely na území té takzvané Karpatské kotliny.

Jak se k Trianonu staví premiér Viktor Orbán? Měnil se v čase jeho postoj? Už jste zmínil, že byl v roce 2010 vyhlášen 4. červen za svátek, den národní jednoty. Nechtěl Orbán výklad Trianonu změnit?

V tom roce 2010 mi to připadlo, že se jen institucionalizovalo to, co už v Maďarech bylo. Ale nemyslím si, že by na tom někdo mohl získat politické body nebo by si z toho vystavěl pomník, ať už Orbán, nebo nějaký jiný konzervativec. Nemyslím si, že by to bylo něco, co by ten režim mělo nějakým způsobem ideologicky podpořit.

Trianon je mezi Maďary živý, a jak se říká: koho nebolí Trianon, tak není Maďar. Samozřejmě se o tom diskutuje, samozřejmě v některých projevech pravice i levice, a zejména krajní pravice, na zneužívání těchto symbolů narazíte, ale jsou to spíš marginální projevy. Trianon je něco, co je v Maďarech pěstováno od mateřské školky a nepotřebují k tomu to, aby to byl bod politického programu.

Už jste mluvil o symbolech. Všiml jsem si, že se premiér Orbán i ministři jeho vlády v poslední době často objevují před mapou Uherska v těch předtrianonských hranicích. Premiér na Facebooku popřál hodně štěstí maturantům a doplnil to fotkou glóbusu, na kterém je také mapa Uherska. Ministr zahraničních věcí zase nedávno v parlamentu mluvil o Slovensku jako o Horních Uhrách. Tohle jsou spíš symboly určené Maďarům, nebo jde o nějaké škádlení i zahraničí?

V rámci diplomatických vztahů škádlení určitě existuje, ale jak jsem říkal na začátku, že by tím Maďarsko usilovalo o nějaké územní změny, tak to rozhodně ne. Ta fotka glóbusu je pro mě úsměvná, není to vůbec nic nového. To bychom mohli jít zpátky do 19. století, kdy se politici u podobných glóbů nechali rádi vyobrazovat a malovat. Pro ně je to jakási tradice, pokračování tradice konzervativního meziválečného Maďarska, nemyslím ale v nějakém militantním duchu. Jde o detailní nuance, které se dnes trochu aktualizují. Tyhle vlajky a symboly jsou určeny dovnitř. Je to pro Maďary v Maďarsku i pro ty v zahraničí.

Já můžu ze zkušenosti historika a hungarologa, ale i jako táty od dětí, které chodí do maďarské základní školy, říct, že lidé jsou tady historií doslova zasažení. Kolikrát i, v dobrém, nemocní. Děti jsou vedeny k národnímu patriotismu, respektu k dějinám, předkům, kultuře a jazyku i politické kultuře.

Jak se připomíná letošní 100. výročí? Četl jsem, že v Budapešti má být odhalen nový památník u parlamentu a že se plánovaly i lokální akce. Bude to ve velkém stylu?

Mělo to být velkolepé, ale nebude. Spousta akcí se kvůli pandemii zrušila nebo se bude odehrávat spíš v komorním duchu. Odhalení sochy Trianonu, která bude stát na místě, kde bývala socha Imreho Nagye, určitě proběhne, ostatní akce ale v podstatě pandemie tak trošku odvála.

Hungarolog a historik Robert Pejša žije v Maďarsku od roku 2010.