Článek
Na hřbitov na jižním předměstí Madridu přijíždí pohřební vůz s hermeticky uzavřenou rakví. Ze hřbitovní kaple vyjde kněz, nasadí si roušku a fialovou štolu a zeptá se zaměstnance pohřební služby: „Nějací pozůstalí?“ „Ne, myslím, že ne,“ dostane se mu odpovědi. Stoletá paní je jednou ze tří desítek nebožtíků, které kněz José Luis Sáenz v těchto dnech denně vyprovází na poslední cestě, napsal dnes deník El País.
Kněz se pomodlí, několikrát vysloví jméno ženy, které si předtím přečetl na papíře, a rakev postříká svěcenou vodou. V těchto dnech se počet jeho obřadů na hřbitově ztrojnásobil, jsou proto velmi skromné. Každému věnuje tak sedm minut. Dnes ráno dostal papír plný jmen. Isabel (83), Ángel (88), Manuel (81), Manuela (108)… „Za dvacet let jsem si jen asi dvakrát spletl jméno. Styděl jsem se. Když se mi to stane, pak čtyřikrát zopakuji to správné,“ řekl kněz Sáenz.
Zaměstnanci pohřební služby mají roušky, rukavice a ochranné brýle. Rakev se při obřadu nesmí otevřít. „Jste si jistý, že je to můj otec?“ ptá se pozůstalý před rakví na hřbitově.
Pohřební služby v těchto dnech nestíhají a občas vzniká zmatek. To byl i případ boxera Manuela Álvareze, který byl v 60. letech národním šampionem. Zemřel před sedmi dny, na úmrtím listě stojí „infekce dýchacích cest“. Test na koronavirus mu nedělali. Jeho tělo bylo pět dní v chladicím boxu pohřební služby.
Jeho pozůstalí kvůli pohřbu telefonovali třikrát denně. Pak jim zaměstnanci zavolali ráno v 9:37, aby jim sdělili, že pohřeb bude týž den ve 12:10. Rychle se oblékli do smutečních šatů, a když dorazili ve stanovený čas do pohřební kaple, zjistili, že stojí před rakví někoho jiného. Museli počkat hodinu, než jejich zesnulého příbuzného přivezou.
Také takové jsou případy, o nichž vypráví čtyřiasedmdesátiletý kněz José Luis. „Prý jsem také ohrožen nákazou. Ale já věřím v boží plány,“ říká kněz na madridském hřbitově.
