Článek
V pražské Hostivaři trénují mladí zájemci jeden z nejtvrdších a nejsledovanějších sportů světa. Jeho název je MMA, což v překladu znamená smíšená bojová umění.
„A teď se desetkrát uškrťte!“ zazní hlas trenéra tělocvičnou, která má podlahu s měkkým modrým povrchem, sloupy uprostřed prostoru obalené molitanem, a dokonce i stěny kryté pevnými sítěmi.
Nejmladšímu teenagerovi na tréninku je teprve 15 let a chodí na základní školu. „Přivedl mě sem před dvěma třemi lety táta, který tady trénuje MMA pro zábavu,“ říká Josef Vavák, který se původně věnoval judu. Na tréninku je přes svůj nízký věk nepřehlédnutelný díky vysoké sportovní postavě ve výrazně barevném dresu. „Chodím jednou až dvakrát týdně, ale máme tělocvičnu i doma, takže se tam občas s tátou potaháme,“ zmiňuje mladík, který si pochvaluje dobrý kolektiv tady v Penta Gymu, který vede trenér a veterán MMA Dan Barták.
Do wrestlingových zápolení na zemi se mladík pouští ostře. Zpocený a se šklebem ve tváři se snaží zabojovat do poslední chvíle, i když je chycený soupeřem ve škrticím objetí. „Snažím se dát do všeho maximum,“ připouští s tím, že ho baví rozvíjet zápasnické techniky. „Původně jsem sice začal chodit na brazilské jiu-jitsu, ale přidal jsem právě i MMA, protože táta je pro mě velkou inspirací,“ zmiňuje. Svoji budoucnost nevidí v profesionálních soubojích, protože je u něj – alespoň podle jeho slov – na prvním místě škola. Jednou chce být doktor.
Výrazný zvukový signál z malé krabičky na zemi prořízne prostor. Oznamuje začátky i konce. Volně se tu začíná pohybovat dvanáct mladých lidí, z toho tři dívky. Pruží v kolenou, stínují – údery a kopy letí vzduchem naprázdno. Jeden zlehka naznačuje, další to silově švihá, jiný měkce dopadá na zem a hbitě se zase zvedá. Výskok s kolenem nahoru, kop. Po chvíli následuje pauza. „Pijte, ať se vám nemotá hlava, ať o vás nemusíme zakopávat,“ říká trenér Dan se svým specifickým humorem. Většina oken je otevřených, teplota je dnes přes 30 stupňů.
Tak a teď se desetkrát uškrťte.
Dan předvádí, co se bude dít dál: „Pojďte, rychlovka! Škrcení.“ Sedá si na zem a zezadu bere kolem krku mladou ženu v triku s drakem, která mu občas asistuje jako figurantka. Na první pohled to vypadá romanticky, než začne mluvit, přece jen jsme v Penta Gymu na tréninku MMA. „A teď uděláte tohle, jako kdybyste podřezávali,“ předvede dokončující pohyb. „Tak a teď se desetkrát uškrťte,“ volá na své svěřence, kteří se rozdělují do dvojic.
Jeden škrtí, druhý je škrcený. Sevření povoluje, když se bránící soupeř vzdává mírným poklepem dlaně. Trenér jde zase na zem s praktickou ukázkou, jak zvládnout další typ škrcení a obranu proti sevření do takzvaného zámku s názvem body triangl. „A jdete pánví do strany! Nesmíte podlehnout tomu, že pracujete nohama, a pořád si musíte bránit krk,“ říká okolostojícímu hloučku. Prochází následně mezi zápolícími dvojicemi, občas se zastaví a volá různá doporučení: „Pánev! Pánev!“
Rok a půl sem chodí na tréninky devatenáctiletý Matěj Štofl. „Chtěl bych se věnovat zápasům, takže se snažím co nejvíc trénovat, pětkrát týdně,“ říká odbarvený mladík s vytetovaným červeným srdcem na krku. Popisuje, jak ho tréninky motivují se zlepšovat a být nejlepší v tom, co dělá. „Baví mě, že se můžu vydovádět, vybít, ale i zlepšovat. To je také důvod, proč jsem začal. Chtěl jsem být silnější a umět se prát,“ zmiňuje.
Do Penta Gymu se dostal takříkajíc z pouličních bitek, otevřeně zmiňuje svoji minulost fotbalového rváče. Sám přitom hrál od dětství jedenáct let fotbal. „Jak jsem ale dospěl, začal jsem se rvát. Postupně jsem přišel na to, že rvačkám můžu dát formu a usměrnit svoji agresivitu,“ podotýká. V Penta Gymu mu vyhovuje, že jsou tréninky hodně technické a přátelské i pro začátečníky. „Raději bojuju v postoji než na zemi, kde nechci, aby to trvalo dlouho. Potřebuju se dostat zase na nohy a být ve svém živlu, tam toho soupeře ukončit,“ dodává.
Prostorná a světlá tělocvična s řadami oken po obou stranách se nachází v druhém patře jedné z hal v hostivařském areálu. Po tři čtvrtě hodině tréninku míří do úst chrániče zubů, na ruce jdou poprvé rukavice, ale nejsou tak velké jako boxerské. Konce prstů z nich koukají – jde spíš o krytí úderových kloubů. Opět zazní prostorem houkačka. „Vyměňte si partnera či partnerku,“ volá Dan, který po ukázce prochází mezi mládeží: „Hodím ho, ukončím ho!“
„Promiň!“ zazní prostorem ženský hlas. Dívka, která se omlouvá, trochu rudne ve tváři, zatímco její mužský soupeř s culíkem se drží za rozkrok, protože se mu smekl suspenzor. Po chvíli křeče sportovně vstává se slovy: „To se stává a jde se dál.“ Je to devatenáctiletý Filip Janík, který tady trénuje od svých šestnácti let. K MMA se dostal díky svému bráchovi, který sledoval zápasy přes internet. Chytlo ho to, proto začal hledat, kam by mohl chodit.
„Kámoši už do nějakých gymů chodili, ale místo toho, aby je nejdřív naučili základy, tak tam hned od začátku dostávali přes držku. Prostě se tam na nich vybíjeli,“ popisuje období hledání, při kterém mu začal být sympatický i díky rozhovorům současný trenér Dan Barták. „Líbí se mi, že si tady navzájem pomáháme,“ říká Filip s monoklem na oku. „To mám z pátečních sparingů, to jsem dostal dobrou ránu,“ usmívá se. Preferuje boj v postoji, wrestling na zemi nemá rád a dělá ho jen proto, aby uměl obojí a byl lepší.
Světem MMA žije nejen v tělocvičně, ale je schopný v noci vstávat a sledovat zápasy UFC, což je americká elitní profesionální soutěž, jejíž turnaje jdou přirovnat k Lize mistrů ve světě fotbalu. V UFC se točí obrovské peníze. Například irský bouřlivák Conor McGregor si vydělal miliardy korun bojováním v takzvaném oktagonu – oproti klasickému boxerskému ringu se zápasy odehrávají v osmihranné kleci.
„Nejsme banda primitivů, co se mezi sebou jen tak mlátí. Spousta lidí se věnuje MMA jako kondičnímu tréninku a jsou tu i dětské skupiny,“ dodává Filip, který se do Penta Gymu přesunul z fotbalu: „Štvalo mě tam, že jsem makal nejvíc, ale tým nemakal. Často jsem se taky rval.“ Rozvoj trendu MMA zpomalila koronavirová pandemie. Přitom jen v případě slavné soutěže UFC šlo ještě v roce 2019 o osmou nejcennější sportovní značku s hodnotou 2,4 miliardy dolarů.
Trénink v závěru svých 90 minut zrychluje, pot ze všech leje. Konec. Všichni se můžou položit na záda na zem. „Oblíbená část tréninku!“ zazní od země něčí hlas. Trenér zatím radí, jak zklidnit dech: „A až se zklidníme, zkusíme si každý v sobě zrekapitulovat techniky tréninku.“ Je tu najednou ticho, které pak rozbije trenérův hlas: „Pomalu otevřete oči.“ – Hotovo. Všichni se potkávají, plácají si do dlaní a vzájemně si děkují. Trenér před rozloučením dodává: „Byli jste úžasní, někteří víc (úsměv), někteří míň,“ dodává.
