Klišé francouzštiny jako elitářského jazyka se snažíme změnit, říká jazyková atašé

Dvacátého března si připomínáme 50leté výročí založení Mezinárodní organizace frankofonie. V jaké formě nyní frankofonie je?

Nejdříve bych připomněla, že tato organizace vznikla mimo Francii, její vznik iniciovalo několik zemí – Tunisko, Niger, Senegal a Kambodža. Toto společenství sice spojovaly historické vazby na Francii, zároveň mu ale šlo i o nové hodnoty. Okolo francouzského jazyka dokázaly vytvořit společenství, k němuž se přidávaly další státy a dnes má značnou dynamiku, zvláště v Africe. K organizaci se stále přidávají další a další země, nyní se nově angažuje například Ghana. Letos jsme Ghanu zapojili i do organizace Dnů Frankofonie v České republice.

Akce pořádané během Dnů Frankofonie se nyní bohužel kvůli epidemii koronaviru neuskuteční. Zrušili jste je, nebo jen odložili?

Odložili. Cílem této akce je samozřejmě shromáždit frankofonní lidi v České republice a jsme hrdí na to, že se nám letos podařilo dát dohromady 14 různých zemí, které se na organizaci podílely. Na akcích jsme ale chtěli shromáždit širokou veřejnost, nejen lidi, kteří mluví francouzsky, ale i ty ostatní. Některé akce jsou zaměřeny na mladé lidi, potřebovali bychom tedy vědět, co se bude dít se školami. Vzhlížíme tedy k červnu, nebo možná k začátku školního roku. V žádném případě to ale není zrušení akcí.

Členským státem Mezinárodní organizace frankofonie (OIF) je i Česká republika, má tam ale jen pozorovatelský status. Co to v praxi znamená a mohlo by se to do budoucna změnit?

Česká republika figuruje v OIF jako pozorovatelský stát od roku 1999. Znamená to, že se může účastnit politických a ekonomických akcí organizovaných OIF, summity frankofonie jsou ale vyhrazeny pouze zemím s plným členstvím a hlasovacím právem. Má tam ale právo konzultovat, což je takovým prvním krokem.

Myslím také, že se vztah České republiky k francouzštině ještě posílí i na politické úrovni – víte, že Česká republika bude po Francii přebírat předsednictví Evropské unie. Francouzština je přitom jedním z hlavních pracovních jazyků v diplomatických kruzích. Pracujeme proto na tom, aby zde byla více přítomná na všech úrovních, které budou do předsednictví zapojeny.

Organizace je nyní řízena Louise Mushikiwabovou z Rwandy. Dá se říci, že těžiště frankofonie tedy leží v Africe?

Ano. Předpovědi hovoří o tom, že největší počet frankofonních mluvčích bude v Africe. Je potřeba tam investovat v oblasti vzdělání, kulturní výměny i občanské společnosti. Sdílíme spolu v rámci společenství společné hodnoty jako je svoboda, rovnost a diverzita. Budoucnost frankofonie zjevně leží v Africe.

Po rozšíření Evropské unie v roce 2004 francouzština v srdci evropských institucích poněkud oslabila. Jak se v této souvislosti díváte na brexit? Může francouzština díky němu chytit druhý dech?

Ano, samozřejmě. Myslím ale, že angličtina je pevně ukotvená jako pracovní jazyk na všech úrovních a že nemůžeme mluvit o francouzštině bez angličtiny. S tím, jak se vyvíjí evropská identita, se vyvíjí i jazyková otázka a francouzština by se mohla znovu stát převládajícím jazykem.

Na českých základních školách přeskočila loni vůbec poprvé španělština francouzštinu. Kde vidíte příčiny tohoto vývoje?

Právě jsme se bavili o Evropě a Evropská unie je světem mnoha jazyků, kde má španělština důležité místo. Jsem si vědoma toho, že se o francouzštině mluví jako o jazyku složitém na učení a jazyku elitářském. Jednou z našich povinností je snažit se takováto klišé vyvracet. Snažíme se také ukázat, že francouzština je jazykem vědy. Zde v České republice máme řadu dvojích diplomů, které platí v obou zemích. Je také jazykem užitečným pro získání zaměstnávání. Chceme rodiče žáků na tyto aspekty upozornit a sdělit jim, že jde o jazyk užitečný a praktický, zároveň ale pořád krásný.

Když se díváte na výuku francouzštiny v České republice a ostatních zemích střední Evropy, vidíte nějaké rozdíly?

Ne, myslím, že ty tendence jsou dost podobné. Je pravda, že vrchol zájmu v regionu už francouzština před pár lety zažila a nyní se nacházíme ve fázi stagnace, demografie se ale mění a žáků přibývá. Velmi důležité je proto pracovat zde s komunitou profesorů francouzštiny, nabízíme jim další vzdělávání a nové učební techniky. Snažíme se, aby se francouzština zbavila svého image jazyka knih, jazyka akademického a elitářského. Francouzština se dá dnes učit i jinak.

A liší se nějak výuka francouzštiny v jednotlivých regionech České republiky?

Velmi dynamickým regionem je Morava, s jejímiž orgány hodně spolupracujeme, zvláště s Francouzskou aliancí v Ostravě. Máme tam také partnerské lyceum. Otevřeli jsme francouzské centrum na Univerzitě Palackého v Olomouci, které se stalo motorem pro šíření francouzštiny po městě. Dynamický je také Pardubický kraj se svojí Francouzskou aliancí, kde spolupracují s francouzským regionem Centre-Val de Loire. Z dalších regionů bych zmínila Středočeský a Plzeňský kraj a také Vysočinu, kde také vidíme velký zájem o francouzštinu.

Frankofonii lze označit jako francouzskou „soft power“. Kdybyste měla říci jen jediný hlavní cíl do budoucna, co by to bylo?

Myslím, že frankofonie je především jednota v rozmanitosti, to je její hlavní cíl. Členské státy se hodně liší, ale jazyk a společné hodnoty jsou jako červená nit, která je spojuje.