Článek
Plán Evropské komise zveřejněný v půli července počítá s tím, že by se podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie měl v rámci zemí EU zvýšit do roku 2030 na 40 procent. Dosavadní cíl byl nižší; činil 32 procent.
A komise šla ve svých návrzích dál. Ze zveřejněných plánů, o nichž mají od podzimu debatovat členské státy a Evropský parlament, vyplývá například i stopka na prodej nových aut na benzinový či naftový pohon po roce 2035. Od zmíněného data by nové automobily nesměly produkovat žádné emise oxidu uhličitého, což by zásadně prodražilo jejich výrobu. Unijní exekutiva chce také výrazně podpořit prodej elektromobilů, pro něž by měly členské země budovat podstatně více dobíjecích stanic.
Na to, jaký efekt by tato opatření mohla mít, odpovídal v pořadu Ptám se já klimatolog Radan Huth, ředitel Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který působí na Katedře fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Celý rozhovor si můžete pustit v přiloženém podcastu, část interview nabízíme v přepisu.
Ekologický balík, který zveřejnila Evropská komise, je ambicióznější než ten předchozí. Zejména pokud jde o snižování objemu skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, ve snižování uhlíkové stopy odstupem od fosilních paliv. Je to něco, co by mohlo mít skutečně efekt? Pocítíme třeba za 10, 20, 50 let úlevu?
Za 10, 20 let určitě úlevu nepocítíme. Problém se skleníkovými plyny v čele s oxidem uhličitým je ten, že v atmosféře vydrží dlouhou dobu. Uvádí se, že většina skleníkových plynů má střední dobu života v atmosféře 100 let. To znamená, že co dnes vypustíme, tak za 100 let ještě polovinu z toho v atmosféře najdeme. K tomu, abychom pocítili nějaké pozitivní změny za 50 let, je potřeba, aby totéž, co navrhuje EK, udělali všichni.
Tím myslíte Spojené státy americké, Asii…
Ano. Největší emitenti - Čína, Indie, Spojené státy, Brazílie. Prostě komplet všichni. Pokud tomu tak nebude, tak se můžeme ptát, co se stane. Jestli důsledkem nebude jen to, že si Evropa pod sebou podřízne ekonomickou větev a znečišťující výroba se přesune jinam. Důsledek si můžeme všichni odhadnout sami: S planetou se nic nezmění a Čína, Rusko a další budou daleko vpředu před Evropskou unií.
Ale co se nabízí jiného? Jakou lidskou snahu lze zpomalit oteplování planety?
Redukce emisí skleníkových plynů je jedna cesta. Je to cesta, kterou si vybrala Evropská unie, ale v zásadě to není cesta jediná. Existují i jiné možnosti, byť ještě nejsou v tuto chvíli připraveny pro použití v praxi. Například odčerpávání oxidu uhličitého z atmosféry, případně nějaké modifikace odrazivosti zemského povrchu, jejichž důsledkem by mělo být to, že zemský povrch pohltí méně slunečního záření, a tudíž se tím důsledek zesilujícího skleníkového jevu přechodně eliminuje.
Můžete laikovi popsat, jak by to vypadalo, že by se změnila, jak říkáte, odrazivost, aby se neoteplovala planeta?
Na to existuje spousta různých možností: vypouštění jakýchsi odrazivých balonů do stratosféry, třeba pěnění mořského povrchu, protože pěna má daleko větší odrazivost než rovný mořský povrch. Pak taková exotická věc - umístění nějaké rozptylné čočky do vesmíru mezi Slunce a Zemi. A spousta dalších podobných možností. Myslím, že je potřeba se tím vážně zabývat, protože je to možná cesta. Ne všechno z toho se ukáže jako schůdné, ať už fakticky, nebo ekonomicky.
Svět se aktuálně potýká s mnoha extrémními jevy. Od skoro 50stupňových veder v Kanadě a části Spojených států amerických, které způsobily rozsáhlé požáry, až ke katastrofálním záplavám v severozápadní Evropě. Připisují se globálním změnám klimatu. Řekl byste na základě toho, co víme o tom, co by nás mohlo čekat, že současné extrémní projevy počasí mohou být zítřejší normou? Pomalé bouře, větrné smršti, záplavy? Musíme si na to zvyknout, protože se planeta otepluje?
Já bych byl s některými věcmi opatrný. Ano, musíme počítat s tím, že se do budoucna zvýší teplota – se všemi důsledky. To znamená, že budou extrémní vlny veder a budou více časté na různých místech zeměkoule. Ano, dá se očekávat, že déšť, projevy bouřek budou silnější. Ale na druhou stranu bych byl opatrný připisovat tomu to, co se dělo v Německu a západní Evropě. Nedával bych tomu punc velké extremity. Deště bylo hodně, ale mě zarazilo, jak obrovské škody tohle množství srážek napáchalo.
Když byly u nás povodně v letech 1997 a 2002, kdy tedy jejich příčina byla trochu jiná, tak ztráty – zejména na lidských životech – zdaleka nebyly takové jako v Německu. Překvapilo mě to.
Máte nějakou teorii, proč tomu tak bylo?
Mám pocit, že bude něco na tom, co se teď v Německu začíná řešit. Že si zřejmě neuměli dostatečně efektivně předat informaci o hrozícím nebezpečí. Zřejmě jim to nefungovalo úplně dobře, když povodeň zastihla lidi v noci, doma, v jejich postelích.
Čili podle vás to nebylo nutné, povodeň nepostupovala tak rychle?
Ti lidé už neměli v tu dobu v postelích co dělat. Když přišla povodeň do Karlína, tak už tam nikdo nebyl, Karlín se evakuoval. V metru nikdo nebyl. Takže podle mého názoru k té tragické německé bilanci přispěla neschopnost či nedostatečné varování a přípravy.
Fotogalerie: Následky povodní v Porýní-Falci ve fotografiích Michala Šuly
