Článek
Testování je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zjistit skutečný stav šíření viru v populaci. Prostá čísla přírůstků podávají jen nedokonalý obraz: v době, kdy se denně uskuteční několik tisíc testů, bude přírůstek nižší než v období, kdy se testy počítají na desetitisíce. S povinným testováním ve firmách, které se postupně rozjíždí, se dá očekávat navýšení obou statistik. Právě proto odborníci doporučují sledovat spíš procento pozitivních než pouze nárůst nakažených.
Tato statistika se však před nedávnem změnila. S příchodem antigenních testů a jejich plošného nasazení bylo potřeba upravit výstupy. Na webu Ministerstva zdravotnictví se proto objevily tři různé grafy ukazující rozdílné hodnoty podle kategorií.
„Rozdělit testy do kategorií dle indikací je ve shodě s platnými mezinárodními pravidly a doporučeními, respektuje různý cíl a informační hodnotu různě indikovaných testů a umožňuje velmi přehledně vyhodnotit různé modality testování a jejich efekt,“ vysvětluje krok vedoucí webového studia ÚZIS Martin Komenda.
Rozdělení vychází z logického předpokladu – lidé jsou testovaní z různých důvodů a podle toho se také mění pravděpodobnost pozitivního výsledku. „Dělení testů dle indikací je jedinou možností, jak exaktně odlišit různé vstupy testovaných do testovacího procesu, kontrolovat testy opakované a vyhodnotit relativní pozitivitu testů ve vazbě na jejich cíl,“ popisuje Komenda. „Z tohoto hlediska má největší význam relativní pozitivita testů z klinických a diagnostických indikací, která je v korelační souvislosti s virovou náloží v populaci a s rychlostí šíření nákazy v ČR,“ dodává.
Čtyři kategorie
V současné době jsou testy rozděleny do čtyř kategorií. Diagnostická indikace ukazuje výsledky lidí, kteří byli testováni kvůli příznakům možného nakažení. Skrývají se pod ní „testy pro pacienty s příznaky (indikace PCR testů na základě primární diagnostiky praktickým lékařem, ambulantním specialistou, nebo klinická indikace nemocniční symptomatickým pacientům, pacientům v závažném stavu apod., dále antigenní testy v případech, kdy není rychle dostupné PCR).“ Klinická indikace, o níž Martin Komenda hovoří, je tedy podmnožinou diagnostické.
Epidemiologická indikace zahrnuje lidi, kteří byli v kontaktu s nakaženým a na test šli v návaznosti na trasování. Skupina preventivních testů a plošného testování podle webu ministerstva zahrnuje „testy indikované k preventivnímu vyšetření pro rizikové jedince, pro kritickou infrastrukturu státu či plošný screening v rámci komunitního testování populace, dále také antigenní a PCR testy u asymptomatických jedinců pro poskytovatele zdravotních a sociálních služeb“.
Poslední skupinou jsou „ostatní“. Komenda je vysvětluje jako „testy samoplátců, testy bez určené indikace apod.“. Mimochodem, přestože i jejich počty dosahují denně jednotek tisíc, jsou pouze v datových výstupech ministerstva. Graficky se na webu, mapujícím koronavirus, nepublikují.
Seznam Zprávy přinášejí přesný přehled. Mezi jednotlivými skupinami si můžete přepnout pod grafem ukazujícím klouzavý průměr.
Otázkou však je, která z těchto hodnot je srovnatelná s údajem, který ÚZIS zveřejňoval před rozdělením, a která může reprezentovat reálnou pozitivitu provedených testů. „To je velmi jednoduché, neboť v období před kategorizací dle indikace byly v ČR hodnoceny dominantně pouze PCR testy. Nová data testů z klinických a diagnostických (či epidemiologických) indikací umožňují srovnání i s předchozími časovými řadami,“ říká Komenda.
Jenže tady je problém: hodnoty u těchto kategorií se významně liší. Zatímco u diagnostických indikací činila pozitivita 3. března 48 procent, u epidemiologických to ve stejný den bylo necelých 28 procent. Žádost o vysvětlení či upřesnění zůstala do vydání toho článku i po urgenci bez odpovědi. Z výše zmíněných informací pouze vyplývá, že nejdůležitější je pozitivita u diagnostické indikace.
