Článek
Bývalý prezident Václav Klaus byl kritizován, že 28. října přišel uctít památku státního svátku bez roušky a mluvil bez ní s lidmi, kteří spadají do rizikové skupiny obyvatel. Za chybu to však nepovažuje. „Já to dělám programově a záměrně, a když člověk něco dělá programově, tak za a) to nepovažuje za chybu a za druhé považoval bych za nedůstojné, kdybych dělal to, co dělá řada našich politiků, že se začne omlouvat,“ řekl. K omluvě nevidí důvod.
„Mám svou představu o významu roušek, ne že bych si ji já sám vymyslel, přeci medicínská profese má mezi sebou vášnivé bojovníky za roušky a stejně vášnivé odpůrce roušky,“ dodal. Koronavirus a jeho zneužití považuje za nástroj k přeměně světa.
Klaus si myslí, že takzvané rouškaře je možné definovat pomocí „celé řady dalších významných charakteristik“ podle „soubojů“ v dalších oblastech. „Rouškaři jsou samozřejmě lidi, kteří jsou vítači migrantů, rouškaři jsou lidi, kteří si přejí posilu Evropské unie a rychlé přijetí eura, já bych viděl řadu takových doplňujících charakteristik,“ řekl. „Rouškaření“ podle něj něco říká o sebevědomí člověka, jeho politickém světonázoru či o hodnocení světa.
Své názory chce představit v pokračování jarní knihy Karanténa. „Protože myslím, že druhý lockdown, druhé umrtvení života v naší zemi vyžaduje druhou knížku od nás na toto téma se zásadním, širokým názorem o těchto věcech,“ poznamenal.
V rozhovoru zdůraznil, že hodnota čísla R není bezprostředně měřitelná. „Je to velký matematický model založený na hromadě předpokladů a založený na celé řadě neměřitelných a nekvantifikovatelných údajů, a který je velmi, velmi sporný,“ uvedl. Podle Klause by se Česko při hledání cesty boje s epidemií nemělo inspirovat u jiných států, ale na základě studování „tisíce článků, textů, studií a analýz“ by si lidé měli vytvořit svůj názor.
Při přijímání opatření státu podle něj platí pravidlo tzv. trade-off, tedy „něco za něco“. „Existuje dilematické rozhodování mezi dvěma nebo eventuálně více konkurenčními cíli,“ podotkl. Za konkurenční cíle považuje minimalizaci ztrát lidských životů a minimalizaci rozvrácení společnosti, ekonomiky, státních financí či školství. Na pomyslné křivce by se posunul „o kousek jinam“, než jsou současná vládní opatření.
