Článek
Objekty připomínající mrakodrapy vytvořené z vysloužilých zářivek a shluku elektroodpadu, opotřebované lyžařské hůlky tyčící se jako televizní věže či městské krajiny vytvořené z nepotřebných žárovek a vyřazených mixérů, telefonů či opékačů topinek tvoří výstavu Krištofa Kintery nazvanou Neuropolis. Tematicky navazuje na autorovu výstavu v Galerii Rudolfinum před třemi lety a ode dneška je přístupná v Galerii Zdeněk Sklenář v Mikulandské ulici.
Kintera se pro výstavu inspiroval knihou Scale amerického vědce, profesora a popularizátora myšlenky urbanocénu a antropocénu Geoffreye Westa a současně i myšlenkou záměny měřítek v architektuře a v městské krajině. Kintera zde staví městskou krajinu podobně jako architekt či urbanista vytváří koncept návrhu nového města.
Autor ukazuje krajinu jako detailně strukturovanou gigantickou síť přívodů, trubek, kolektorů, kabelů, plynovodů, vodovodů, kanalizací, meliorací, ropovodů, průmyslových pěstíren potravin, komunikací, hubů, solárních panelů, data center a call center. To vše se podle Kintery zobrazuje v dobře viditelné formě, ale i skrytě, multivrstevnatě, v podzemí a ve stěnách budov.
„Zaměřil jsem se na krajinu. Fascinuje mě změna a záměna měřítek, kdy něco velmi malé, propracované a pečlivě vynalezené připomíná něco velké, rovněž dobře promyšlené a architekty a developery prosazené a stavebníky postavené. Mikro a makro se prolíná, co je nahoře, je i dole, co je malé, je i velké, a malé je ve velkém a velké je v malém. A mezi tím běhají myriády mravenců, neboli my lidé, s celou škálou svých osobních tužeb, postojů, pocitů a problémů,“ uvedl Kintera ke své instalaci.
Kintera v Galerii Zdeněk Sklenář představuje zcela nové objekty - sochy, o nichž hovoří jako o stélách či mrakodrapech. Tentokrát ale sochy neplní žádnou funkci, nehýbou se, nehovoří, jsou nesmyslné a banální. „O sochách uvažuji jako o bateriích, do kterých jsou ukládány čas, myšlenky a energie autora,“ doplnil Kintera.
Výstavu Krištofa Kintery nazvanou Nervous Trees navštívilo v roce 2017 v Galerii Rudolfinum přes 160.000 lidí; byla přístupná zdarma. Historické sály Rudolfina při ní zaplnily Kinterovy instalace především z nalezeného materiálu, zbytků různých strojů a přístrojů. Jeho výtvory představovaly pozoruhodnou konfrontaci živé přírody a technologií.
