Když zemřel, vyšel unikátní nekrolog. Hercule Poirot slaví stovku

Ve čtvrtek uplynulo na den přesně sto let od britské publikace prvního románu spisovatelky Agathy Christieové. Její první detektivní román Záhada na zámku Styles (v originále The Mysterious Affair at Styles) je však pro svět detektivního románu zásadní nejen jako prvotina legendární prozaičky, zároveň představuje i jednu z nejznámějších fiktivních postav všech dob: výstředního belgického detektiva Hercula Poirota.

„Začala jsem uvažovat, jakou detektivku napíšu. A protože jsem byla obklopena jedy, bylo to asi normální, že jsem si otravu vybrala jako způsob usmrcení,“ uvedla k první knize spisovatelka Agatha Christieová ve své autobiografii.

Její sestra tvrdila, že není možné napsat detektivní román, který by mohl čtenáře, když mají stejné indicie jako detektiv, překvapit. Agathě Christieové se to ale povedlo.

Jméno belgického detektiva je odvozeno ze dvou dalších dobových fiktivních detektivů Marie Belloc Lowndes' Hercule Popeau a Frank Howel Evans' Monsieur Poiret.

Podle Agathy Christieové byla pro ztvárnění dřívějšího Poirota největší inspirací tradice doylovských detektivek ve stylu Sherlocka Holmese: excentrický detektiv Holmes, jeho zmanipulovatelný asistent Watson a šéf Scotland Yardu ve stylu detektiva Lestrada.

„Musel v mém příběhu logicky figurovat i detektiv,“ uvedla dále ve své autobiografii Christieová. „V té době jsem byla hodně ponořená do tradice Sherlocka Holmese. Neměl být, samozřejmě, jako Sherlock Holmes, musela jsem si vymyslet vlastního,“ vysvětlila. „Také měl mít kamaráda, který by byl trochu loutka. To nemělo být těžké,“ dodala.

„Každý vrah je pravděpodobně něčí starý známý. Jeden nemůže zaměňovat rozum za sentiment.“ To je citát z prvotiny Agathy Christieové.

Spisovatel Arthur Conan Doyle, autor příběhů Sherlocka Holmese, přiznal inspiraci v knihách Edgara Allana Poea. Příklad si vzal konkrétně z postavy C. Augusta Dupina. Pro postavu Sherlocka Holmese byl pak vzorem i skotský lékař Joseph Bell. Hercule Poirot se také podobá inspektorovi Hanaudovi, kterého stvořil spisovatel A. E. W. Mason. Ten předběhl Poirota o deset let.

Ikonický detektiv Hercule Poirot je policista belgického původu, který od první světové války bydlí v Británii. Vždy ho doprovázel jeho věrný pomocník Arthur Hastings.

Poirot figuroval v celkem třiatřiceti románech, dvou divadelních hrách a více než padesáti povídkách, které vznikly v letech 1920 až 1975.

Jeho nejznámějším představitelem na televizních obrazovkách je anglický herec David Suchet, který Poirota ztvárňoval v seriálu Hercule Poirot (anglicky Agatha Christie's Hercule Poirot). Ten byl na obrazovkách vysílán v letech 1989 až 2013.

Známý představitel Hercula Poirota, Sir David Courtney Suchet.

Postava detektiva Poirota se stala brzy po jeho představení velmi populární. Agatha Christieová sama přiznala, že jeho postavu v knihách nechtěla dlouho zabít a že vnímala jako svou povinnost psát o tom, co mají lidé rádi.

Když se tak však v roce 1975 v románu Opona: Poslední případ Hercula Poirota stalo, noviny The New York Times mu věnovaly místo na první straně. Jako jediné fiktivní postavě v dějinách tak vyšel na titulní straně těchto novin nekrolog.

Prohlédnout si ho můžete v archivu The New York Times.

Sama spisovatelka má nejen ve světě literatury své místo na výsluní. Agatha Christieová, celým jménem Agatha Mary Clarissa lady Malowanová, je stále nejznámější spisovatelkou všech dob. Dodnes je současně nejprodávanější autorkou. V počtu prodaných knih ji předstihl jen William Shakespeare.

Christieová je také nejznámější autorkou detektivních příběhů a nejlépe prodávaným autorem v tomto žánru. Jejích knih se prodalo přes dvě miliardy.

„Psala jsem lopotně celé ráno, dokud mě nebolela ruka. Poté jsem si dala oběd a četla jsem si knihu. Následně jsem šla na pořádnou procházku po vřesovišti, i na několik hodin. Asi v té době jsem si vřesoviště zamilovala,“ napsala Christieová ve své biografii o svých pracovních zvycích. „Při chůzi jsem si mumlala, přehrávala jsem si kapitolu, kterou jsem se chystala psát. Mluvila jsem jako John na Mary, jako Mary na Johna, jako Evelyn na svého zaměstnavatele, a tak dále. To mě bavilo. Pak jsem se nevečeřela, upadla do postele a spala asi dvanáct hodin,“ vysvětlila. „Další den jsem vstala a opět jsem vášnivě celé ráno psala.“

„Psaní je těžká práce. Jeden musí rozvíjet složité myšlenky, aby se z nich pak mohla stát kniha,“ uvedl podle oficiálních stránek AgathaChristie.com Chris Chan, specialista na její tvorbu. „Jeden si také musí najít na psaní čas a také musí být dostatečně disciplinovaný, aby si k tomu pravidelně sedl. Musí také psát tak dlouho, dokud není dílo zcela hotové. To není snadné, obzvlášť když se u toho musí starat o rodinu, pracovat a plnit společenské povinnosti,“ uzavřel.

O stoletém výročí ve čtvrtek informovala na Twitteru i britská ambasáda v Praze.

Christieová má vedle řady knih na kontě i nejdéle hranou hru v dějinách. Její kus Past na myši se hraje na West Endu nepřetržitě od listopadu roku 1952.

Svou prvotinu napsala Christieová za první světové války. Dopsala ji již v roce 1916.

Román následně prošel několika změnami, z počátku ho nakladatelé odmítali. Nakonec ho přijalo nakladatelství The Bodley Head, které ho v roce 1921 vydalo. Autorka ale musela text znovu upravit. Zápasila pak s editorem, který se jí podle AgathaChristie.com snažil do textu vsunout „zvláštní gramatiku“.

Musela dokonce přepsat vrcholnou kapitolu u soudu. Z té se nakonec stala scéna „Poirot všechny podezřelé shromáždí do jedné místnosti“, která se v dalších letech stala pro její tvorbu emblematickou.

V únoru roku 1920 začal román vycházet na pokračování v novinách The Weekly Times. Dílů bylo celkem osmnáct. Následně kniha vyšla v Americe v říjnu téhož roku. V Británii vyšla právě 21. ledna 1921.

Po vydání prvního románu podepsala Christieová kontrakt na následující knihy. Svůj osobitý přístup k psaní tak od té doby stále opakovala. Celých padesát let.