Když v Berlíně padala zeď. Varšava slavila, Sofie odvolala diktátora a v Praze řečnil Jakeš

„Z důvodu dramatické situace na vnitrozemské německé hranici se cítím povinen analyzovat možnost přerušení mé návštěvy v Polsku. Jsem v Polsku, s mojí návštěvou se pojí velká očekávání a jsem ve složité situaci vůči mým hostitelům,” citoval ve vydání z 10. listopadu 1989 slova Helmuta Kohla polský deník Gazeta Wyborcza. Pronesl je ve varšavském hotelu Marriott v době, kdy v Berlíně padala zeď.

Západoněmecký kancléř se nakonec po krátké návštěvě Berlína do Polska vrátil a v návštěvě pokračoval. Jeho pětidenní cestu, která měla znamenat přelom v polsko-německých vztazích, ale překotný vývoj v Berlíně zastínil.

Svobodně píšící deník Gazeta Wyborcza, který vznikl doslova jako volební noviny polské opozice, pak napsal, že Kohl oslavil pád zdi s polským premiérem Tadeuszem Mazowieckým.

O změnách „rychlosti laviny” mluvil 10. listopadu Televizní deník, symbol propagandy polských komunistů. O týden později, 18. listopadu, se už pořad vysílal jako Zprávy. Systémovou změnu v polských médiích mělo podkreslit to, že v prvním vydání byla za moderátorem holá světlá stěna. Zprávy se krátce zmínily i o sílících demonstracích v Československu.

Zprávy TVP z 18. listopadu 1989:

Dva dny po pádu Berlínské zdi se v Polsku po 51 letech znovu oslavoval Den nezávislosti. Tehdy už měla země dávno za sebou jednání u kulatého stolu, jehož výsledkem byly dohody mezi režimem a opozicí a v červnu 89 konání polosvobodných parlamentních voleb. Do svobodných prezidentských voleb, ve kterých vyhrál Lech Wałęsa, zbýval rok.

Ve stejnou dobu, kdy se Kohl vydal 10. listopadu z Varšavy na otočku do Západního Berlína, podnikli vystrašení bulharští komunisté preventivní krok. Straníci na plenárním zasedání Ústředního výboru Komunistické strany odvolali svého generálního tajemníka Todora Živkova. V čele strany a tedy i země stál dlouhých 45 let.

Ještě v létě vyhnal Živkovův režim do Turecka 350 tisíc příslušníků turecké menšiny. Diktátor sám říkával, že bulharské hodinky jdou podle sovětského času. Právě kopírování procesu perestrojky nakonec Živkovovy hodinky zastavilo. Diktátora s vědomím Michaila Gorbačova zbavila moci do té doby neznámá reformní frakce strany. Mělo jít o tah, který by stranu udržel u moci.

Záznam vysílání bulharského rozhlasu, který krátce informoval o odvolání Živkova:

S odchodem Živkova ale Bulhaři ztratili strach, na demonstraci 18. listopadu si pak vymohli systémové změny a sesazení Žižkova z funkce předsedy Státní rady. Komunistická strana změnila název na socialistickou a v prvních svobodných volbách dokázala porazit protikomunistickou opozici.

Úplně jiná témata řešili kolem 9. listopadu Maďaři, kteří byli na cestě k demokracii zdaleka nejdál. Na konci října přijali novou prozatímní ústavu a vyhlásili Třetí republiku, od gulášového komunismu se tak nadobro odstřihli. Už v dubnu odvysílala svobodnější maďarská televize rozhovor s protagonistou pražského jara Alexandrem Dubčekem, v pondělí 6. listopadu zase krátký rozhovor s Václavem Havlem.

V listopadu se v zemi řešila hlavně příprava referenda, které se týkalo rozpuštění milicí, zákazu stranického organizování na pracovišti, majetku komunistické strany a způsobu volby prezidenta. Hlasovalo se 26. listopadu. Voliči všechny návrhy podpořili, zároveň si ale přáli, aby se datum prvních prezidentských voleb plánovaných na leden 1990 odložilo.

K nelibosti Československa rozhodl maďarský parlament 31. října o definitivním zastavení stavby maďarské části vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Tomu se pak ve formě kalendária kriticky věnuje i Rudé právo ve svém vydání z 10. listopadu.

Ve stejném vydání je na straně 7 ukrytá i zpráva z Berlína. „V další části svého vystoupení G. Schabowski potvrdil rozhodnutí vlády NDR umožnit s okamžitou platností občanům NDR trvalé vystěhování přímo přes hraniční přechody z NDR do NSR, resp. Západního Berlína. Nemusejí tedy používat tranzit přes třetí zemi, tj. Československo,” píše typickým krkolomným jazykem tiskový orgán československých komunistů.

Režim v Československu měl v té době za sebou potlačení lednových protestů při Palachově týdnu nebo rozehnání demonstrace 28. října. Vedení strany dál mluvilo o přestavbě a novinové titulky ovládla celostátní konference Socialistického svazu mládeže.

V novém týdnu po pádu Berlínské zdi ale Rudé právo také psalo: Delegaci Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ vedenou jejím ředitelem Vladimírem Kunovjánkem přijal v sobotu v Pekingu člen stálého výboru politického byra ÚV KS Číny Sung Pching. Zmínka padla i o svatořečení Anežky České.

Nechyběl ale ani projev Miloše Jakeše: „Při pohledu na předchozí etapy socialistického vývoje nezastíráme, že jsme ledacos nedělali dobře a že v leckterém směru nemůžeme vykázat výsledky odpovídající tužbám, které náš lid a zejména mladá generace vkládají do socialistického zřízení. Z kritického hodnocení minulosti vyvozujeme patřičné závěry a ponaučení pro naši další cestu vpřed.” Jakešovi v té době zbývalo do konce ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ jedenáct dní.

Ještě déle než Československo si na změny muselo počkat Rumunsko. Diktátor Nicolae Ceaușescu byl z dění v NDR nervózní, zároveň se už dlouho bál, aby se reformy z Maďarska nepřesunuly do Rumunska. Režim proto utlačoval početnou maďarskou menšinu v zemi a 19. listopadu dokonce uzavřel hranice s Maďarskem. Dva týdny po pádu Berlínské zdi rumunští komunisté opět potvrdili Ceaușesca v čele strany.

V polovině prosince pak v Temešváru tajná policie Securitáte kvůli kritice režimu zadržela a odvlekla duchovního maďarské národnosti Lászla Tökésiho. Potlačení demonstrací na Tökésiho podporu pak spustilo protikomunistické povstání. Definitivní pád diktátora znamenalo jeho vypískání při projevu v Bukurešti.

Na konci krátké krvavé rumunské revoluce, která stála život stovky demonstrantů, byl Ceaușescův zoufalý útěk, jeho dopadení a nakonec poprava diktátora i jeho manželky Eleny.