Nechci, aby se moje dítě vrátilo do školy. Co mám dělat?

Do lavic se od 30. listopadu postupně vrátí všichni školou povinní žáci. Shodli se na tom ministři zdravotnictví a školství.

Jenže někteří rodiče se restartu školního roku obávají, a to především ze zdravotních důvodů. Buď patří do rizikové skupiny více ohrožené nákazou koronavirem přímo děti, nebo žijí s někým takovým v jedné domácnosti.

Podobnou situaci musela u jednoho ze žáků řešit i ředitelka Základní a mateřské školy Rybitví na Pardubicku Markéta Hujerová.

„Jeden žák nenastoupil, ale jsme domluvení s rodiči, že bude omluven, a v rámci možností ho podpoříme ve výuce z domova,“ popisuje ředitelka.

Na rozdíl od jara je už totiž školní docházka povinná, takže si rodiče nemohou vybírat, jestli žáka do školy pošlou, nebo ne. Pokud chtějí své dítě nechat i přes znovuzavedení prezenční výuky doma, mají jen dvě možnosti.

Buď se domluví s ředitelkou či ředitelem, tak jako v Rybitví, nebo si musí nechat schválit individuální vzdělávací plán. Tedy formu domácího vzdělávání ve spolupráci se školou, kdy dochází například pouze k přezkoušení.

To potvrzuje na dotaz Seznam Zpráv i Ministerstvo školství.

„Děti, které se rodiče bojí do škol poslat třeba kvůli tomu, že žijí v domácnosti s rizikovým příbuzným nebo mají samy sníženou imunitu, mohou jednak prostřednictvím zákonných zástupců například požádat o individuální vzdělávání, ale vzhledem ke specifičnosti situace se ztotožňujeme také s postupem ředitelů škol, kteří se, pokud to jen trochu jde, snaží některým rodinám při krátkodobých absencích žáka vycházet vstříc,“ říká mluvčí resortu Aneta Lednová.

Zároveň ale dodává, že takové děti nemají nárok na distanční výuku v podobě, jak byly dosud zvyklé.

„Tyto rodiny si ale musí uvědomit, že škola jim takto vychází vstříc nad rámec svých povinností, a nemohou po ní vyžadovat plnou distanční výuku a už vůbec ne kontinuální online výuku, která navíc není v souladu s doporučeními, jak má distanční výuka vypadat. Škola, kde je v souladu se zákonem dominantní prezenční forma, tak může v tomto případě nabídnout pouze omezenou formu vzdáleného učení,“ dodává Lednová.

Přesně tímto způsobem si nastavili pravidla pro dálkovou výuku dětí, které zůstanou doma, i v ZŠ a MŠ Rybitví. Distanční výuka v plné formě pro žáka doma neprobíhá, na druhou stranu mu učitelka vyjde vstříc a veškeré podklady dostane.

„S paní učitelkou i rodiči jsme domluvení, že mu budou poskytovány všechny materiály. Videokonferencí se ale účastnit nemůže, protože už dále neprobíhají, má ale samozřejmě přístup i do virtuální třídy. Občas by se mohl připojit i přímo do výuky přes notebook, ale rozhodně to není na celý den. Taková forma vyučování pak postrádá kvalitu,“ dodává ředitelka školy Hujerová.

ZŠ a MŠ v Rybitví ale navázala spolupráci i s dobrovolníky, kteří doučují děti na distanční výuce. Mohou se věnovat také žákům, kteří zůstanou po otevření škol doma.

Taková praxe se ale nelíbí Pirátům. Podle nich by se neměla přítomnost ve škole vynucovat a dále by měla paralelně s prezenční výukou probíhat i ta distanční.

„Piráti vyzývají vládu, aby nebyla vyžadována povinná školní docházka v případě, kdy dítě nebo někdo z domácnosti spadá do rizikové skupiny. V takovém případě by mělo být dětem umožněno vzdělávat se alternativním způsobem na základě dohody s ředitelem školy,“ napsal v otevřeném dopise premiéru Andreji Babišovi (ANO) předseda strany Ivan Bartoš.

I přesto, že je školní docházka povinná, mohou se rodiče s ředitelem na alternativním způsobu výuky domluvit. Zároveň ale nemohou očekávat, že bude pokračovat distanční forma výuky s online streamovanými hodinami jako doposud. To podle pedagogovů není zvládnutelné.

„Učitel může poskytovat nějaké konzultace na bázi dobrovolnosti. Může nabízet nějakou pomoc, pokud nebude to dítě něco vědět, ale představa některých lidí, že děti se můžou jednoduše připojovat do prezenčních hodin, které probíhají ve školách, není možná,“ řekla ve Výzvě Seznam Zpráv pedagožka a předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.

Žáci se samozřejmě mohou po domluvě s učitelem do některých hodin připojit i online. Na druhou stranu to ale může výuku zkomplikovat žákovi i třídě. Dítě za počítačem nemusí dobře přes mikrofon slyšet učitele a také své spolužáky. Navíc taková kombinovaná forma je představitelná pouze při frontální výuce - tedy že učitel stojí před tabulí a něco vysvětluje. To je ale zvlášť pro mladší děti nejméně efektivní způsob učení. Tím pádem by se musely vypustit skupinové práce, interaktivní vyučování nebo kupříkladu výuka venku.

„Pokud to bude jen trochu možné, budeme takřka každý den trávit část výuky venku. Přesuny ven provádíme podle aktuálního počasí, což se vylučuje s plánovaným online vysíláním,“ upozorňuje učitelka 1. třídy ze základní školy v pražských Kunraticích Markéta Vokurková.

Došlo by tak k paradoxní situaci. Pokud by učitelé museli zajišťovat výuku ve stejný čas pro žáky v učebně i doma, výrazně by se snížila kvalita vyučování pro obě skupiny.

V případě, že by se pedagogové zase museli věnovat domácí skupině po absolvování prezenčního vyučování ve třídě, měli by buď na starost dvojnásobný počet hodin, nebo by ředitelé byli nuceni zajistit dvojnásobný počet učitelů. Pedagogové se ale shodují, že ani jedna alternativa není v praxi udržitelná.

„Věříme, že pokud budou ředitelé moci rodičům v této situaci vyhovět, udělají to. Ale požadavek automatického nároku na distanční výuku při té prezenční způsobí v některých školách kolaps,“ dodává Petra Mazancová.