Když přijede na odběry vojenská sanitka, seběhne se půlka vesnice

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Chytrá karanténa je dnes v celé republice v provozu šestý den. Kolik kontaktů nakažených armáda už zatím otestovala?

Neřeknu vám to z hlavy, denně děláme zhruba 600 až 650 odběrů. Máme dnes nasazeno 28 mobilních odběrových týmů. Když jsou víkendy, je to slabší, ale i tak statistiky ukazovaly 140 až 150 odběrů.

A jak na vás lidé reagují, pane generále? Když jim u dveří zazvoní vojáci v uniformě, neleknou se?

Neberte to tak, že armáda někam přijede a zvoní na zvonky. První impuls lidé dostávají z krajské hygienické stanice. Kdo se může dostavit na odběrové místo, přijeďte. Pokud z nějakého důvodu nemůžete, tak tam přijede armádní tým. Ano, někdy se stane, že přijede zelená sanitka, což působí někdy depresivně, někdy exoticky, seběhne se půlka vesnice. Ale máme samozřejmě i civilní armádní sanity. Jen s označením Armáda České republiky. V zásadě to nevyvolává ani paniku, lidé to už dneska berou jako standardní.

Mají k vojákům lidi důvěru? Přece jen je to zdravotnický úkon.

Neodebíráme krev, dělá se standardní PCR test, tedy výtěr z obou nosních dírek a nosohltanu. A odběrové týmy, které vyjíždí, jsou všechno vysokoškolsky vzdělaní zdravotníci sloužící v Armádě České republiky.

Tomu rozumím, ale lidé jsou zvyklí na bílé pláště, ne?

Lidé vidí armádního zdravotníka, jak si na maskáče navlékne bílý plášť s modrými proužky, to znamená ty ochranné oděvy. Potom už působí jako civilní zdravotník. Každopádně v začátcích tam hrála roli určitá stigmatizace testovaných: „Hele, jede k nám tým, tak tenhle asi bude nakažený.“ A přitom to byl jenom potencionální pozitivní kontakt. I díky informovanosti veřejnosti médii se toto stigma časem odstraňuje.

Premiér Andrej Babiš dříve říkal, že vojáci mají dezinfikovat i místa, kde se nakažený pohyboval. To funguje?

Z 31. pluku chemické a radiační ochrany z Liberce jsou vyslány tři týmy o síle do 20 lidí do lokalit Liberec, Bechyně a Olomouc. Pokud se zjistil vyšší počet výskytů těch pozitivních kontaktů, třeba v nějaké prodejně, v průmyslovém podniku, teď se uváděl někde na Ostravsku nějaký podnik dřevozpracujícího průmyslu, tak do těch větších prostor armáda poslala svůj dekontaminační tým a udělala tam dekontaminaci povrchu.

Se souhlasem majitele té firmy?

Ano, vždycky to musí být se souhlasem majitele firmy. To samozřejmě nikdy neprobíhá tak, že by armáda zabouchala na dveře a začala rozstřikovat dezinfekci. Vždycky to musí být samozřejmě i v souladu s hasičským sborem, který je primárně určený na tato místní ložiska. Armáda je v tomto taková záloha.

Do soukromých bytů tedy vojáci dezinfikovat nechodí?

Určitě ne. Ale myslím si, že do soukromých bytů nechodí ani hasičský záchranný sbor, každý občan má právo si to nasmlouvat s nějakou firmu, pokud ji potřebuje.

K čemu je nám chytrá karanténa teď, když denně přibývá nějakých 50, 60 pozitivních lidí?

Princip chytré karantény nebyl založen pouze na dohledávání kontaktů či potencionálně pozitivních lidí pomocí informačních technologií. Měl hlubší podstatu. Propojení zdánlivě nesouvisejících systémům čili krajských hygienických stanic, zdravotnické záchranné služby a laboratorní schopností, odběrových míst, mobilních týmů. A řídícího prvku nad tím, který dokáže pracovat s daty účinně a efektivně.

No, na to ale právě naráží zhruba šedesátka hygieniků, kteří v otevřeném dopise píšou, že systém chytré karantény je účinný právě jen, když přibývají stovky nakažených denně. Takže funguje nyní, nebo ne?

To byl pohled hygieniků krajských hygienických stanic v určitém momentu procesu chytré karantény. Samozřejmě, že jednoznačný význam chytré karantény tkví opravdu v mohutné datové podpoře dohledávání pozitivních kontaktů, ale musíme si uvědomit, že na druhé straně toho procesu je epidemiolog nebo medik, který může jednotlivé kontakty dohledávat.

Ale někteří hygienici říkají, že vyhledávání kontaktů je s chytrou karanténou dokonce horší než původně. Nemají tedy pravdu?

Ne, ne. Dneska určitě ne. Vezměte si také tu situaci, kdy to nastalo, to je věc více než týden, 10 dní stará. Ten systém se velmi závažně posunul dopředu. Pro nás je momentálně rozhodující to živé propojení těch subsystémů, které jsem uváděl, abychom měli opravdu společný operační obraz, co se vlastně děje na území České republiky.

V čem přesně je vyhledávání rizikových kontaktů s chytrou karanténou lepší než pomocí toho tradičního telefonického dotazníku hygieniků? Je to rychlejší?

To rychlé a efektivní dohledávání kontaktů se opravdu pozitivně a masivně projeví tehdy, když je riziko šíření nákazy vysoké, tak jako to bylo na začátku epidemie. Teď když je relativně málo pozitivních případů, je pro nás důležité, že chytrá karanténa umí díky datům najít propojení mezi kontakty. Místa, kde vznikají lokální ohniska. Něco jiného je, když v každém okrese vznikne jeden případ a když se těch 50, 60 případů objeví v jedné lokalitě. Na jednom místě nástroj chytré karantény, to znamená efektivní propojení hygienických stanic, odběrových míst, laboratoří a možnost toho zásahu, eliminuje šíření nákazy podstatně lépe.

Teď máme lokální ohniska například na Chebsku, Domažlicku, částečně také na Zlínsku, ukázala je chytrá karanténa?

Ano. Je to i díky sdílení dat, která se nám v systému objevují prakticky online. Znamená to efektivnější dohledání kontaktů, otestování těch lidí prakticky v reálném čase. Na začátku, když se dělaly testy, tak občané často ani po 48 hodinách nevěděli, na čem jsou. Dneska když uděláte ráno testy, tak odpoledne za 6 až 8 hodin víte výsledek. A když někde musíme nabrat 40, 50 vzorků, tak dokážeme díky chytré karanténě nasměrovat odvoz vzorků mobilními odběrovými týmy do laboratoře, která má jednoznačně volné kapacity. A deklaruje, že je schopná během toho jednoho jediného dne sdělit výsledky krajské hygienické stanici, případně praktickým lékařům. A poslat lidi, kteří jsou pozitivní, do karantény.

Takže když se teď objeví zprávy, že se v některém regionu začíná nákaza rychleji šířit, dojde k masivnějšímu testování?

Ano. Je to spojené s tím dohledáním kontaktů. Někdy si lidé vzpomenou celkem přirozeně i bez datové podpory svého pohybu, někdy vzpomínková mapa pomůže si lépe vzpomenout: Aha, tady jsem byl vlastně hodinu a seděl jsem s tím a s tím, na to jsem si předtím nevzpomněl. Ukazuje se, že kontakt přímý a delší než 15 minut je nějakým způsobem prostě pozitivní. Dotyčného pošleme na stálé odběrové místo, které si už potom vazbu na laboratoř zařídí samo. Pokud je člověk imobilní nebo je jich víc, třeba když se dostane nakažený pracovník do nemocnice nebo do domova důchodců, tak se za nimi vyšle mobilní odběrový tým, který je schopen na místě otestovat všechny klienty domova i zaměstnance, případně pacienty v nemocnici a lékaře a nelékařský zdravotnický personál, který o ně pečuje.

S rozvolňováním opatření potkáváme víc a víc lidí, máme víc kontaktů než třeba před týdnem, mnohem víc než třeba před měsícem. Bude i s volnějšími pravidly kapacita odběrových týmů stačit?

Připomínám jenom, že odběrové týmy jsou primárně určeny pro lidi, kteří se nemohou z nějakého důvodu imobility, věku, nedostupnosti dopravních prostředků dostavit na odběrové místo. Další výhodou odběrového týmu je to, že pokud identifikujeme to ohnisko nákazy v domovech seniorů, v nemocnicích, já nevím, někde v pohraničí atd., tak tam ten tým může přijet a udělat 50, 100, klidně 200 odběrů na jednom místě. Pokud by se kontakty zvedaly, tak je důležitá hlavně činnost stacionárních odběrových míst a hlavně činnost a kapacita laboratoří. Myslím si, že dnešní nadimenzování spolupráce mobilních týmů a stacionárních míst a kapacita do 98 laboratoří, které jsou registrovány v systému, naprosto postačuje na reálné otestování těch proklamovaných desetitisíců lidí za jeden jediný den.

Takže když by se u nás epidemie znovu rozjela, třeba jako v Singapuru, už je tu podle vás chytrá karanténa na takové úrovni, že by se nemuselo zavírat celé Česko?

Proto se zaváděla. Když iniciativa Covid19CZ přišla s tímto technologickým řešením, pokusili se velmi rychle implementovat asijský model na české prostředí. Nicméně, když se do centrálního řídícího týmu chytré karantény zapojili ostatní aktéři, to znamená armáda na úrovni řízení spolu s bezpečnostními složkami policie, hasičského záchranného sboru a s Ministerstvem zdravotnictví, tak jsme museli najít propojení, které mělo dostat ty složky na jednotnou platformu. Hygienické stanice předtím naprosto precizně a spolehlivě spolupracovaly, ale používaly jiné databázové systémy, používaly prostě jinou úroveň elektronizace. A toto vše se prostě za tu dobu povedlo.

Ono to ale chvilku trvalo, chytrá karanténa se několikrát posouvala. Měla začít fungovat už po Velikonocích. Bylo to právě kvůli tomu, že se nedařilo tedy najít společnou řeč těch jednotlivých složek?

Ono vyjádření, že se nedařilo najít společnou řeč, zavání trošku takovou konotací, že to někdo nechtěl.

Tak jak byste to popsal?

Krajské hygienické stanice jsou sice metodicky řízené Ministerstvem zdravotnictví, ale patří na úroveň krajů. To samé krajské zdravotnické záchranné služby. Laboratoře jsme měli na platformě laboratoří z nemocnic, z propojených akademických pracovišť, soukromých laboratoří, ne všechny byly připojené do toho systému.

Takže to byla systémová záležitost?

Ano, systémová záležitost. To nebyla otázka chtění nebo nechtění, ale každopádně u všeho, co zavádíte nově, co se zavádí promptně a překotně a kde tím rozhodujícím faktorem není technika, ale stále člověk, tak vždycky nacházíte nějaké větší či menší překážky, které pak odstraňujete časem tím, že ty lidi vlastně získáváte na svoji stranu.