Kdysi mocný Miroslav Šlouf přišel o spojence, velký byznys a hlavně o zdraví

Miroslav Šlouf, který coby poradce Miloše Zemana odstartoval v polovině devadesátých let politický comeback bývalých aparátčíků a legalizoval vztahy s kontroverzními podnikateli, je dnes jen stínem sebe samého. Přišel o mocné spojence, velký byznys a hlavně o zdraví.

O rozhovory s novináři nestojí. „Nechci s vámi mluvit, na shledanou,“ říká nekompromisně po zazvonění u branky svého sídla v Líšnici u Prahy. Nereaguje ani na SMS zprávy či telefonické volání.

Chtěli jsme s ním promluvit v rámci natáčení prvního dílu investigativního cyklu Zvláštní vyšetřování, v němž pátráme po ztracených stamilionech, penězích spojených s veřejnými zakázkami z doby, kdy na Ministerstvu zahraničních věcí působil generální sekretář Karel Srba a další lidé z vojenské špionáže.

Právě Miroslav Šlouf byl tím, kdo Srbu k tehdejšímu ministrovi zahraničí Janu Kavanovi dostal. A byl to Šlouf, kdo nad poněkud zdivočelým rozvědčíkem v diplomatických službách držel ochrannou ruku.

Ačkoli poslední, po čem dnes Miroslav Šlouf zjevně touží, je publicita, je možné, že se jí nakonec nevyhne. A to kvůli svým obřím kontaktům z éry opoziční smlouvy a schopnosti ocitnout se vždy tam, kde se dělá velký byznys. Právě proto se ho nyní advokáti dalšího kdysi elitního lobbisty Marka Dalíka snaží přesvědčit, aby svědčil v jeho prospěch.

Šlouf byl na začátku schůzek, které odstartovaly kauzu Pandury. Kvůli ní skončil někdejší Topolánkův stín Dalík na čtyři roky za mřížemi. A od Šloufa si slibuje, že by mohl říct, jak to tehdy bylo: Že nešlo o korupci, ale provizní smlouvu. To je Dalíkova verze.

Jestli se nakonec Šlouf rozhodne Dalíkovi pomoci a promluví, zatím není jasné.

Jasné naopak je, že v minulosti si už oba muži dokázali významně vyjít vstříc. Právě Dalík se po převzetí moci ze strany ODS zasloužil o to, že Šlouf mohl znovu oprášit své kontakty z doby opoziční smlouvy a vrátit se do světa velkých transakcí. Byl to Dalík, kdo Šloufovi a jeho tehdejšímu učedníkovi Martinovi Nejedlému dopomohl ke smlouvě na dodávky leteckého paliva na letiště. A Šlouf se revanšoval tím, že pomohl vznikajícímu kabinetu Mirka Topolánka sehnat potřebné hlasy pro důvěru i mezi politiky z řad ČSSD.

„Šlouf s Nejedlým se tvářili, že ti poslanci to dělají po dohodě s nimi, respektive s Milošem Zemanem. Že spolu nějak komunikují. Takže byli jakoby čtvrtá koaliční pidistrana nebo tak něco,“ popsal  Dalík před svým nástupem do vězení v rozhovoru pro magazín Neovlivní.cz.

Po ukončení opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD z přelomu tisíciletí a odchodu Miloše Zemana ze Strakovy akademie to vypadalo, že je konec i se Šloufem.  Jeho osobní přítel Zeman ztratil veškerý vliv, on sám na celé čáře prohrál boj o vytoužené senátorské křeslo. Média o něm psala jako o mrtvém muži.

Šlouf se vrátil díky Dalíkovi a tehdejší ODS. A že šlo o návrat s plnou parádou, dokazuje fakt, že Zemanův přítel sehrál roli i v roce 2008 v zákulisním vyjednávání, které provázelo zvolení Václava Klause prezidentem. Mezi dvěma koly volby se Šlouf v hotelu Savoy nedaleko Pražského hradu sešel s tehdejším Klausovým kancléřem Jiřím Weiglem. A řešili právě prezidentskou volbu, z níž nakonec Klaus vyšel jako vítěz.

„Šlo o upřesnění tématu, které jsme probírali na předchozí schůzce. Konkrétně o tom, zda by bylo vhodné, aby pan Zeman vystoupil veřejně na podporu Václava Klause,“ popsal později obsah schůzky se Šloufem kancléř Weigl, když se jej na to ptala policie.

Ostatně to byla vždycky podstata Šloufova byznysu: propojovat lidi a dosazovat spřízněné osoby do klíčových funkcí. Osobní vazby pak přinášely kontrakty nebo „jen“ provizní smlouvy.

Personalistika byla vždycky Šloufovou silnou stránkou.  Už z doby, kdy spolu s Milošem Zemanem coby premiérem vládli ve Strakově akademii. On sám tomu říkal, že jen předává své „názory“. Rebelující ministři to nazývali jinak. Například Zemanův ministr vnitra Václav Grulich si postěžoval, že se mu Šlouf snažil v resortu dělat kádrováka.

Jeho schopnosti v tomto smyslu byly legendární. Když ale v roce 2012 přišel s tím, že Zeman bude příštím prezidentem, nikdo to nebral příliš vážně. Kromě Miroslava Šloufa. A také se mu v první přímé volbě povedlo svého cíle dosáhnout.

Prezidentskou kampaň řídil ze své kanceláře ve Školské ulici, zmobilizoval své známé a finanční zdroje. A také svěřoval čím dál víc pravomocí svému učedníkovi, již zmiňovanému Martinovi Nejedlému.

Zeman sice zvítězil, ještě před zvolením ale dostal jasný signál, že Šlouf na Pražském hradě bude permanentním terčem médií. Během kampaně se znovu oživily zprávy o jeho kontaktech s podsvětím. Toho dokázal využít učedník Nejedlý. Vystihl správný okamžik a svého učitele od Miloše Zemana odstřihl a zaujal jeho pozici.

Se zradou se ale Šlouf zjevně nesmířil. „Boj o vliv, o moc a o peníze je tím nejlítějším bojem v historii lidstva,” řekl před časem na adresu Nejedlého. „Pěkně jsem si ho vychoval.”

První díl investigativního cyklu Zvláštní vyšetřování zde:

Pátrání po ztracených milionech z veřejných zakázek bude pokračovat.