Ať se ČNB inspiruje ve Švýcarsku. Může vydělávat stamiliardy, říká ekonom

Do vedení České národní banky v příštích letech nastoupí ženy. Je o tom alespoň přesvědčen Tomáš Havránek, nejcitovanější český akademický ekonom v zahraničí, dlouholetý pracovník České národní banky, který dnes působí na Karlově univerzitě.

„Jsem přesvědčen, že v příštích letech minimálně dvě z příštích čtyř nominací budou ženy, ať už s tímto prezidentem, nebo s tím dalším, protože nerovnováha v pohlaví je tam nepochybně mnohem větší, než by měla být,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.

Na akademického ekonoma jste poměrně odvážný. Tvrdíte například, že Česká národní banka by mohla vydělávat až 100 miliard ročně. Co by podle vás měla udělat?

Možná by mohla vydělávat i víc. Dám příklad. Kdybychom naše devizové rezervy investovali jako Švýcaři, kteří jsou v podobné situaci – a mimochodem taky investují konzervativně – a mají spoustu devizových rezerv kvůli minulým intervencím, tak jen za poslední dva roky bychom vydělali 300 miliard korun navíc, jen za ty dva roky.

A vysvětlím teď proč, jak by to vlastně fungovalo. My jako Česko máme dohromady 3,5 bilionu korun v devizových rezervách, což je v přepočtu 140 miliard eur. Pro srovnání, celé Spojené státy mají rezervy 120 miliard eur. Čili naše rezervy jsou větší než rezervy Spojených států. (Pro Spojené státy jsou rezervními měnami euro, libra či jen, nikoli dolar. Samotná dolarová aktiva drží centrální banka USA ve výši téměř 8 000 bilionů dolarů, pozn. red.)

Skutečně gigantické.

Enormní balík. A pak je evidentní, že nemusíme všechny ty peníze nechávat ležet de facto na běžném účtu, ale že můžeme část investovat tak, aby nám vydělávaly peníze.

Teď to děláme trochu, investujeme maličko, ale je to hrozně málo, což se odráží potom i ve výnosu, který za posledních pět let dosáhl, tuším, 1,7 procenta v průměru ročně.

V současnosti investuje Česká národní banka do akcií, respektive akciových indexů asi desetinu svých rezerv a tento podíl na jaře zvýšila na 13 procent.

Přesně tak. Ale třeba Švýcaři mají 20 procent, Norové mají 70, Singapur taky 70 a potom taky vydělávají víc. Třeba Norové za posledních pět let, kdy my máme 1,7procentní průměrný výnos, mají devět, Singapurci mají pět, Švýcaři mají čtyři.

Čili samozřejmě je to riskantnější, s vyšším výnosem jde ruku v ruce vyšší riziko, ale to nejsou žádní kaskadéři, ti Švýcaři, Singapurci nebo Norové.

Čili dělejme to jako oni. Švýcaři jsou nám nejpodobnější ve skladbě nebo genezi rezerv a také v jejich velikosti. Kdybychom to dělali jako oni, tak opravdu vyděláme 300 miliard za poslední dva roky.

Celkově by to bylo mnohem víc, takže musíme nakupovat akcie nebo nemovitosti.

Nemovitosti má v portfoliu třeba Singapur. 13 procent, to asi nemůžeme udělat najednou. Ale takto se asi musí i postupovat.

Příležitosti k nákupu určitě byly minulý rok, kdy akciové trhy výrazně spadly díky pandemii. Teď jsou ale akcie zase velmi drahé. Jakým způsobem by nákupy podle vás měly probíhat? Nějakým pravidelným investováním?

Loni ta šance byla veliká, samozřejmě. Pokud já vím, tak ČNB trochu nakoupila, za což jsem velice rád. My jsme je prosili jak zevnitř, tak zvenku, aby toho koupili víc.

Oni mají samozřejmě velkou odpovědnost. Ten balík peněz je tak obrovský, že jakákoliv chyba potom způsobí, že vaše fotky jako pana guvernéra budou v Blesku. A kolísání u akciových trhů nepochybně je. To, že dlouhodobě vyděláte, ten bulvár moc nezajímá.

Čili osobně je to rozhodnutí velice obtížné prosadit, ač víte, že je správné. Když vás za to nikdo vlastně moc nepochválí během dvou, tří nebo pěti let, ale ukáže se to až dlouhodobě.

Takže ano – investovat postupně. Třeba 20 let. Dejme tomu každý týden, nebo dokonce každý den. Takže naši generaci už to moc nezachrání, ale pro naše děti to jednou může být vlastně takový státní poklad. Státní poklad, který by mohl pomáhat živit tuto zemi.

Vy samozřejmě míříte k tomu, že by se rychleji smazala ztráta, kterou má Česká národní banka historicky, a příjmy České národní banky by putovaly do českého státního rozpočtu. Je to tak?

Je to tak. Podle zákona převádí ČNB svoje zisky do státního rozpočtu, samozřejmě poté, co pokryje svoje ztráty minulých let a vytvoří nějaký rezervní fond, třeba 100 miliard korun, ale to by mohlo být třeba příští rok. Pokud by se ten současný vývoj na trhu nějak zachoval.

Vidíme tady na druhou stranu ze strany politiků výraznou chuť převádět současné zisky, loňský zisk nebo předloňský zisk do státního rozpočtu. Nevzbudí to v politicích nezodpovědnost? Když si mohou brát vlastně peníze, peníze z České národní banky, které jim pokryjí schodky?

To v nich vzbudit může, ale když ty peníze můžete vydělat, tak je přece nevyhodíte z okna. Samozřejmě je to může podnítit dejme tomu k více laxnímu přístupu k reformám důchodového systému. Ale to jsou spekulace.

Tady evidentně přicházíme zbytečně o peníze v porovnání se Švýcarskem, Singapurem, Norskem. Máte pravdu, ale já mám dojem, když vidíte vývoj našich státních financí, že ta trajektorie je jasná. I bez dalších peněz, které by potom přicházely z ČNB.

Čili když ty peníze vydělat můžeme, tak proč to neudělat?

Možná příští garnitura, která začne přicházet, se toho chopí a možná to bude i nějaká žena, jak jste naznačoval ve svých komentářích. Z čeho usuzujete, že by to mohla být žena, nebo je to spíš vaše akademické přání?

Je to spíš moje přání, abych se přiznal, ale nepochybně jsem přesvědčen, že v příštích letech minimálně dvě z příštích čtyř nominací budou ženy, ať už s tímto prezidentem, nebo s tím dalším, protože nerovnováha v pohlaví je tam nepochybně mnohem větší, než by měla být.

I na poměry ekonomie, která sama o sobě je hodně nebalancovaná, takže věřím tomu, že možná tři z příštích pěti jmenování budou nepochybně ženy.

Prosazujete také poměrně revoluční myšlenku, nebo revoluční aspoň v kruzích centrálního bankovnictví, že Česká národní banka by neměla každý rok cílit inflaci na dvě procenta, ale udržovat skutečnou cenovou stabilitu, tzn. nulovou, aby ceny nerostly ani neklesaly. Co by to přineslo za výhody?

Jedna výhoda je, že by to mimochodem odpovídalo přesně ústavě. Ústava říká, že ČNB pečuje o cenovou stabilitu. To opravdu není 2procentní inflace. Když to zjednoduším, cenová stabilita není to, že inflace je každý rok nulová, ale že v nějakém období, třeba pěti let, hodnota koruny zůstává stejná.

Čili váš nebo můj sobotní nákup v Tescu by stál stejně tuhle sobotu a i tu za 30 let. Bude stát stejně, ne přesně na desetiny, ale zhruba stejně, kdybych kupoval podobné zboží.

Je to relikt minulosti?

Je to relikt prvního rozhodnutí Nového Zélandu nebo kanadské centrální banky, které prvně zavedly inflační cílování před 30 lety. Tehdy to pomohlo. Opravdu to pomohlo snížit inflaci, ale dnes už víme, že průměrný odhad optimální inflace je 0,03 procenta čili v podstatě 0.

Teď už víme, že nám škodí i malá inflace a že by bylo lepší opravdu se jí zbavit.

Mimochodem, kdybychom to udělali, tak nám bude posilovat koruna rychleji, protože koruna bude najednou stabilní uchovatel hodnoty a bude posilovat o dvě procenta rychleji oproti ostatním okolním inflačním měnám.

A na tom je ještě hezké, že tohle by nepoškodilo exportéry, protože by jim zároveň pomaleji rostly náklady na vstupech díky smazání inflace. Čili je to vlastně jediný způsob, jak korunu posílit, aniž byste poškodili exportéry.