Článek
Posledním, kdo oznámil přesný termín otevírání škol, byl již dnes bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO). Svou zcela jistou predikci, že se v pondělí 2. listopadu otevřou třídy alespoň pro první stupeň základních škol, musel později odvolat.
Od té doby je vláda, tedy konkrétně Prymulův nástupce Jan Blatný (za ANO) a ministr školství Robert Plaga (za ANO), poměrně opatrná a s žádnými konkrétními termíny zatím nepřichází. Strategie otevírání škol by se ale měla odvíjet od epidemických statistik, které momentálně řeší odborné skupiny na Ministerstvu zdravotnictví a v pátek se jim bude věnovat také Bezpečnostní rada státu.
Jediným rozhodným datem je aktuálně pátek 20. listopadu.
V ten den skončí v Česku nouzový stav a po víkendu by se tak žáci a studenti mohli vrátit do školy. To ale neznamená, že vláda opatření o uzavření škol neprodlouží.
Dva nebo tři týdny setrvat
Řada vyjádření z poslední doby naznačuje, že návrat žáků do lavic není v nejbližších dnech aktuální. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek představil na středečním jednání poslaneckého Výboru pro zdravotnictví predikce vývoje epidemie i s možnými výhledy.
„Jeden ze závěrů, který budeme panu ministrovi navrhovat, je, že by se v těch stávajících opatřeních minimálně dalších 14 dnů nebo tři týdny mělo setrvat, aby virová nálož klesla, protože v tuto chvíli je tlak na nemocniční systém stále poměrně vysoký,“ uvedl Dušek.
To by znamenalo, že se první žáci v lavicích objeví spíš až na přelomu listopadu a prosince. Podle plánu, který představil ministr školství Plaga, by touto první skupinou byly první a druhé ročníky základních škol a speciální školy. Je budou následovat závěrečné ročníky ZŠ, SŠ a VOŠ. Kdy se ale tedy do lavic vrátí maturanti nebo deváťáci chystající se na přijímací zkoušky na střední školy, není zatím vůbec jasné.
— Robert Plaga (@RobertPlaga) October 30, 2020
Duškova poměrně tvrdá slova ale mírnil ministr Blatný ve středu večer v České televizi. Přesto i podle něj se nedá v následujících dnech s rušením zavedených opatření počítat.
„V horizontu příštího týdne nebo deseti dnů není pravděpodobné, že by k nějakému rozvolňování došlo,“ dodal Blatný.
Strategie není, analýza ani nebyla
Strategie otevírání škol tedy zatím neexistuje. Není ale ani zcela jasné, na základě jakých konkrétních podkladů Ministerstvo zdravotnictví rozhodovalo o uzavření škol.
Seznam Zprávy se na konkrétní dokument ptaly podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím už po uzavření středních škol. Ministerstvo zdravotnictví v odpovědi uvedlo, že analýzy jsou veřejně dostupné na stránkách resortu, tedy především údaje o počtu osob s laboratorně prokázaným onemocněním covid-19 dle pohlaví a věkových skupin.
Tato neurčitá odpověď ale souhlasí s informacemi, které Seznam Zpráv zjistily od jednotlivých aktérů jednání – žádný souhrnný dokument k plošnému uzavření škol ani nevznikl. Šlo o vyhodnocení predikcí a modelů, které připravil ÚZIS a Ministerstvo zdravotnictví.
Při rozhodování o plošném uzavření škol totiž nešlo ani o to, kolik je skutečně nakažených pedagogů, nepedagogů, žáků a studentů, ale o celkové omezení kontaktů ve společnosti. S prvními stupni základních škol se tak uzavřely i restaurace, bary a kluby a bylo omezeno shromažďování na veřejnosti i volnočasové aktivity. Později byly uzavřeny také obchody.
Proponenti okamžitého otevírání škol se odvolávají na německou studii, která dokládá, že otevření škol nepřispělo k šíření koronaviru. Co ale platí v Německu, se nemusí dotýkat Česka. Naši západní sousedé jmenují totiž jako hlavní zdroj tohoto úspěchu přísná hygienická opatření, nošení roušek, detekci nakažených a jejich okamžitou karanténu.
U nás se také počítalo s tím, že alespoň starší žáci a studenti budou muset od 1. září roušky nosit. Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) ale musel nařízení po nátlaku premiéra Andreje Babiše (ANO) odvolat. Nakažené učitele a žáky pak nestíhali hygienici trasovat, a školy se tak staly prostředím, ve kterém stát nezvládl vůbec epidemii sledovat. Záleželo vždy na každém řediteli, jestli byl ochotný a také vůbec zvládal na sebe převzít částečně roli hygienika, včas zachytit ve škole zdroj nákazy a poslat do karantény všechny, kteří mohli s nakaženými přijít do styku.
332 klastrů ve školách
I tak ale podle informací hlavní hygieničky Jarmily Rážové prezentovaných na čtvrtečním jednání museli od 1. října řešit hygienici nejvíce klastrů právě ve školách, a to 332, pro srovnání v zařízení sociálních služeb 252, ve zdravotnických zařízeních 130 a ve firmách 62. Počet nakažených v rámci těchto událostí ve školách byl pak třikrát vyšší než ve firmách, konkrétně 1538.
Už v polovině září se přestali testovat na základě doporučení Ministerstva zdravotnictví bezpříznakové děti a mladiství. Na to upozorňuje ve svém komentáři pro Seznam Zprávy ekonom Daniel Münich. Počet nakažených v mladších věkových skupinách tak začal na první pohled klesat, jenže bezpříznakové děti přenášely nevědomky nákazu na své rodiče a prarodiče.
„Pokud je dnes mezi dětmi a mladými virová nálož zcela neznámého rozsahu a pokud pro jejich efektivní trasování a testování včetně těch bezpříznakových nejsou zajištěny dostatečné kapacity, je otevření škol v tuto chvíli příliš nebezpečným experimentem,“ varuje Münich.
Rozhodnutí o plošném uzavření škol od 14. října už nedokázalo zvrátit závratný trend nárůstu počtu nakažených, na který Česko nastoupilo. Smyslem opatření ale je především co nejvíce omezit počet kontaktů ve společnosti. A to se částečně daří.
Počet kontaktů sleduje od března v longitudinálním výzkumu Život během pandemie společnost PAQ Research. Z posledních dat, která sledují chování lidí v týdnu do 25. října, vychází, že počet kontaktů poklesl na 14,5 týdně, tedy zhruba do stavu, jenž tu byl na přelomu dubna a května. Největšího poklesu se podařilo docílit právě u nejmladší kategorie účastníků průzkumu od 18 do 34 let. Tam patří i studenti středních a vysokých škol.
Naopak i přes tvrdá vládní opatření se nedaří snížit kontakty ve střední generaci. Za to podle spoluautora průzkumu Daniela Prokopa může nedostatečné využívání home office. V tomto ohledu nejde firmám příkladem ani stát. Úředníci musí často do úřadů docházet a jak už Seznam Zprávy dříve popsaly, ani učitelé nemají vždycky možnost pracovat z domova, ačkoliv by to pro ně nebyl problém.