Článek
Po téměř devíti letech v čele KDU-ČSL končí Pavel Bělobrádek. A pro svého nástupce, jehož si lidovci zvolí dnes na stranickém sjezdu v Brně, má překvapivou radu.
„Nic s lidovci nakonec lidé nebudou ochotni volit. Prostě cokoliv s lidovci volit nebudou,“ zaskočil již uvolněný Bělobrádek trojici zájemců o uvolněný předsednický post.
A hned odpověděl na tázavé pohledy Mariana Jurečky, Jana Bartoška a Marka Výborného. Bělobrádek zpochybňuje úvahu na vytvoření volební koalice menších stran, jež by se společně postavily Babišovu hnutí ANO.
„Jediní lidé, kteří mají zájem na tom, abychom kandidovali společně v koalici s topkou a Starosty, jsou jejich voliči. Protože se jejich preference pohybují okolo pěti procent a tak mají strach, že se tam nedostanou. A tak najednou i ti lidovci pitomí jsou jim dobří,“ už si nebere servítky Bělobrádek.
Podle něho se ukazuje, že takové spojení stejně nefunguje a nepřináší bonus v podobě více hlasů. Je přesvědčen, že je tomu spíše naopak.
„My odpuzujeme některé liberální voliče, kteří žádnou koalici společně s lidovci nejsou ochotni volit. Menší část lidí, pražská kavárna, její vznik možná ocení, ale více liberálních voličů prostě odpuzujeme. To se ukázalo před dvěma roky při plánovaném spojení se Starosty,“ říká Bělobrádek.
Podle něho to vše pramení z toho, že vůči lidovcům jsou v české společnosti předsudky. „My jsme se zachovali charakterně a nešli do Babišovy vlády. Ale to nikdo neocení! Kdybychom tam šli, byli bychom okamžitě za největší zločince, kteří zase uhnuli, zase jdou s každým,” rozčiluje se končící předseda KDU-ČSL.
„Socani dělají Babišovi ve vládě stafáž, nic tam neprosadí, jsou tam za kašpary. A to je v pořádku.“ Pavel Bělobrádek každopádně končí jako úspěšný předseda, jenž stranu vyvedl z největší polistopadové krize. Převzal ji v roce 2010 po volebním propadáku, kdy se ani nedostala do Poslanecké sněmovny a tížily ji velké dluhy.
Po celou dobu se Bělobrádek snažil dát lidovcům punc strany přijatelné i pro městské liberály. Další, ambicióznější krok mu už nevyšel. Snil o tom vytvořit z KDU-ČSL velkou stranu s ambicí vyhrávat volby.
Takhle to plánoval Bělobrádek ještě před dvěma roky: „Lidé u nás ve straně říkali, že už mají plné zuby být tím poštěkávajícím šestiprocentním ratlíkem. Chceme být vůdčí, rozhodující silou. Už nechceme být doplňkem, žádným jazýčkem na vahách, který je sociálním svědomím pravicových vlád a konzervativním a zodpovědným prvkem v těch levicových vládách. Mě už to také nebaví.“
Jak ale dokazují Bělobrádkova slova z úvodu, na tenhle sen v české sekularizované společnosti nakonec musel rezignovat. Jakoby lidovci nakonec zjistili, že – ať už je to baví, nebo nebaví – nejlíp jim stejně jde tradiční role „klidné síly“ a „jazýčku na vahách“.
