Článek
„Ten text nebyl u nás dosud inscenován možná také proto, že jen málokomu se chtělo udělat hru, která negativně zobrazuje jinak pověstného a významného českého krále. Navíc neexistoval překlad originálního textu, protože přeložit takový veršovaný opus si žádá poměrně velké množství energie. To se teda podařilo až Radkovi Malému – a nutno říci, že s velkou ctí. Přestože jsme mu pak ten přeložený text společně s dramaturgyní Simonou Petrů seškrtali na třetinu,“ říká hned v úvodu rozhovoru režisér Michal Hába. „Ze zhruba šesti tisíc veršů nám zbylo asi třicet stránek již nasměrovaného autorského textu… Takže dramaturgická práce je naprosto fenomenální, luxusní,“ potvrzuje také herečka Radka Fidlerová. „Během práce s Michalem a vůbec s celým týmem, jsem měla takové malé déjà vu – na chvíli jsem se opět ocitla ve svém milovaném Divadle na okraji – v té radosti, houževnatosti, zaujatosti a přesném vedení. To je dar,“ dodává s úsměvem.
Její slova pak potvrzují i další kolegové – herci Ivan Lupták, Aleš Bílík nebo Jiří Štrébl. Výraznou a poctivou roli pak obzvlášť sehrály další atributy představení – působivá výprava Adriany Černé a neméně impozantní hudební stránka inscenace pod taktovkou Jindřicha Čížka. „Už se spolu za ta léta známe, děláme spolu také v naší vlastní divadelní skupině Lachende Bestien, takže si rozumíme a víme, co můžeme od sebe očekávat. Spousta věcí, hereckých i scénografických, vzniká postupně během zkoušení – a to je pro mě klíč k živému umění,“ pokračuje Hába.
Sláva a pád krále Otakara si dle slov svých tvůrců klade za cíl provokovat diváka – nikoliv k naštvání, ale spíš k přemýšlení nad jejím aktuálním odkazem. „Demagogie si vždy dokáže pohrát se strachem, nacionalismem a malostí a využít je ve svůj prospěch,“ dočteme se v anotaci k představení. Jednu moc (starou a brutální) střídá druhá – rafinovanější, která ze začátku není tolik vidět, přesto ve své podstatě se nijak neliší od té předchozí.
Divák je sice svědkem pádu „zla“, které dosáhlo svého vrcholu v jedné etapě; jeho kořeny ale nejsou z lidské podstaty vymýceny – happy end, byť s trpkou příchutí, je tak v nedohlednu – a zdá se, že se nekoná ani o dvě století později. Díky zábavné a nápadité režii, vynalézavé výpravě a koncentrovaným výkonům všech herců i živé kapely na jevišti však rozhodně nezbude prostor pro depresi.
Nejnovější premiéra Městských divadel pražských na prknech Divadla Komedie zdá se nemoralizuje ani nepodsouvá divákům ideální pohled na to, jak by měl svět vypadat. Nutí k zamyšlení, ale zároveň také zprostředkovává nevšední divadelní zážitek, hravost a radost tvůrců z jejich vzájemného setkání. Okamžik, ze kterého se může zrodit nejeden happy end.
Na celý rozhovor s tvůrci a ukázky z inscenace Sláva a pád krále Otakara v Divadle Komedie se můžete podívat v našem úvodním videu.
