Článek
Některé domácnosti zasáhla koronavirová krize více, některé téměř vůbec. Situace tím pádem ovlivnila i jejich postoje ke spoření.
„Lidé museli omezit spotřebu. Těm, kterým příjmy zůstaly stejné, začaly rezervy narůstat rychleji, protože nemohli tolik utrácet. Naopak lidé, kterým příjmy klesly, museli rezervy čerpat,“ popisuje finanční poradce Vladimír Weiss z Partners.
Stejně jako předchozí krize i tuto charakterizuje růst finančních prostředků na spořicích účtech u lidí, kteří nepřišli o práci. „Peníze na spořicích účtech rostou kvůli státní podpoře spojené s krizí a výprodeji části investičních produktů, typicky podílových fondů. To se týkalo hlavně počátku krize,“ říká tiskový mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Lidé, kteří museli na úspory sáhnout, ať už proto, že přišli o práci úplně, nebo museli souhlasit s omezením mezd, nemají dostatek finančních prostředků na to, aby je mohli dávat bokem. „Z našich analýz karetních transakcí vyplývá, že v naší databázi nemá žádnou finanční rezervu asi 50 tisíc a v celé populaci asi čtvrt milionu lidí,“ uvedl Hrubý.
Podle údajů Českého statistického úřadu asi čtvrtina českých domácností nemá našetřeno více než 10 000 korun na nenadálé výdaje.
Podle finančního poradce Weisse se české domácnosti dostaly do stavu, kdy přibližně čtvrtina z nich ze svých úspor vydrží půl roku, 30 procent pak přežije pouze tři měsíce. „Z toho plyne, že téměř polovina domácností nemá úspory na tři měsíce. A tento poměr se dlouhodobě významně nelepší,“ tvrdí.
Krize tak ukázala, že by lidé měli na vytváření finančního polštáře víc myslet. „Ideální je, aby domácnost byla schopná odložit přibližně 20 až 30 procent ze svého příjmu stranou. Kolik by mělo jít na spoření a kolik na investování, je individuální. Nejčastěji však platí, že zhruba polovina částky se dlouhodobě investuje,“ radí Weiss. Podle něj mají větší potřebu spořit lidé s vyšším příjmem a vzděláním.
V průměru Češi našetří asi 43 200 korun ročně. Spoří hlavně z důvodu, aby měli nějakou finanční rezervu. Třetina lidí si spoří i na dovolenou, cestování a bydlení.
Dominantním nástrojem pro dlouhodobé ukládání financí stále zůstávají spořicí účty. „My Češi jsme velice konzervativní, a proto máme v hledáčku převážně spořicí nástroje, respektive čistě bankovní produkty jako spořicí účty,“ vysvětluje Weiss. Podle něj hlavním důvodem jejich oblíbenosti je, že lidé neplánují dlouhodobě dopředu a mají obecně negativní postoj k investování.
Běžný spořicí účet však uloženou částku neuchrání před inflací a jeho nevýhoda spočívá i ve výši úroků. Ta se většinou pohybuje v číslech až za desetinnou čárkou, takže se vyplatí jen o něco víc než ukládání peněz pod matraci.
Na výši úroků má vliv sazba vyhlášená Českou národní bankou. Ta od března v důsledku krize snížila úroky už třikrát. Nejprve z 2,25 procenta na 1,75 procenta, poté na jedno procento a naposledy na 0,25 procenta.
„V případě spořicích účtů se sazby opět pomalu blíží nule. Úroky okolo jednoho procenta lze získat pouze díky speciálním akcím, které mají limitující podmínky, jako omezenou platnost sazby, nutnost platit kartou nebo u dané společnosti ještě dále investovat,“ komentuje to Weiss.
To potvrzuje například i Československá obchodní banka, která nabízí úrok 0,5 procenta. „Sazby se oproti době před koronavirem snížily přibližně o půl procentního bodu, důvodem byl obecný pokles sazeb. Předtím byl úrok maximálně jedno procento,“ uvedla manažerka značky ČSOB Michaela Průchová.
V minulém roce klienti České spořitelny zhodnocovali celkem 614 miliard korun na spořicích účtech. Tento typ spoření využívá 1,2 ze dvou milionů klientů, což je 62 procent.
Lidé však postupně zjišťují, že efektivnějším zhodnocením finančních prostředků jsou investice jako podílové fondy a akcie. „Ty využívá přibližně 10 procent lidí. Číslo stoupá hlavně u mladší věkové skupiny mezi 35 až 45 lety,“ říká Hrubý.
