Článek
Veronika se stará o dvě děti. U toho mladšího má nárok na příspěvek na péči, a to kvůli dlouhodobým zdravotním problémům, i když tedy dostane pouze nejnižší možný výměr – 3300 korun měsíčně. Starší potomek je momentálně na distanční výuce. Protože mu ale nebylo ještě deset let, mohla by mít Veronika nárok na ošetřovné.
Jenže pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná. To by ještě nebyl takový problém, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vypisuje program ošetřovného i pro OSVČ. Jenže Veronika pracuje na vedlejší činnost. Zákon jí to totiž jako rodiči, který se stará o dítě s nějakou formou znevýhodnění, umožňuje.
Zároveň je ale z toho samého důvodu vyloučena z nároku na ošetřovné.
„Denní praxe je tedy taková, že se nemohu věnovat fyzicky ani podnikání na činnost vedlejší, protože se věnuji nejen mladšímu dítěti, ale také tomu staršímu, které potřebuje moji pomoc při výuce. Péče o domácnost a kolem mi tak zabere většinu denního času,“ říká Veronika.
MPO k tomu ve výzvách doslova píše:
„Příjemcem dotace nemůže být ani osoba podnikající na vedlejší činnost z důvodu, že (…) osobně pečuje o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost).“
MPO: Rodiče postižených dětí by byli ve výhodě
Podle Ministerstva průmyslu a obchodu by totiž takové osoby byly nepatřičným způsobem zvýhodněny oproti ostatním OSVČ na hlavní činnost. Ty totiž musí odvádět zálohy a také doplatek pojištění.
„Jedná se tedy o rozhodně nikoli zanedbatelné zvýhodnění těch OSVČ, které se pro tento režim rozhodnou; a to nejen proti těm, kdo zákonné výjimky využít nemohou, protože se na ně nevztahuje, ale zejména proti těm, kdo se rozhodnou zůstat v běžném režimu, přestože by jim zákon využít možnosti přejít do režimu vedlejší činnosti umožňoval,“ zněla odpověď, kterou dostala Veronika z Ministerstva průmyslu a obchodu, když se prostřednictvím e-mailu ptala, jestli má nárok na ošetřovné.
Zvýhodnění je to ale iluzorní. To lze demonstrovat na příkladu minulého roku. Při placení minimálních záloh by OSVČ na hlavní činnost odvedla od října do prosince 14 688 korun, ale na ošetřovném by dostala zpět 18 800 korun. Byla by tak v plusu 4112 korun. Veronika jako OSVČ na vedlejší činnost by ale zůstala ohledně podpory na nule.
Od MPO dostala jedinou možnost. Přehlásit se z vedlejší na hlavní činnost a o ošetřovné zažádat teprve následně.
„Pokud byste byla OSVČ na hlavní činnost a platila povinné odvody, potom byste měla na dotaci nárok,“ vysvětlilo Veronice Ministerstvo průmyslu.
A to také od Nového roku udělala, protože bylo už dopředu jasné, že se vyjma prvňáků a druháků děti nebudou smět do školy vrátit.
„Na konci února budu minus deset tisíc na odvodech, ale budu čekat stále na ošetřovné za leden, které snad přijde v březnu,“ dodává Veronika.
Místo výjimky raději šestkrát na úřad
Ministerstvo práce a sociálních věcí sice už na podzim slíbilo, že se zasadí o změnu, jenže věc spadá do kompetence MPO, a to se resortu sociálních věcí o nutnosti výjimky přesvědčit nepodařilo.
„Program ošetřovného pro OSVČ je výhradně v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). MPSV nemá od MPO žádné informace o tom, že by se situace ohledně podmínek ošetřovného pro OSVČ změnila,“ uvádí Jaroslava Sladká z tiskového oddělení MPSV.
Rodiče dětí s hendikepem, kteří podnikají na vedlejší činnost, tak zůstávají v paradoxní situaci. Pokud chtějí čerpat ošetřovné, musí se pustit do administrativního běhu. Namísto jednoduché výjimky zajdou na tři úřady, vyjednají si přechod na hlavní činnost a po návratu dětí do školy kolečko absolvují znovu, aby se opět k vedlejší činnosti vrátili.
