Uhlobaron sází na alternativu za uhlí. „Kdo nenaskočí teď, neuchytí se,“ říká

Ministerstvo průmyslu a obchodu počítá s tím, že uhlí v české energetice nahradí časem biomasa, spalování odpadu a plyn. Zdroje biomasy ale budou omezené. Kdo na trh nenaskočí dnes, později už se na něm neuchytí, varují shodně dva největší domácí obchodníci s komoditami, miliardáři Petr Paukner a Petr Otava.

Ve výhledu se shodují, ve svém byznyse se s ním ale každý vyrovnává jinak. Zatímco Paukner na biomasu ve velkém sází, Otava se o to ani nepokouší.

V rámci Pauknerova holdingu Carbounion Bohemia vznikla už loni nová dceřiná společnost CB-EKO. „Prvním úkolem je vstoupit do obchodování s biomasou,“ vysvětluje majitel impéria Petr Paukner.

„V našem případě jde za prvé o nákup a prodej biomasy, která by mohla v příštích deseti až 15 letech sehrát významnou roli při spoluspalování uhlí. Chceme tak vytvořit plynulý přechod odklonu od uhlí k bezuhlíkové či mírně uhlíkové energetice. Nebo vytvořit i základ pro spalování čisté dřevní štěpky,“ dodává zakladatel a majitel Carbounionu.

Odběrateli nové firmy CB-EKO mají být podle Pauknera především teplárny, které jsou dnes pod tlakem drahých povolenek nuceny urychleně odcházet od uhlí. „Eventuálně, v menší míře, bychom měli dodávat elektrárnám či průmyslovým podnikům, které nyní vyrábějí teplo, elektřinu či páru na bázi uhlí,“ vysvětluje svou vizi Paukner.

Odklon od tradičního uhlí ke štěpce je podle něj nevyhnutelný. „Domnívám se, že energetika se nachází na veledůležité křižovatce a dozná obrovských změn směrem k významnému zezelenání,“ soudí.

O nutném přechodu na biomasu mluví teplárníci už dlouho, zatím se k tomu odhodlalo ale jen několik hráčů. Například Plzeňská teplárenská od roku 2005 spoluspalováním dřevní štěpky snižuje spotřebu uhlí. Loni z biomasy pocházelo 32 procent její celoroční produkce elektřiny a většina tepla pro krajské město. Nebo teplárna skupiny C-Energy v Plané nad Lužnicí, která využívá biomasu také už několik let a do roku 2024 chce dřevním odpadem nahradit uhlí ve všech svých zbývajících kotlích.

K podobnému kroku se chystají i některé podniky z průmyslu. Mladoboleslavská Škoda Auto už loni oznámila, že chce definitivně skončit se spalováním uhlí ve své energetice Ško-Energo kolem roku 2025. Automobilka je jedním z potenciálních klientů nové Pauknerovy firmy. „Kontrakty u Ško-Energo zatím nemáme, ale nevylučujeme, že je budeme mít,“ řekl majitel Carbounionu.

Minulý týden oznámila Evropská komise nové a přísnější dekarbonizační cíle do roku 2030, ústup od uhlí to zřejmě ještě urychlí. A s tím poroste i rychlejší přechod k biomase a poptávka po ní.

„Nevýhodou ale je, že nabídka biomasy je omezená a nevystačí pro všechny. Tudíž životnost zařízení spalujících dřevní štěpku je časově omezená. Nejdůležitější je zajistit množstevně, kvalitativně i ekonomicky spolehlivé dodávky,“ vysvětluje Paukner.

U štěpky je podle něj důležité i řešení dopravy. Zásobování na velké vzdálenosti je totiž nejen drahé, ale i neekologické: uhlíková stopa při přepravě paliva roste. Zásobování na velké vzdálenosti přitom není v Evropě výjimkou, například britské biomasové elektrárny dovážejí dřevní štěpku až ze zámoří, z USA či Kanady.

V Česku zatím není jasné, kolik domácí biomasy je k dispozici a hlavně kolik jí k dispozici bude, až se spotřebuje dřevo z kůrovcové kalamitní těžby. „Zatím se k tomu dělalo několik studií, které ale přinesly naprosto rozdílné závěry,“ řekl pro SZ Byznys výkonný šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela.

Podle Pauknera budou pro český trh rozhodující domácí zdroje biomasy právě vzhledem ke komplikované logistice. I přes nepřehlednou situaci na domácím trhu nevylučuje také dovozy. A tvrdí, že kdo si nezajistí dodávky biomasy včas, už se k výhodným kontraktům bude těžko dostávat.

„Čekáme prvá jednání se zákazníky ve 4. čtvrtletí tohoto roku, jinak bude převládat poptávka nad nabídkou. Obávám se, že disponibilita dřevní štěpky bude dlouhodobě i u nás omezená. A dovozy do Česka jsou a hlavně budou složité, neboť musíte zajistit dlouhodobost a pravidelnost dodávek,“ řekl.

Podobně vidí budoucnost biomasy v Česku také Petr Otava, majitel dalšího velkého obchodníka s komoditami – skupiny Metalimex. Právě proto ale na rozdíl od Pauknera s biomasovým obchodem vůbec nepočítá.

„Myslím, že obchod se štěpkou není na delší dobu perspektivní. Pojede v horizontu tak pěti sedmi let. Ale kolik lesů bychom museli vykácet, aby biomasa nahradila v teplárnách a elektrárnách podstatnou část uhlí, které dnes spalují?“ ptá se řečnicky.

Biomasa v české energetice podle Otavy poslouží jen jako dočasné, přechodové médium. „Kdo dnes přechází ke štěpce a zajišťuje si její zdroje, pro toho to smysl dává. Ale později se do toho už bude těžko naskakovat,“ říká.

I Metalimex, který stejně jako Carbounion vyrostl na uhelném obchodu, dnes na tradiční komoditu sází jen okrajově. S energetickým uhlím už neobchoduje, nakupuje pouze koksovatelné uhlí, které zpracovává ve vlastních ostravských koksovnách OKK na zhruba 800 tisíc tun koksu ročně.

I to je ale podle Otavy jen dočasný byznys. „Budu se snažit udržet poptávku po koksu v horizontu tak deseti patnácti let, ale útlum ocelářství v regionu nakonec může být mnohem rychlejší, než si dnes představujeme,“ podotýká majitel Metalimexu.

Otava předpokládá, že ocelárny, které už dnes musí nakupovat emisní povolenky, pocítí ještě tvrdší dekarbonizační tlak v podobě dalšího zdanění uhlíku, jaké zavádí například Německo. Ocelárny se tak budou muset vzdát tradičního zpracování železné rudy i koksu a přecházet na čistší technologie. Jako hlavní energetické médium se v nich podle Otavy prosadí vodík. „Čekám průmyslové využití vodíku v horizontu tak deseti až 15 let, možná i dříve. Jen nevím, kdo ten přechod zaplatí,“ říká majitel Metalimexu.

Petr Paukner už dříve v rozhovorech pro SZ Byznys varoval, že odchod od uhlí a celkové tempo dekarbonizace v Česku bude rychlejší, než vláda a většina českých energetiků ještě nedávno předpokládali. Tempo uhelného útlumu nakonec předhání ale i všechna Pauknerova očekávání.

„Uhelný útlum jsme čekali, ale tempo nás překvapilo. Způsobila to exploze cen emisních CO2 povolenek. Svou roli ale hrají také banky a finanční investoři, kteří tlačí na urychlení tempa odklonu od uhlí,“ podotýká.

Obchod s uhlím bude u nás rychle klesat, protože někteří energetici už letos ztrácejí schopnost hradit rostoucí náklady na povolenky. „Pokud si někteří zákazníci zajistí spoluspalování uhlí s biomasou, může se pokles na určitý čas zpomalit,“ předpovídá Paukner.

O smysluplnosti evropského zrychlujícího tažení proti uhlí ale není majitel Carbounionu Bohemia zcela přesvědčen.

„Otázkou je, co to udělá s Evropou, pokud jde o konkurenční schopnost evropského průmyslu. V Asii a ostatním světě se staví přes 400 nových uhelných bloků. Vyvstává otázka, komu to slouží. Každá rychlá revoluce má své oběti, nebude tou obětí evropský průmysl a pak životní úroveň Evropanů? My jsme pro obnovitelné zdroje. Ale nevím, zda jsme na tak rychlou dekarbonizaci technologicky i ekonomicky připraveni,“ uzavírá majitel skupiny Carbounion.