Článek
Čestný předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter sype z hlavy výčet, komu a kdy za posledních deset let napsal varovné dopisy, že rozdělování víz pro Vietnamce má v rukou mafie.
Pozor, bez úplatků nemají vietnamští žadatelé o dlouhodobý pobyt v Česku šanci, psal na všechny strany.
Avšak ani Ministerstvo zahraničí ani další úřady to podle něho nechtěly vzít na vědomí. „Pořád jen opakovaly, že vízový systém je v pořádku,“ říká muž, kterému se za dlouhá léta působení ve vietnamské komunitě přezdívá „Táta Vietnamců“.
Vývoj událostí, které nyní popisuje Seznam v sérii článků, dal nakonec Marcelu Winterovi zapravdu.
Podle policie ovládala mafie vízový systém pro Vietnamce skoro pět let a vydělala přes tři čtvrtě miliardy. Proč myslíte, že se to mohlo dít tak dlouho a bez odhalení?
Už od roku 2009 jsme na to upozorňovali. Poslal jsem bezpočet e-mailů, dokonce jsem byl třikrát osobně na Ministerstvu zahraničních věcí. Ale dostal jsem odpověď, že s vízy je všechno v pořádku. Přitom mně se tehdy stále svěřovali lidé z Vietnamu, že po nich zprostředkovatelé nadále požadují peníze. Ze začátku to bylo 2500 nebo 3000 dolarů. Pak to bylo pět, šest tisíc dolarů, potom deset. A v posledních letech 15 až 17 tisíc dolarů.
Ano, policie v tom aktuálním případě říká, že v přepočtu platili zájemci o víza v přepočtu kolem 380 tisíc korun. Jaká to je částka pro běžného Vietnamce?
Strašně velká. Uvědomte si, že plat kvalifikovaného dělníka ve Vietnamu – a to ještě ve městě, dejme tomu v Hanoji – je tři, tři a půl tisíce korun. U středoškoláka asi čtyři a půl tisíce korun. A vysokoškolák bere, pokud nemá svou firmu, sedm až devět tisíc. Takže rodiny zájemců o vízum si půjčovaly u vietnamských bank a ručily svými byty nebo domy. Ale hlavně: ti zprostředkovatelé moc dobře věděli, že Vietnamci za dva roky práce v Česku nemohou ty půjčky splatit. Takže všichni tito lidé byli potencionálními adepty pro drogovou mafii. Zadlužený člověk, který se nemůže vrátit, protože by jinak připravil příbuzné o střechu nad hlavou, na takovou nabídku skočí.
Ze začátku kšeftovala vízová mafie s místy ve frontách před ambasádou v Hanoji. Objevily se někdy opravdu tvrdé důkazy, jak to chodilo?
Například časopis Respekt zveřejnil svědectví podnikatele, který si ve Vietnamu vybral 40 dělnic. Nemohl pro ně se získáním víz uspět, a tak si najal zprostředkovatele, dal úplatek za 20 Vietnamců a 20 dalších si vyřizoval sám. No a do Česka přijeli jen ti, co šli přes zprostředkovatele. Ti druzí víza nedostali. Z Ministerstva zahraničí jsme však přesto neustále slyšeli, že je vše v naprostém pořádku a že ani Bezpečnostní informační služba nic nezjistila.
Ministerstvo přešlo od roku 2013 na systém Visapoint, tedy registraci zájemců o víza přes webové stránky. Kdy jste zjistili, že se i do něj nabourala mafie?
Po pěti šesti měsících. Opět jsem hned posílal stížnosti, ale zase marně. Zprostředkovatelé chodili po ulici v jednu ráno s mobilem a ukazovali zájemci: Podívej, teď se mi rozsvítilo zelené světélko – můžeme to poslat. A to všechno Ministerstvo zahraničí v době ministra Zaorálka vědělo. Vietnamci mi sdělili, že za rok takhle mafie vybírá v přepočtu jednu miliardu českých korun. A teď je otázka, kde ty peníze skončily.
Tušili jste to?
Ne. Jen jsme věděli, že se to děje. Komu a kdo ty peníze předává a kam jdou dál, to jsme nemohli zjistit.
Měl jste informace, kde končili lidé, kteří si takhle vízum koupili?
V různých podnicích, teď jsme se třeba dozvěděl, že v jižních Čechách takové fungovaly. Ale já s těmi lidmi nepřišel do styku. Mluvil jsem jen s těmi, kteří marně rok nebo dva žádali o vízum. Pravidelně každý měsíc žádali, že by sem chtěli přijít pracovat. V roce 2016 jsem osobně dovezl na velvyslanectví v Hanoji 26 žádostí o studentská víza pro 26 vietnamských maturantů, kteří měli nastoupit do veřejné Vyšší odborné školy stavební ve Vysokém Mýtě. Jejich solventní rodiče byli ochotni uhradit ubytování i stravování. A nebylo mi vyhověno. Ale dál sem proudili Vietnamci, kteří dali úplatky.
