Fascinace životy druhých. S prezidentskými volbami se kupí memoáry o Trumpovi

Mary Trumpová, John Bolton, Sarah Sandersová, Michael Cohen… a mnoho dalších. Co mají tito lidé z různých koutů americké společnosti společného? Tak či onak mají blízko k Donaldu Trumpovi. A napsali o něm paměti.

Před týdnem vyšel nejčerstvější přírůstek do memoárové kategorie. Bývalý osobní právník amerického prezidenta Michael Cohen se vypsal ze svých zážitků s Trumpem v knize Disloyal, tedy Neloajální. Cohen byl vůči Trumpovi loajální poměrně dlouhou dobu, takže když přešel na druhou stranu řeky a začal Trumpa kritizovat, měl očividně poměrně nabito.

V hutné knize popisuje třeba údajné sexistické i rasistické chování svého bývalého šéfa. Zmiňuje i takzvané gangsterské praktiky, kterými třeba Trump zastrašuje novináře. A popisuje třeba i obdiv, který prezident chová vůči svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi.

Dalšími – asi ještě třaskavějšími – paměťmi je také nedávno vydaná kniha Too Much and Never Enough: How My Family Created the World's Most Dangerous Man (Příliš mnoho a nikdy dost: Jak moje rodina stvořila nejnebezpečnějšího muže světa) od Mary Trumpové, tedy neteře současného amerického prezidenta.

„Celý žánr memoárů je problematický tím, že je celý takový kluzký, slizký a neuchopitelný,“ zamýšlí se nad žánrem literární vědec Petr A. Bílek: „Říká nám, že čteme pravdu, že se tam nelže, ale zároveň každé psaní obnáší ne přímo lhaní, ale určitou výběrovost – já volím slova,“ říká v Checkpointu.

S blížícími se prezidentskými volbami vycházejí různé autobiografické publikace. Spousta protitrumpovských, ale i ty napsané prezidentovými příznivci. Třeba bývalá mluvčí Bílého domu Sarah Sandersová také velmi nedávno vydala svoje vlastní paměti. Sandersová byla loajální zaměstnankyně, která ve funkci vydržela dva a půl roku. Když odcházela, Trump ji označil za mimořádně nadanou osobu, která by měla kandidovat na guvernérku domovského Arkansasu.

Ona sama o Trumpovi běžně mluví v samých superlativech. Svou memoárovou knihu pojmenovala Speaking for Myself. Faith, Freedom, and the Fight of Our Lives Inside the Trump White House (Mluvím za sebe. Víra, svoboda a boj za naše životy uvnitř Trupova Bílého domu) a popisuje v ní například setkání se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. „Kim Čong-un po tobě jel. No jel! Měla by ses obětovat pro svou zemi a jet s ním do KLDR,“ cituje Sandersová Donalda Trumpa.

„Memoáry nabízejí pohled do kuchyně, do ložnice. Podstata autobiografického psaní je, že stírá hranici mezi soukromým a veřejným,“ vysvětluje Petr A. Bílek.

„Na to my nejsme běžně zvyklí, snadno a ochotně tomu podléháme. Vnímáme, že jsme pozváni do toho světa, myslíme, že je to svět, jaký opravdu je, a nedochází nám, že i tady se ocitáme v teráriu, v expozici, že ta pozvánka do soukromého života je vždycky naaranžovaná,“ zdůvodňuje v Checkpointu literární vědec oblíbenost žánru u čtenářů.

Co je memoár za žánr a v čem jsou jeho úskalí? Proč je lidé tak rádi čtou? Jakou tradici mají v USA politické memoáry? A vzpomínají v knihách i čeští politici? Téma pro aktuální podcast Checkpoint, který si můžete pustit nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.