Článek
„V této náročné době sleduji požadavky vedení krajů žádajících studenty lékařských fakult, zdravotnických škol a studenty psychologie, aby se zapojili do dobrovolnické služby nemocným. Dosud jsem se nesetkal s tím, že by podobně oslovili studenty teologie, zejména budoucí duchovní; připadá mi to smutně příznačné pro naši společnost a její převažující vztah k církvím,“ píše Halík v textu, který zveřejnil a k dispozici má magazín Christnet. „Neměli bychom zavdat příčinu k rozšířené představě, že církvím jde v této době zavřených kostelů především o to, jak nahradit vlastním členům chybějící bohoslužby. Církve tu nejsou jen pro své členy, nýbrž pro všechny, zvláště pro potřebné.“
Halík podobně ve svém textu pro Seznam Zprávy hovořil o roli církve již během první jarní vlny pandemie. „Na otázku, co v této době může církev udělat pro věřící a co pro nevěřící, odpovídám, že si napřed musí uvědomit, že v době globalizace, kdy padají všechny hranice a už nelze oddělující zdi znovu vybudovat (ač se o to teď mnozí budou usilovně snažit), padla už také hranice mezi ‚věřícími‘ a ‚nevěřícími‘. Je jen jedna skutečná hranice: mezi lidmi otevřené mysli a srdce a lidmi uzamčenými a zabarikádovanými ve svém vlastním světě, neschopnými partnersky komunikovat a učit se něčemu novému,“ napsal ve svém obsáhlém komentáři pro Seznam Zprávy a dodal: „Oba typy se vyskytují jak mezi ‚věřícími‘, tak i ‚nevěřícími‘. Pokud toto církev nepochopí, nemůže nabídnout nic, bude jen ‚mlýnem, který ještě klape, ale už nemele‘. Pokud to pochopí, může na všechny strany rozdávat poklad, který jí byl svěřen: světlo evangelia, víru, naději a lásku.“
Nyní tedy Halík, jak informuje Christnet, přidává i zemitější žádost. „Je mi známo, že už při jarní vlně pandemie se například některé kněžské semináře do služby v nemocnicích zapojily; nyní je však třeba udělat ještě víc. Chtěl bych v této kritické době požádat představené křesťanských církví, řeholí, teologických fakult a seminářů, aby nyní umožnili a povzbudili dobrovolnickou službu (samozřejmě při pečlivém zachování všech hygienických předpisů) studentů a studentek teologických fakult, seminaristů, noviců a mladé generace institutů zasvěceného života nejen v nemocnicích, nýbrž i v domovech seniorů a podobných zařízeních, kde ohrožení lidé strádají nejen virovým onemocněním, nýbrž také samotou a strachem. Kdo jiný by právě nyní měl stát v přední linii pomoci bližním, projevit konkrétní a účinné formy obětavé lásky, lidské blízkosti, útěchy, povzbuzení a naděje?“
