Kde se vzala Antifa? O teroristy nejde

V souvislosti s nepokoji ve své zemi prohlásil americký prezident Trump, že odpovědnost za násilnosti nese krajní levice, jmenovitě hnutí Antifa, které hodlá zařadit na seznam mezi teroristy. Toto prohlášení vyvolalo poměrně velký rozruch. Celé to zdaleka nebude tak jednoduché, a to hned z několika důvodů.

V diskusích se objevuje hned několik nejasností. Antifa je původně zkratkou slova antifašismus. V současné době rozeznáváme dva druhy antifašismu – občanský a radikální, respektive militantní.

Občanský antifašismus znamená sympatie s postoji odmítajícími fašismus a také ochotu podpořit je aktivitami, které nepřekračují hranice zákona: účastí na demonstraci, podpisem petice a podobně.

Radikální antifašismus je ochoten tuto hranici překročit. A právě pro tento druh antifašismu se vžilo označení antifa. Kořeny tohoto přístupu najdeme už ve 30. letech 20. století, kdy vznikala řada skupin bojujících proti nastupujícímu fašismu a nacismu. Organizací sdružující militantní antifašisty v Německu se stala Antifaschistische Aktion, od které zkratka antifa pochází. Sám termín antifa původně označoval taktiku, nikoli organizaci. Organizací může být například konkrétní hnutí Antifašistická akce (AFA).

Postupem času se ale pojem antifa začal používat jak pro taktiku, tak i pro konkrétní skupiny lidí, kteří tuto taktiku používali. Tím vznikl pojem Antifa s velkým A. Zatímco v Evropě se častěji setkáváme s označením AFA pro konkrétní (byť neformální) organizace, v USA se vžil pojem Antifa, který zde označuje tříšť jednotlivců a skupinek.

V žádném případě ale nejde o jasně ohraničenou organizaci s definovaným členstvím, a proto je dost obtížné někoho konkrétního s Antifou spojit. Výsledkem je, že v debatě se často mylně používá termín Antifa jako synonymum pro anarchismus nebo pro označení jakéhokoli demonstranta v černém oblečení nebo kohokoli, kdo se dopouští násilí. K vyjasnění toho, co Antifa skutečně je, to nijak nepřispívá.

První Antifašistická akce vznikla v roce 1932 v Německu. Skupina přidružená ke Komunistické straně Německa měla bojovat proti nastupující NSDAP, ale v kontextu strategie Kominterny také proti německým sociálním demokratům. Uskupení (už tehdy bez pevného členství) zaniklo v roce 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci.

V osmdesátých letech se jméno organizace objevuje znovu, tentokrát ale není spojeno ani s komunistickou stranou, ani výlučně s Německem. Jedná se o reakci na nástup krajní pravice, přesněji řečeno na vznik rasistické větve skinheadské subkultury v 80. letech.

Skinheads se rodí v polovině 60. let původně jako nepolitická a nerasistická subkultura spojená s hudební scénou kolem stylů reggae a ska, mezi původními skinheads byla ostatně řada černochů. Na přelomu 70. a 80. let se tato subkultura rozvíjí v rámci punkové revolty v Anglii a na počátku 80. let se její část pod vlivem kapel, jako byla Skrewdriver, Brutal Attack nebo Squadron, přeorientovala na ideologii neonacismu.

Neonacistická větev skinheadské subkultury se velmi rychle rozšíří v podstatě do celého světa. Do řad krajní pravice přivádí velké množství mladých lidí, které je snadné mobilizovat k násilným útokům nejen proti skupinám imigrantů a lidí jiné barvy pleti, ale také proti politickému protipólu, tehdy zejména levicovým punkerům, antirasistickým skinheads a squatterům. A právě na obranu proti útokům neonacistických skinheads se v roce 1985 zrodila ve Velké Británii organizace Antifascist Action sdružující radikální antifašisty z anarchistického a subkulturního prostředí. Jak se celá západní Evropa setkává s vlnou neonacistického násilí, vzniká souběžně i řada dalších skupin podobného charakteru po celé západní Evropě.

Antifašistická akce se postupně stává určitou značkou spojovanou s militantním antifašismem skupin, které souběžně vyjadřují nedůvěru policii a státu obecně. Od svého vzniku v 80. letech je spojena s anarchistickým a autonomním prostředím. A to až do té míry, že mnohé skupiny vznikající od poloviny 90. let také ve východní Evropě rovněž jako obranu proti vlně neonacistického násilí odmítají kromě fašismu i komunismus. Obvykle s argumentem, že komunistické strany představují autoritářskou levici, která není o mnoho lepší než autoritářská pravice. V západní Evropě ovšem tento přístup příliš rozšířený není.

Zatímco v Evropě mají skupiny Antifašistické akce poměrně dlouhou historii, v USA tomu tak není. I do Ameriky pronikla v 80. letech rasistická odnož skinheadské subkultury, ale americké prostředí bylo od toho evropského odlišné. I zde ale vznikla podobná sebeobranná organizace, jež byla výrazně spojená se subkulturním prostředím především antirasistických skinheads zvaných SHARP. Ti se inspirovali evropskými skupinami AFA a vzniká americká ARA, tedy Anti-Racist Action. I tato skupina byla ovlivněna primárně ideologií anarchismu. Stejně jako v Evropě i v USA byla činnost ARA spojena jak s fyzickými střety s neonacisty, tak s osvětovou činností a informováním o neonacistických aktivitách, skupinách a jednotlivcích.

V této podobě fungovala ARA zhruba do 90. let. Následně se její struktury postupně rozvolňují, protože hnutí neonacistických skinheads se podařilo marginalizovat. V roce 1998 byli nicméně dva členové ARA zavražděni neonacistickým skinheadem, což vedlo k částečnému útlumu aktivit.

V dalších letech se většina aktivit všech skupin přesouvá na internet a k fyzickým střetům dochází spíše ojediněle. V roce 2007 se lokální pobočka ARA v Portlandu přejmenuje na Rose City Antifa, a je tak první skupinou v Americe, která použije tento termín. V roce 2013 se ARA přejmenovává na Torch a kolem jejích bývalých struktur vznikají nové skupinky zjevně inspirované skupinami AFA v Evropě.

Skutečný nárůst jejich počtu i aktivit ale přichází až kolem roku 2017 v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem a nárůstem aktivit krajní pravice. V ulicích se objevuje typická taktika Black Bloc (uniformní vzhled na demonstraci do jisté míry chrání před identifikací ze strany policie nebo soupeřů) a také řada střetů, z nichž nejznámějšími se stanou násilnosti během protestů v Berkley v roce 2017. Jedná se o reakci na vystoupení alt-right aktivisty Mila Yiannopoulose a střety na demonstraci „Unite the Right“ v srpnu 2017 v Charlottesville. Během nich příznivec alt-right najel autem do skupiny protidemonstrantů a zabil Heather Heyerovou.

V Charlottesville i v Berkley šlo o rozsáhlé násilnosti, jichž se účastnila řada lidí na obou stranách pomyslné barikády, přičemž skupiny označované jako Antifa tvořily pouze část demonstrantů proti alt-right. Svou charakteristickou taktikou (Black Bloc) a také určitou novostí ale přitáhly právě tyto skupiny největší pozornost.

V současné době americké úřady označují Antifu za „anarchistické extremisty“, tedy za anarchisty, kteří jsou ochotni používat násilí – právě tato ochota definuje v USA pojem extremismu. Vzhledem k tomu, že sama Antifa užívání násilí obhajuje, je to označení adekvátní.

První pokus označit Antifu za teroristickou organizaci se objevil již v srpnu 2017, kdy za tímto účelem vznikla petice. Podle serveru Politico stál za peticí člověk vystupující pod přezdívkou Microchip, který patří mezi podporovatele prezidenta Trumpa. Ten uvedl, že jeho cílem bylo znovu sjednotit krajní pravici po událostech v Charlottesville. A také změnit její narativ. Místo „nenávidím se, protože na naší straně stojí neonacisté“ ji měla hnát vpřed myšlenka „nenávidím Antifu, vypořádáme se s teroristy“.

Přestože petice neuspěla – Bílý dům odpověděl, že federální zákon neumožňuje označit domácí skupinu za teroristickou – narativ spojující Antifu s terorismem úspěšný byl. Nicméně právní situace se od té doby nijak nezměnila a mechanismus, který by umožnil označit domácí skupinu za teroristickou, stále neexistuje. Je tedy celkem evidentní, že k označení Antify za teroristickou skupinu nedojde, na čemž se shoduje i většina amerických komentátorů. Proč se tedy podobný tweet ze strany prezidenta Trumpa vůbec objevil?

První možností je, že Antifa stojí za rozdmýcháváním násilností během současných demonstrací. To je postoj, který prezident zastává a několikrát ho zdůraznil. Problém je, že tomu zřejmě neodpovídají fakta. Podle FBI se na nedělních násilnostech členové Antify nepodíleli vůbec. Také média tuto představu zpochybňují a upozorňují, že protestů se účastní lidé z celé společnosti včetně jednotlivců z krajní pravice i levice, kteří ale nejsou hlavními hybateli násilností.

O něco pravděpodobnější je, že Donald Trump se snaží najít skupinu, na kterou bude moci odpovědnost za násilnosti lidově řečeno „hodit“. Touto skupinou nemohou být černoši, protože se blíží volby a Trump si proti sobě nechce postavit významnou voličskou skupinu. Obvinit z násilností levicovou skupinu je výhodné i proto, že ji lze asociovat s Trumpovými levicovými protihráči z řad Demokratické strany.

Navíc hraje Trump tuto kartu už poměrně dlouho a Antifa se pro něj stala synonymem chaosu, politické korektnosti a levice současně. V této souvislosti je nutné upozornit ještě na jeden moment. Od roku 2017 se na internetu objevuje řada prohlášení skupin Antifa, která následně Trump nebo jeho příznivci citují. Naposledy tak učinil Donald Trump jr., když sdílel prohlášení skupiny Antifa US, která vyhrožovala násilím v New Yorku. Chtěl tím doložit, že Antifa je skutečně teroristická organizace. Co čert nechtěl, ukázalo se, že jde o stránku, za kterou ve skutečnosti stála krajně pravicová organizace Identity Evropa. A je třeba říci, že to ani zdaleka nebylo poprvé, co k něčemu podobnému došlo.

Co tedy můžeme k celé situaci říci? Označit Antifu za domácí teroristy nejspíš nepůjde. Zaprvé proto, že neexistuje způsob, jak kohokoli v USA označit za domácí teroristy. Zadruhé proto, že se nejedná o reálnou organizaci, která by měla jakkoli – třeba i neformálně – definované členství nebo vedení. A zatřetí – pokud by měla být Antifa označena za teroristy, vyvstala by otázka, co udělat s řadou dalších skupin v USA, které by si toto označení zasloužily podstatně více, neboť mají na svém kontě vraždy, bombové útoky či vyloupené banky. Nic z toho Antifa na svědomí nemá.