Článek
Itálie měla tu smůlu, že byla první západoevropskou zemí zasaženou nákazou. V celkovém měřítku je s více než 26 000 oběťmi hned na druhém místě za USA. První případ nákazy byl v Itálii zaznamenán 21. února, v době, kdy Světová zdravotnická organizace (WHO) stále trvala na tom, že virus je „zvládnutelný“ a že není zdaleka tak nakažlivý jako chřipka.
Existují ale rovněž důkazy, že demografické nedostatky i nedostatky ve zdravotní péči společně s politickými a obchodními zájmy vystavily deset milionů obyvatel Lombardie nebezpečí v takové míře, jakou žádná jiná oblast nezažila. A zasaženi byli zejména ti nejzranitelnější – staří lidé v pečovatelských domech.
Virologové a epidemiologové říkají, že bude trvat roky, než se zjistí, kde se stala chyba a jak je možné, že nákaza zahltila zdravotní systém považovaný za jeden z nejlepších v Evropě. V sousedním Benátsku (Veneto) byl dopad pandemie výrazně mírnější.
Státní zástupci nyní zvažují, zda je možné ze smrti stovek lidí v pečovatelských domovech někoho obvinit. Mnoho těchto obětí ani není započítáno v oficiální lombardské bilanci, která hovoří o 13 269 mrtvých.
Lombardští lékaři a zdravotní sestry v první linii jsou mezitím vyzdvihováni jako hrdinové, kteří při ošetřování nemocných riskovali životy, navíc v situaci mimořádného stresu, vyčerpání, izolace a strachu.
I poté, co Itálie registrovala první případ nákazy, lékaři nerozuměli neobvyklému způsobu, kterým se nemoc covid-19 může prezentovat, kdy někteří z pacientů velmi rychle ztráceli schopnost dýchat. „Chyběly nám klinické informace,“ říká Maurizio Marvisi, pneumolog ze soukromé kliniky San Camillo v těžce zasaženém městě Cremona.
Protože jednotky intenzivní péče v Lombardii byly hned v prvních pár dnech zaplněny nakaženými, mnoho lékařů se snažilo léčit a sledovat své pacienty doma, kde jim byl dokonce i dáván kyslík. Tato strategie se ale ukázala jako smrtící. Mnoho lidí zemřelo doma nebo brzy poté, co byli hospitalizováni, protože otáleli se zavoláním sanitky.
Itálie byla donucena spoléhat se na domácí péči částečně kvůli malému počtu lůžek na jednotkách intenzivní péče. Po letech rozpočtových škrtů v zemi na 100 000 lidí připadalo jen 8,6 lůžka na JIP, což je méně než průměrných 15,9 v rozvinutých zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
V důsledku toho stanuli v první linii při odhalování pacientů s nemocí covid-19 lékaři primární péče, armáda často praktických lékařů, kteří dělají sami na sebe a pracují mimo veřejný nemocniční systém.
Protože byli testováni jen ti, kteří vykazovali silné příznaky (neboť laboratoře v Lombardii nápor nezvládaly), nevěděli tito rodinní lékaři často ani to, zda nejsou sami pozitivní. Nedostali žádné pokyny, jestli mají nemocného vyšetřit nebo ho poslat ke specialistovi, a už vůbec neměli přístup k ochrannému vybavení, jako tomu bylo v nemocnicích.
Koronavirem se v Itálii nakazilo asi 20 000 pracovníků ve zdravotnictví a 150 lékařů zemřelo.
Dva dny poté, co Itálie zaznamenala svůj první případ nákazy v lombardské provincii Lodi, což vedlo k vyhlášení karantény v deseti městech, byl další pozitivní případ oznámen ve více než hodinu cesty vzdáleném Alzanu v provincii Bergamo.
Italský nejvyšší zdravotní institut 2. března doporučil uzavření Alzana a nedalekého Nembra, stejně jako tomu bylo v případě měst v provincii Lodi. Političtí představitelé se ale tímto doporučením neřídili, a umožnili tak, že se infekce šířila ještě druhý týden až do chvíle, kdy byla karanténa 7. března vyhlášena v celé Lombardii. Na dotaz, proč nebyla provincie Bergamo uzavřena dříve, premiér Giuseppe Conte uvedl, že tak měla učinit lombardská regionální vláda. Guvernér Lombardie Attilio Fontana ale reagoval, že pokud došlo k chybě, „tak ji učinili oba“. „Nemyslím, že je možné nás v této situaci vinit,“ dodal.
V Lombardii žije šestina z 60milionové italské populace; je to nejhustěji obydlený region, který je domovem obchodní metropole Milána a průmyslovým srdcem země. V Lombardii žije více lidí starších 65 let než v jiných regionech. Nachází se zde 20 procent italských pečovatelských domů. To vše představuje pro nákazu koronavirem časovanou bombu.
„Je zřejmé, když se na to podíváme zpětně, že jsme měli Lombardii naprosto uzavřít, každý měl zůstat doma a nikdo neměl vycházet,“ říká Andrea Crisanti, mikrobiolog a virolog, který je poradcem regionální vlády v Benátsku. Uznal ale, že by to bylo těžké vzhledem k tomu, jakou roli Lombardie hraje v italské ekonomice. „Nejspíš z politických důvodů se k tomu nepřistoupilo,“ řekl Crisanti reportérům.
Odborové svazy a starostové z nejvíce postižených lombardských měst nyní říkají, že hlavní italský podnikatelský svaz Confindustria na úřady vyvíjel obrovský tlak, aby nepřistoupily k zastavení výroby. Svaz prý tehdy tvrdil, že ekonomické ztráty budou v regionu, který je zodpovědný za 21 procent italského HDP, příliš vysoké.
Týden po vypuknutí nákazy v zemi a poté, co bylo registrováno přes 100 případů infekce v Bergamu, zahájila 28. února pobočka svazu Confindustria v této provincii kampaň na sociálních sítích s cílem uklidnit nervózní investory. Svaz mimo jiné trval na tom, že nákaza v regionu není horší než v jiných oblastech a že výroba v místních ocelárnách a dalších průmyslových podnicích není nijak zasažena.
I poté, co vláda 7. března uzavřela celou Lombardii, svaz dovolil továrnám, aby zůstaly otevřené. To vyvolalo stávku mezi zaměstnanci, kteří se obávali o své zdraví. „Byla to obrovská chyba,“ říká Giambattista Morali z odborového svazu kovodělníků ve městě Dalmine v Bergamu.
Zatímco se centrální vláda zaměřovala na nalezení nových lůžek na jednotkách intenzivní péče, testovací kapacita pokulhávala a pečovatelské domy v Lombardii byly ponechány svému osudu. Milánští státní zástupci prošetřující úmrtí v pečovatelských domech věnují zvláštní pozornost zejména rozhodnutí regionální vlády, která 8. března povolila, aby byli uzdravující se pacienti s covid-19 umístěni zpět do pečovatelských domovů. Mělo to uvolnit nemocniční lůžka.
