Kde hrozí další epidemie? Vědci vytvořili novou mapu

Už déle než rok se celý svět potýká s pandemií covidu-19. Stále není jasné, jak přesně celá pandemie odstartovala, nepomohlo zatím ani vyšetřování Světové zdravotnické organizace v epicentru nákazy v čínském Wu-chanu. Prioritou pro vědce je tak aktuálně zjistit, kde hrozí vznik další potenciálně nebezpečné nemoci.

Nová studie publikovaná v odborném časopise Nature Food se právě tímto zabývá. Vědci pomocí kombinace dat o stanovištích netopýrů, kteří byli klíčoví při přenosu viru SARS a mluví se o nich i jako o původci covidu-19, změnách v půdním hospodářství, hustotě lidské populace a dalších faktorů, které zvyšují riziko přenosu některého z koronavirů ze zvířete na člověka, vytvořili mapu rizikových oblastí v Evropě a Asii, kde je taková možnost nejpravděpodobnější.

Možných ohnisek, kde by mohlo dojít k přenosu koronavirů ze zvířat na člověka, přibývá. A z velké části si za to lidstvo může samo, uvádí zpráva Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). Podle panelu stojí za rostoucím rizikem dalšího přenosu nebezpečného onemocnění masivní odlesňování a ničení přírodních rezervací. Zpráva IPBES uvádí, že až třetina nemocí, které se nově objevily po roce 1960, má souvislost s nešetrnou péčí o půdu a životní prostředí.

Hlavním důvodem je nárůst počtu situací, kdy se lidé setkávají s divokou přírodou. Odlesňování a s ním spojené rozšiřování obydlených oblastí přibližují divokou přírodu lidským sídlům a divokých zvířat ve městech přibývá. „Okrajové oblasti tropického lesa jsou ideálním prostorem pro vznik nových virů,“ uvedla skupina vědců ve zprávě publikované loni v létě ve vědeckém časopise Science.

Lidé a s nimi hospodářská zvířata přijdou do kontaktu s divočinou v situaci, kdy zmizí asi čtvrtina původní rozlohy dané přírodní plochy, například lesa. Podle vědců navíc ničení přirozeného prostředí může způsobit, že počet zvířat, která mohou hostit lidské patogeny, bude růst. Změny ve využívání půdy jsou jen jedním z faktorů, které podle vědců mohou pomoci viru snadněji „přeskočit“ ze zvířat na člověka. Riziko pak představuje jak stále zahuštěnější lidská populace, tak intenzivní zemědělství. Vědci varují například před velkochovy, kde je velké množství zvířat v malém prostoru a velká část z nich má navíc slabý imunitní systém.

Dosud se většina studií týkajících se koronavirů zaměřovala pouze na to, jak se přenášejí z jednoho člověka na druhého, řekl serveru Vox.com jeden z autorů studie Paolo D'Odorico, profesor environmentálních věd na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Jeho tým začal během minulého roku shromažďovat data o změnách v zemědělství, hustotě obyvatelstva i chovu hospodářských zvířat, která následně spojil s mapou výskytu netopýrů z čeledi vrápencovitých, jejíž příslušníci stáli na počátku například epidemie onemocnění SARS. Vědci nicméně přiznávají, že do studie nezahrnuli některá opatření týkající se chovu hospodářských zvířat, k nimž některé země přistoupily během pandemie.

Se všemi těmito informacemi vědci vytvořili mapu takzvaných „hot spotů“, tedy oblastí, kde se zmíněné rizikové faktory překrývají s hnízdištěmi netopýrů. „Tmavě červené tečky na mapě označují oblasti, kde existuje vysoké riziko přenosu koronaviru na lidskou populaci,“ uvedl pro Vox.com jeden z autorů studie David Hayman, profesor veterinárních věd na Masseyově univerzitě na Novém Zélandu. Modré body označují, kde je toto riziko naopak malé, uvádí server.

Podle Haymana ohledně možného přenosu nákazy na člověka dominuje velká oblast jižní Číny. „Podmínky pro přenos zde stále existují,“ cituje Vox.com vědce. Podle novozélandského odborníka to znamená, že se zde mohou objevit nová onemocnění. Vědci mimo to zmapovali oblasti, které sice ještě nejsou rizikové, pokud ale dojde k významným zásahům v oblasti zemědělství nebo lesnictví, mohou se zařadit mezi „červené zóny“. Konkrétně jde například o oblast na jih od čínské Šanghaje, Japonsko nebo sever Filipín. „Toto jsou místa, která je nutné nadále sledovat,“ uvedl Hayman.

Podle odhadů studie publikované v časopise Science v roce 2018 je u savců a ptáků téměř 1,7 milionu dosud neobjevených virů, z nichž polovina je schopna přenosu na člověka. „Covid-19 byl budíček,“ cituje Vox Andrewa Dobsona, profesora ekologie a evoluční biologie na Princetonské univerzitě.

„Nejdůležitější je zjistit, co musíme udělat, abychom snížili počet možných přenosů. Už máme ale docela dobrou představu o tom, kde začít. Zastavit odlesňování,“ dodal Dobson. Lidé žijící v oblastech označených ve studii červenou barvou by měli podle Dobsona, který se výzkumu neúčastnil, „vyvíjet větší tlak na politiky“, aby se touto problematikou zabývali.

„Politici mohou také pomocí naší analýzy zjistit, jak zabránit tomu, aby se některé regiony v budoucnu staly epicentry nákazy,“ uvedla vedoucí studie Cristina Rulliová, profesorka hydrologie na italské univerzitě Politecnico di Milano. Podle výzkumu panelu IPBES by náklady na ochranu lesů a regulaci obchodu s divokými zvířaty byly mnohem nižší, než kolik svět zaplatí za pandemii.

„Největším vědeckým problémem tohoto století je pochopení toho, jak fungují přírodní ekosystémy,“ říká Dobson. „Víme, jak vyslat raketu do vesmíru už desítky let. Ale pochopit, jak se nemoci přenáší z divokých zvířat na člověka? To je mnohem těžší otázka,“ dodává profesor ekologie.