První česká data: kde hrozí největší riziko nákazy koronavirem

Čísla mapující trendy a charakteristiky koronavirové infekce v Česku potvrzují, že dlouhodobý a úzký kontakt mezi nejbližšími je pro epidemii živnou půdou.

Z dat, která Seznam Zprávám poskytl Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), vyplývá, že se polovina infikovaných nakazila v rodině. Druhým nejčastějším místem přenosu je práce. Pouze jednotky procent poté připadají na zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče. V rámci léčeben dlouhodobě nemocných neproběhlo ani procento všech přenosů. Ostatní formy tvoří 14 procent.

Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška si u části záznamů daný člověk místo nákazy nevybavil nebo nešlo jednoznačně určit. Pokud jde o konkrétní činnosti, při kterých se lidé nakazili - jejich statistiky se nyní prakticky nedají sestavit. Dohledat by se musely zpětně formou studie.

Data nasbíraná k tisícům vzorků nicméně k ucelenějšímu pohledu na trendy okolo covid-19 přispívají. A vypovídají o tom, kde si lidé na virus pozor dávají a kde naopak opatření nákazu nezastavují.

V rodinném prostředí dochází k dlouhodobému a těsnému kontaktu mezi lidmi v uzavřených prostorách. Trojice základních pouček - dezinfekce, rouška a bezpečná vzdálenost - se v rámci jedné domácnosti obvykle nedodržuje.

Jak už dříve upozornila Světová zdravotnická organizace (WHO), patří přenos kapénkami při přímém blízkém kontaktu mezi lidmi k hlavním formám nákazy.

Infikované kapénky se přitom mohou do okolí uvolňovat při kašlání a kýchání, ale také při zpěvu nebo mluvení. Pokud se dostanou do úst, nosu nebo očí ostatních lidí, k nákaze může dojít.

WHO proto doporučuje mimo jiné udržovat si bezpečnou vzdálenost od ostatních alespoň jeden metr, české Ministerstvo zdravotnictví potom uvádí jako vhodnou vzdálenost alespoň dva metry.

Dodržování pravidel bezpečného chování je zásadní nejen jako prevence, ale také potom, co je člověk pozitivně diagnostikován.

Od rodiny a dalších členů domácnosti se musí neprodleně izolovat - dbát na dezinfekci společných prostor a oddělit své věci od ostatních. Jak upozorňuje Ministerstvo zdravotnictví, pokud je to možné, mají se lidé vyhnout i kontaktu s domácími mazlíčky.

Pokud jde o druhé nejrizikovější místo - tedy pracoviště - i tam má platit řada bezpečnostních pravidel.

Podle epidemiologů je zásadní, aby lidé při příznacích respirační nákazy - kašli, rýmě, zvýšené teplotě či dušnosti - do práce vůbec nechodili a zůstávali doma. Zaměstnavatelé by také měli více využívat home office.

„Pokud zaměstnavatel má možnost hlídat pracovní výkonnost na základě určitých kritérií, tak ten člověk nemusí sedět celý den na svém jednom místě, pokud to tedy není třeba z nějakých dalších důvodů. Snažit se, aby byl prostor obsazený co nejmenším počtem lidí,“ uvedl už dříve epidemiolog Rastislav Maďar.

Takzvané open space kanceláře podle něj tak velkým problémem nejsou, nesmí do nich ale nikdo nemocný. „Co je riziko, to je společná klimatizace. Ale to je i v obyčejných kancelářích, pokud je pro ně společná a točí se tam stejný vzduch. Může být klimatizace, která ho vyvádí ven nebo ho odsává a nebo se pravidelně kontrolují filtry, potom je riziko menší, ale i tak zůstane největší riziko v tom, když přijde příznakový člověk a bude virus šířit kolem sebe,“ míní odborník.

Statistické výstupy o místech nákazy je možné najít i jinde ve světě. Mezi dobře zdokumentované případy přenosu koronaviru patří například ohniska nákazy v Jižní Koreji.

Dle výsledků epidemiologického vyšetřování epicentra jihokorejského call centra byl přenos v tomto konkrétním případě 8,5 % v rámci celé budovy. Nákaza byla nicméně soustředěná v devátém patře, kde se nakazilo okolo 44 % zaměstnanců. Většina z nich seděla v jedné části call centra, což ukazuje souvislost mezi rizikem nákazy a vzdáleností od nakaženého. Autoři také uvádí, že největší roli hraje i doba kontaktu s nakaženým. Přenos se totiž odehrával výhradně v devátém patře, i když se jednotlivci krátce setkávali i s lidmi z jiných částí budovy (například v hale nebo ve výtahu).

V případě jiné studie 318 ohnisek v Číně se všechny nákazy - s výjimkou jedné - odehrály ve vnitřních prostorech.

Podle ECDC (Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí) nejde nicméně v rámci podobných vyšetřování určit, zda přenos proběhl přímým kontaktem, například podáním ruky, nebo nepřímo přes dotyk kontaminovaného povrchu. Přesto ale ukazují riziko přenosu v uzavřených a zalidněných prostorách.

Systematická meta-analýza celkem 172 studií publikovaná v akademickém žurnálu Lancet zjistila, že dodržování alespoň metrového odstupu, používání roušek a ochrany očí snížilo riziko přenosu původního SARS, MERS a nového koronaviru SARS-CoV-2. Ještě nižší riziko pak tvořil dvoumetrový odstup a nošení respirátorů.

Není to ani měsíc od zprávy popisující masivní šíření koronaviru po akci v pražském klubu. Nákaza začala u jedné z dívek a rozšířila se přinejmenším na 165 dalších lidí. Před bary, hospodami a podobnými podniky odborníci varují dlouhodobě. „Nejvíce nebezpečné prostředí jsou vnitřní prostory se špatnou ventilací vzduchu, ve kterých se nedají dodržovat dvoumetrové rozestupy a je v nich hluk, takže lidé musí mluvit hlasitě, až křičet, aniž by nosili roušky,“ vysvětluje pro server Healthline doktor z Wisconsinské univerzity Jeff Pothof.

Přesunout hromadné akce ven však také není bez rizika. I zde je nejdůležitější faktor sociální distanc. „Čím více lidí je na jednom místě, tím vyšší je pravděpodobnost, že se dříve či později budete muset otočit na člověka za vámi s žádostí o to, aby trochu ustoupil,“ přibližuje problematiku venkovních prostor odbornice na social distancing Carol Winnerová. Na místech jako jsou například koupaliště, pláže nebo zahrádky restaurací je navíc poměrně vysoká pravděpodobnost, že lidé nebudou nosit roušky či jinou ochranu dýchacích cest.

Přesto jsou venkovní akce bezpečnější než ty v uzavřených prostorách. Podle japonské studie je pravděpodobnost nákazy koronavirem uvnitř dvacetkrát vyšší než venku. Je však důležité pamatovat na základní pravidla, například stručný seznam hostů ideálně z co nejmenšího počtu domácností. „Venku je to rozhodně bezpečnější, záleží však na typu kontaktu, který venku máte. To je ta důležitá část,“ uzavírá imunolog Erin Bromage z Massachusettské univerzity v rozhovoru pro New York Times.