Kde hledat původ Babišových stamilionů? Odpověď spadá do 90. let

Podle dokumentů z kauzy Pandora Papers poslal Andrej Babiš v roce 2009 téměř 400 milionů korun na nákup nemovitostí v jižní Francii. Tyto peníze se utajeně přesouvaly jako půjčky přes firmy v daňových rájích. Logicky tak vyvstala otázka, zda Babiš použil legálně vydělané peníze, respektive kde na objemnou finanční operaci vzal.

Na stejné dotazy musel šéf hnutí ANO odpovídat už v roce 2017, když zveřejnil „audit“, podle něhož měl dostatek zdrojů na nákup dluhopisů svého holdingu Agrofert. V letech 2013 a 2014 za ně Babiš utratil více než 1,5 miliardy korun.

Informace z Pandora Papers však vyvolaly novou vlnu otázek. Po započtení výdajů na francouzské nemovitosti totiž vycházela Babišova finanční bilance celkem napjatě.

Premiér se omezil na vysvětlení, že měl ještě jiné příjmy, než které zveřejnil ve zmíněném auditu. Více zatím neprozradil. Problém „přehodil“ na šéfa Finančního analytického úřadu, který poslancům kontrolní komise ve středu potvrdil pouze to, že peníze na Babišovy nemovitosti pocházely z jeho bankovního účtu.

Otázka, zda měl Andrej Babiš kromě dosud známých příjmů ještě jiné významné zdroje, o kterých zatím veřejnost neinformoval, však zůstala nezodpovězená.

Rýsuje se přitom spíše kladná odpověď. Důvodem je hlavně Babišovo mlžení o zakladatelském období Agrofertu, nebo i přecházejících letech jeho obchodnické kariéry.

Když Andrej Babiš na svoji obranu v březnu 2017 zveřejnil přehledy svých příjmů vypracované poradenskými společnostmi Ernst & Young a PricewaterhouseCoopers, začal přehled až od roku 1996. Co bylo předtím, premiér neprozradil.

Babiš přitom působil v Česku už od roku 1992. Svědčí o tom nejen záznamy v obchodním rejstříku a sbírce listin, ale také dokumentace z Babišovy žádosti o udělení českého občanství, kterou mají Seznam Zprávy k dispozici. Obsahuje i prohlášení, že Babiš od zmíněného roku žije a podniká v České republice.

Původně Babiš přijel do Prahy, aby vybudoval pobočku bratislavského podniku Petrimex. Ten měl za komunistické vlády monopol na zahraniční obchod v některých chemických komoditách, po sametové revoluci se však jeho postavení postupně hroutilo.

Jedním z „pirátů“, který Petrimexu pomohl ke dnu, byl právě pražský Agrofert. Babiš na něj postupně přesouval obchodní kontrakty na hnojiva a další suroviny. V roce 1995 pak Agrofert „emancipoval“. Jak už bylo mnohokrát popsáno, za pomoci švýcarské firmy O.F.I. Ost Finanz und Investment, která v Agrofertu zvýšila základní jmění a získala většinový podíl.

Podle Babišova tvrzení za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci z ženevského lycea. Jejich jména však nikdy nezveřejnil. Tím zároveň nevyvrátil spekulace, že ovládnutí Agrofertu zafinancoval i on sám jako skrytý vlastník švýcarské firmy.

Předpoklad, že Babiš měl objemnou hotovost už v první fázi budování Agrofertu, podporují i známá fakta, jak se oficiálně stal jeho stoprocentním akcionářem.

Podle oficiálních záznamů v obchodním rejstříku koupil Andrej Babiš první akcie Agrofertu na sebe až v roce 1999. Už dva roky předtím znalci ohodnotili Agrofert na 900 milionů korun.

Od roku 2004 byl Babiš veden jako vlastník 100 procent akcií mateřské firmy holdingu. V té době už do Agrofertu patřily velké chemičky jako Lovochemie, Deza nebo Precheza a jeho tržby se pohybovaly v desítkách miliard korun. Navíc se neustále rozrůstal.

Podle příjmů ze zmíněného auditu z roku 2017 přitom Babiš v letech 1996 až 2004 vydělal pouze 32 milionů korun. Období, kdy dostával ročně násobně více, mělo teprve přijít.

Odkud vzal na nákup akcií Agrofertu? Další otázka, na kterou Babiš nikdy důsledně neodpověděl. Pozoruhodné ale je, že když se ho v roce 2017 na tuto otázku ptala Česká televize, zdůraznil, že si na nákup akcií „určitě nepůjčil“.

Lidé, kteří Andreje Babiše znali z podnikání, už na začátku 90. let spekulovali, že tajným akcionářem Agrofertu byl původně Anton Rakický, někdejší Babišův šéf v Petrimexu, který ho zasvěcoval do pravidel zahraničního obchodu. Rakický byl do roku 1995 šéfem dozorčí rady Agrofertu a pak z jeho struktur oficiálně odešel, nikdy však o své spolupráci s Babišem nepromluvil.

Už jen nákup akcií Agrofertu tedy nasvědčuje tomu, že Andrej Babiš měl nejpozději na přelomu tisíciletí poměrně velké peníze, jejichž původ dosud neobjasnil.

Podle dosud zveřejněných informací mohla část pocházet ještě z doby, kdy Babiš působil jako československý obchodní delegát v Maroku. Působil tam v letech 1985 až 1991. Nakupoval hlavně fosfáty pro československé chemičky a v opačném směru prodával zboží, které se v severoafrické zemi nedostávalo. Je známo, že měl diplomatický pas, což mu umožňovalo cestovat bez důkladných hraničních kontrol.

Babišův tehdejší spolupracovník z Petrimexu Ľubomír Šidala, který také působil v Maroku, před dvěma lety v magazínu Reportér uvedl, že společně letěli uložit peníze do Lichtenštejnska. „Byly to peníze, které jsme dělali v Maroku,“ uvedl Šidala bez dalších podrobností.

Sám Babiš při vyprávění o své marocké anabázi píše, že si dokázal ušetřit polovinu tehdejšího oficiálního příjmu. Naspořené peníze ale měly sloužit na úvěr za dům na kraji Bratislavy.

„Měl jsem plat asi šest set dolarů, z čehož jsem polovinu dával bokem a šetřil, abych mohl splácet dům, který jsem postavil v Devínské Nové Vsi a na který jsem si vzal půjčku 600 tisíc na 15 let při jednoprocentním úroku. S třemi sty dolary jsme si slušně žili,“ uvedl ve svém životopise na webu hnutí ANO.

Další možný způsob „přivýdělku“ popisuje kniha bývalého slovenského novináře Dušana Valka Počestný Andrej Babiš z roku 2002. Šlo o využívání různě vysokých obchodních marží při prodejích zboží přes offshorové účty.

Po vydání Valkovy knihy Babiš dosáhl toho, že byla publikace z příkazu slovenského soudu stažena z oběhu kvůli pomluvám, popsaný způsob transakcí však redakci shodně popsal také jeden z bývalých Babišových kolegů, který byl podle svých slov v 90. letech do takových operací zasvěcen.

Faktem je, že Babiš už v 90. letech kontroloval firmy ve Švýcarsku, kde bylo možné offshorové účty zřizovat. Například společnost Fertagra, založenou už v roce 1995 původně ve Freiburgu a později přesunutou do kantonu Zug. Pod Fertagru spadala několik let i česká Imoba, nyní zastřešující část Babišových nemovitostí včetně farmy Čapí hnízdo.

V kantonu Freiburg sídlila také společnost Beltomate, v níž měl Babiš v 90. letech podíl. Tato společnost poslala v roce 1997 přes svoji stejnojmennou pobočku v Panamě v přepočtu pět milionů korun firmě Zora Euro, kterou vlastnili tehdejší místopředseda ČSSD Ivo Svoboda a pokladní strany Barbora Snopková. Jak upozornil novinář Jaroslav Kmenta, přes tuto firmu tehdy čerpala sociální demokracie peníze, protože měla omezený přístup k financím.

Na další způsob, jak mohl přijít k penězům mimo doložených zdrojů, upozornil sám Babiš. V auditu svých příjmů z roku 2017 uvedl, že mimo výplatu z Agrofertu a výnosy z dluhopisů si vydělal také více než 700 milionů korun tím, že odprodal Agrofertu akcie tří firem, které vlastnil jako fyzická osoba. V roce 2009 provedl takovou operaci s akciemi slovenské zemědělské firmy Afeed, v dalších letech následovaly ještě české firmy Profrost a Afeed CZ.

Z běžně dostupných listin však jednoznačně nevyplývá, kterých dalších firem by se mohl takový obchod s akciemi týkat.