Článek
Začátek celého procesu je na lisovně. Tam vznikají bočnice, střecha, dveře i podlaha. Každý den tu zpracují desítky tun ocelového plechu. Z lisovny míří díly do svařovny a lakovny a odtud už na finální montáž – na dlouhatánskou linku, která obtáčí celou zdejší halu a kde se z holé kostry na začátku stane skutečný vůz se vším všudy.
Krabice šroubků a spadlé závaží
Než se ale mohu přiblížit k výrobě, procházím školením. Nejprve bezpečnosti. U obrovského zrcadla si prohlížím osobu, která je za moji bezpečnost zodpovědná. Má na sobě uniformu TPCA, ale jinak je mi docela podobná. V rámci tréninku si tady zkouším odhadnout tíhu jednotlivých komponentů vozu. Zatímco u světla se ještě trefuji, šestnáctikilovou krabici malých šroubků suverénně tipuji na čtyři kilogramy.
Po tomto testu přichází na řadu postřeh – tedy test, jak rychle člověk ucukne, pokud mu na nohu padá těžké závaží. Napoprvé bych měla asi po nártu.
10 šroubků za 20 vteřin
Po rychlokurzu bezpečnosti mířím do výcvikového centra. První stanoviště – šroubky a matky. Měla bych umět nabrat z velké krabice pět matek najednou a následně je elektrickým utahovákem našroubovat. Limit je 10 matek na 20 vteřin. I když mám pocit, že jsem hrozně rychlá, časomíra je neúprosná. 36 vteřin.
Jdu raději na další „stanoviště“, kde se trénuje zapojení kabelů. Opět na čas. Stejně barevné konektory se musí zapojit do sebe, ty rozbité je potřeba dát stranou. Časový limit – jedna minuta. Ten sice plním, jen se při kontrole rozsvítí červená. Zapojila jsem rozbitý kabel.
Tímto tréninkem si musí projít každý zaměstnanec. Teprve pak může do reálné výroby. My míříme na finální montáž.
Auta s rodným listem
„Poté, co se auto svařilo a nalakovalo, přijíždí na finální montáž, kde se kompletně ostrojí,“ vysvětluje můj dnešní průvodce Tomáš Paroubek, tiskový mluvčí TPCA.
Hned na začátku linky přiřazuji k vozu takzvaný manfest. To je něco jako rodný list auta a s vozem putuje celou linkou. „Říká, co je to za auto, jaký je to typ, jaké se bude instalovat zařízení,“ vysvětluje Paroubek.
V samém úvodu se z vozu sundají dveře. Ty směřují na samostatnou podlinku – to, aby byla snadnější manipulace při celém montážním procesu.
Svatba na lince
Postupujeme po směru montážní linky spolu s vozem. Na každém metru přibývají nové a nové součástky. Tady palubní deska, kousek dál kabely v kapotě. Jednou z nejdůležitějších operací je zasazení motoru. Pokud chcete pochytit i něco z montážního slangu – tady se tomu říká svatba.
V celém závodě platí, že naložené palety, vozík s díly či zcela autonomní robotický vozík má před chodcem přednost. A platí ještě jedno pravidlo: na každý takt – tedy jeden, ale i někde i více úkonů – je potřeba jen 57 a půl vteřiny. Ani o vteřinu víc.
Vůz postupně dostává skla, kola, světla nebo třeba řadicí páku. Na úplném konci linky pak nad hlavami zaměstnanců odjíždí hotové auto. V reálném čase trvá celá jeho výroba 12 hodin.
