Článek
Britský student má dvakrát vyšší šanci než Čech, že dokončí bakalářské studium. Podobně jsou na tom vysokoškoláci v Irsku. Česká republika je ze zemí OECD podprůměrná. Z dat z roku 2017 vyplývá, že bakalářská studia ve standardní době dokončí jen 33 procent studentů. Nejnovější čísla ukazují pětiprocentní zlepšení.
Česko se tak řadí v neúspěšnosti k Brazílii a vlámské části Belgie. O procento lepší je Austrálie a Estonsko. Horší je Portugalsko, Nizozemsko nebo Rakousko. Průměr úspěšnosti v OECD je na 39 procentech.
Tuzemští studenti ale dohání zahraniční kolegy prodlužováním studia. Během tří let navíc ukončí bakaláře dalších 32 procent studentů. Celkově tak Česko dosáhne podle OECD 65procentní úspěšnosti. Díky tomu přeskočíme Švédsko nebo Kanadu a vyrovnáme se Litvě.
Průměrně ve všech zemích ukončí svou vzdělávací dráhu nejvíce studentů hned po prvním roce, a to 12 procent. Po dvou letech toto číslo vyroste na 20 procent a ke konci teoretické doby studia na 24 procent. Ze školy odcházejí předčasně více muži (39 %) než ženy (28 %).
„Pouze třetina bakalářských studentů dokončí studium úspěšně do uplynutí standardní doby studia od prvního zápisu. Druhá třetina studentů nicméně získá titul v dalších třech letech, což odráží skutečnost, že mnoho studentů nejméně jednou změní studijní program, fakultu nebo i vysokou školu, než najdou takové, na kterých úspěšně dostudují,“ vysvětluje důvody studijní neúspěšnosti náměstek ministra školství pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Pavel Doleček.
Jak se studijní neúspěšnost počítá
Na studijní neúspěšnost lze nahlížet z různých úhlů. V tomto případě statistiky ukazují podíl studentů, kteří ve stejném roce vstoupili na vysokou školu a studium dokončili ve standardní době nebo potřebovali další až tři roky navíc či ho do této doby neukončili. Do čísel se započítávají i studenti, kteří přestoupili na jiný obor, a studium (ne)dokončili tam. Statistiky OECD se vážou k roku 2017, proto se rozcházejí s nejnovějšími údaji MŠMT. Ty počítají se studenty, kteří začali studovat v roce 2010 a absolvovali do konce roku 2018.
Prodlužování studia ale není zadarmo. Ročně za to Ministerstvo školství vydá minimálně miliardu. Dalších pět miliard by studenti přinesli státnímu rozpočtu na přímých a nepřímých daních, kdyby absolvovali ve standardní době. Vypočítal to v diplomové práci ekonom Oliver Lompart.
Řada kritiků vysoké studijní neúspěšnosti argumentuje, že k ní přispívá i bezplatné univerzitní vzdělávání v Česku. Zpoplatnění ale není samospásné. Ukazují to příklady ze zahraničí.
„Z mezinárodního srovnání mimo jiné vyplývá, že neexistuje přímá spojitost mezi placením školného na vysokých školách a úspěšností studia. Velká Británie a Irsko sice patří mezi systémy s nejvyšší úspěšností, ale v USA nebo Austrálii je již úspěšnost podprůměrná a v Nizozemsku nebo Chile patří k nejnižším vůbec,“ vysvětluje Doleček.
Zajímavý je z tohoto pohledu právě nizozemský systém. Jak uvádí náměstek Doleček, ve standardní době studia za námi nizozemští absolventi skutečně o pět procent zaostávají, nicméně při započtení třech let studia navíc naopak Česko o pět procent přeskočí.
V Nizozemsku se totiž platí školné. Nicméně studenti mohou zažádat o výhodnou státní půjčku s velmi nízkým úrokem a navíc mají možnost získat ještě grant navíc. Prostředky z něj pak musí vracet jen v případě, že nezískají vysokoškolský titul do deseti let od prvního zápisu.
Financování nizozemských vysokých škol je také daleko více navázáno na statistiky studijní neúspěšnosti. Z peněz určených na vyučování rozděluje státní rozpočet 25 procent právě podle tohoto údaje. Takový systém financování oceňují i autoři studie Dropout and Completion in Higher Education in Europe, kterou nechala v roce 2015 zpracovat Evropská komise.
„Chování studentů není primárně ovlivněno finančními pobídkami nebo způsobem organizace vysokoškolského systému. Za neúspěšností často stojí problémy, které přesahují rámec národních politik, například osobní situace studentů,“ píše se ve studii. Některé výzkumy například naznačují, že fakulty opouští častěji studenti, kteří si na škole nenajdou přátele.
Ze školy ale odchází i studenti, kteří dostanou už v průběhu studia lukrativní pracovní nabídku. S tím bojuje kupříkladu Norsko. Nedostatek lidí na pracovním trhu totiž norské vysokoškoláky nenutí svá studia dokončovat. Většina Norů pracuje už na vysoké škole, ačkoliv je v zemi studium bezplatné a tři čtvrtiny studentů dosáhnou na granty, které z velké části pokryjí jejich základní výdaje. Pokud vysokoškoláci pracují více než 20 hodin týdně, zvyšuje se šance, že studium nedokončí.
Stejné zjištění platí i pro další země. V Česku firmy přetahují lidi hlavně z technických fakult. Spadeno mají zvlášť na studenty informačních technologií.
