Každý sedmý úvěr se teď s požehnáním vlády nesplácí

„Objemově jsou to z větší části hypotéky. Podílově ale tvoří většinu úvěry na spotřebu, které objemově nejsou tak významné. Tam je větší riziko, že nebude docházet ke splácení, ale banky to tolik nezasáhne. Pro domácnost, která se dostane do složité situace, to však může být velký problém, “ vysvětluje Mora.

Konec moratoria na splátky, které vyhlásila vláda v březnu pro všechny zasažené dopadem covidu, se blíží. Od listopadu musí firmy i domácnosti své závazky zase začít platit – prodloužit generální pardon ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) nechce. „Zajímavé bude sledovat, co přinese konec moratoria. Kolik dlužníků začne znovu splácet. S novou krizí ale může začít nesplácet někdo, kdo v moratoriu vůbec nebyl,“ míní viceguvernér ČNB.

Podle statistik České národní banky přijaly jednotlivé banky celkem přes 401 žádostí o odklad splátek. Od domácností přišlo přes 377 tisíc žádostí, skoro 90 procent z nich - v objemu 252,8 miliard, banky schválily. „Banky se s tím dokážou dobře popasovat. Mají silnou likviditu,“ říká Marek Mora v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zde vám jej nabízíme v písemné verzi.

Už jsme byli na dně, nebo nás to horší ještě čeká?

To je složitá otázka. Myslím, že nikdo úplně jasně neví. Všichni ale doufají, že jsme na tom dně již byli a že nás už teď čeká jenom cesta nahoru.

Podle čeho jste to poznal?

Už jsme se prostě poučili z první covidové vlny, přes všechny problémy, se kterými se my jako Česká republika či v zahraničí potýkáme. Snad neuzavřeme ekonomiku tím způsobem, jako jsme ji uzavřeli na jaře.

Začala ale platit některá nová epidemiologická opatření. Myslíte si, že zářez do ekonomiky nebude takový jako na jaře?

Myslím si, že nebude radikální ve smyslu zásahu vlády. Ale nezapomínejme na to, že spotřebitelé i firmy se také omezují ve svém jednání. A to samozřejmě k jistým ekonomickým dopadům povede. Jak ty dopady budou silné, to ještě uvidíme. Například ve Švédsku, kdy zásahy vlády tak silné nebyly, se nakonec ukazuje, že dopady na ekonomiku byly velice podobné jako v zemích, kde zásahy silné byly. Takže ono to nějakým způsobem dopadne na ekonomiku i bez těch vládních zásahů. Nicméně já bych chtěl být optimistou a chtěl bych doufat, že to nebude tak strašné jako na jaře.

No ale jsou optimisty i Češi? Podle posledních dat si začali spořit, a to úplně nejvíc v historii samostatného Česka. Bojí se budoucnosti? Nejsou optimističtí?

Samozřejmě. Je to reakce na nejistotu. Odkládáme si na horší časy. Nevíme, co bude. Pořád bych ale chtěl doufat, že to bude jenom dočasný jev. Buď se s epidemií nějakým způsobem naučíme žít a fungovat, anebo by přišla vakcína, a to by byla úplně ta nejlepší zpráva. Ta by náladu ve společnosti všude ve světě mohla změnit.

Vy jste říkal, že tendence spořit bude dočasná. Vláda se pokouší lidi „rozutrácet“ i tak, že důchodcům pošle před Vánoci pět tisíc korun. Plánuje také, že na dva roky sníží daně z příjmů a zruší superhrubou mzdu. Bude tohle fungovat?

To je samozřejmě otázka. České studie neznám, ale jsou mezinárodní studie, zejména na amerických datech, které ukazují, že dost velká část těchto dodatečných příjmů je stejně občany ukládána stranou. Nevydávají je jedna ku jedné do spotřeby.

Ta americká data jsou už z této krize?

To už jsou data z této krize. Konkrétně jsem četl studii, která primárně studovala Spojené státy americké. A Američané obecně spotřebovávají víc než Češi. A když oni z peněz, které dostanou dodatečně od vlády, nějakou část odkládají, tak si myslím, že to bude platit i pro Čechy. Ale jak říkám, žádnou studii na českých datech jsem ještě neviděl.

Takže předpoklad, že se tyto, jak vláda říká, „investice do lidí“ vrátí zpátky do ekonomiky, je podle vás mylný?

Já úplně neumím ten slovník „investice do lidí“. Jsou to výdaje na spotřebu. Myslím, že to na začátku byla správná cesta, jak stimulovat poptávku. Byli jsme v situaci, kdy jsme se domnívali, že ta krize nebude příliš dlouhá. Bylo to zvenku vynucené zavření ekonomiky. Pak to smysl má. Čím to ale bude trvat déle, tím je větší pravděpodobnost, že se chování spotřebitelů a firem nějakým způsobem začne měnit. Začne se měnit i struktura ekonomiky. A je otázka, jestli by to vláda měla uměle konzervovat. Jinak si myslím, že tyto výdaje částečně fungují. Ale ne úplně dokonale.

Můžou mít tyto příspěvky alespoň vliv na náladu v Česku? Začíná se tady mluvit o tom, že panuje blbá nálada. To slovo používá i váš šéf, guvernér ČNB Jiří Rusnok.

Ano. Já si myslím, že my Středoevropané jsme v té blbé náladě trošku přeborníci. Nejde jenom o Čechy. Jde o Němce, Rakušany. Tyto národy mají k blbé náladě bohužel sklon obecně.

Takže je pravda, že tu panuje blbá nálada? Jsme pesimističtější, než bychom museli?

Jestli jsme úplně pesimističtější, to nevím, ale určitě jsme opatrnější a obezřetnější než jiní.

Vzpomněla jsem si na březnový rozhovor s bývalým radním České národní banky, nyní poradcem KPMG, Mojmírem Hamplem. A ten Seznam Zprávám tehdy řekl, že se třeba dočkáme, že bude centrální banka shazovat hotovost z vrtulníku. Jak daleko jsme od toho?

Tak já myslím, že jsme od toho poměrně dost daleko. My jako centrální banka se bavíme hypoteticky o všech možných dalších eventuálních nástrojích, které bychom mohli, nebo měli, nebo museli použít v situaci, kdy bychom s měnově politickými sazbami dorazili na pomyslné dno.

Bavili jste se v ČNB i o variantě, že byste „shazovali peníze z vrtulníku“?

Bavili jsme se i o takovéto variantě. Domluvili jsme se ale na tom, že nebudeme nijak konkrétní, pokud jde o škálu možností. Ale to, že jsme tuhle variantu už vyloučili, to říci mohu. Rozhazování peněz z vrtulníku neboli helicopter drop of money používat nebudeme. Zejména z toho důvodu, že je to věc ve světě zcela nevyzkoušená. A velmi velmi hraničí už tím, kde se začíná překrývat měnová a fiskální politika. A to my dělat nechceme.

Teď jsou možná někteří lidé zklamaní, že jim zničehonic nepřistane na účtu pět až deset tisíc korun z ČNB.

Tak ony jim přistávají teď peníze od vlády.

Některým. A jaké jsou další varianty, které jste diskutovali?

Je jich celá škála. Teoreticky se sazby dají snižovat více než jen na nulu, můžete jít do záporu. Můžete uvažovat o kvantitativním uvolňování, to znamená třeba nákup vládních dluhopisů. Můžete cílovat výnosovou křivku. Těch možností je celá řada a my je stále ještě diskutujeme. Zavrhli jsme jen rozhazování peněz z vrtulníku a to, že bychom nějakým zásadním způsobem teď v krizi měnili náš rámec měnové politiky. Ale ten zbytek, tam zůstává ta množina poměrně otevřená.

Na jaře Česká národní banka snížila repo sazbu na současných 0,25 procenta. Pak už se ke snížení nikdy neodhodlala. Myslíte si, že s druhou vlnou covidu-19 bude k uvolnění měnové politiky sáhnout znovu?

Na posledním měnověpolitickém zasedání jsme si s kolegy řekli, že nová pandemická situace zvyšuje pravděpodobnost toho, že bychom k nějakým dalším krokům museli sáhnout. To ale ještě neznamená, že to uděláme. Vy jste správně řekla, že jsme udělali poměrně dost razantních kroků na začátku, a nebyly to pouze kroky v oblasti měnové politiky. Byly to i kroky v oblasti makroobezřetnostní politiky, v oblasti dohledu. Takže jsme hned na začátku uvolnili prostor poměrně značně. A nedomníváme se, že teď je bezprostřední situace, kdy bychom měli dělat další kroky.

Jak reaguje kurz koruny?

Docela dobře. V dané situaci oslabuje, což měnové podmínky uvolňuje. Takže i kurz zatím působí jako jakýsi vestavěný stabilizátor. Nevidím akutní situaci, kterou bychom museli teď šetřit. Pokud se ale ta situace bude vyvíjet ve smyslu té blbé nálady, zhoršování epidemické situace, tak je jasné, že pravděpodobnost, že bychom museli přemýšlet o něčem dalším, se prostě zvyšuje. Ale jak říkám, to ještě neznamená, že to uděláme.

Nikdo neví, jak se druhá vlna epidemie rozjede, nakolik ji nová epidemická opatření ztlumí. Otázka taky je, jaká budou další opatření ekonomická, na podporu firem. Vy nejste jejich příznivcem, tedy v té době nyní. Není nová vlna důvod k tomu, aby některá opatření na podporu firem dál pokračovala?

Otázka je, čemu říkáte opatření na podporu firem.

Například Miroslav Kalousek z TOP 09 v souvislosti s novým nouzovým stavem vyzval vládu, aby schválila další pětadvacítku pro OSVČ. Je to dobrý nápad?

Já se nechci ke konkrétním rozpočtovým opatřením vlády příliš vyjadřovat. To mi jako centrálnímu bankéři nepřísluší. Je to volba mezi nějakými politickými, sociálními a ekonomickými cíli.

Pojďme tedy obecněji. Mají být nově přijatá opatření, která už nejsou tak přísná jako na jaře, impulsem k tomu, aby vláda spustila nějakou další pomoc?

To je skutečně na vládě. Já bych ale chtěl varovat před dvěma věcmi. Čím déle celá ta covidová situace trvá, tím je zřejmější, že se jí spotřebitelé i firmy začínají přizpůsobovat a začíná se měnit i struktura ekonomiky.

Jakým způsobem?

Dám příklad z Německa. Lufthansa, velký letecký dopravce, ze svých 760 letadel jich asi 150 odstavila. To je zhruba dvacet procent jejich leteckého parku. Navíc odstavila ty největší stroje, naprosto vyřadila ty největší, Airbusy A-380. A to podle mě naznačuje, že návrat k předkrizovému období třeba v oblasti létání bude podle jejich vlastních odhadů velmi pomalý. A to má samozřejmě dopady na celou řadu dalších oblastí. To není jenom letecká přeprava. Má to dopady na služby, které se nabízejí na letištích, na výrobce letadel, leteckých motorů a tak dále.

Lufthansa propustila 22 000 zaměstnanců a bude propouštět další. Má to strukturální dopady a myslím si, že by bylo nemoudré, aby se vlády za každou cenu snažily starou předcovidovou strukturu udržovat ve stavu, jak byla. To by bylo neefektivní. Je potřeba nechat to v nějaké chvíli uvolnit a nechat trh, aby zdroje přemístil tam, kde jsou potřeba. Třeba u výrobců notebooků, které aktuálně nejsou. Takže to je ten strukturální problém. A druhá věc, před kterou bych chtěl varovat vládu, je dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Je pravda, že jsme měli na začátku krize poměrně nízký dluh. Něco málo přes třicet procent HPD. Byl to asi čtvrtý nejnižší dluh v poměru k HDP v Evropě. Takže si můžeme dovolit kroky, které dělá fiskálně vláda. Ale nemůžeme si je dovolit donekonečna.

Teď mluvíte o rozpočtových schodcích? Letos minus půl bilionu, na příští rok paní ministryně financí Alena Schillerová naplánovala minus 320 miliard a není to konečné.

Ano. A když si vezmete i rozpočtový výhled, který je zatím znám jenom v hrubých obrysech, tak někdy za dva, za tři roky by nám dluh z těch třiceti procent mohl vyskočit až na padesát. A takovéto tempo žádná země vydržet nemůže.

Lze to ale udělat jinak?

Já myslím, že jednorázově to udělat lze. Je ale potřeba mít na paměti, že to nemůže pokračovat donekonečna. Že to někde musí skončit a vláda musí nechat ekonomiku, aby si s tím poradila sama.

A příští rok schodek minus tři sta dvacet miliard je ještě v toleranci?

To už jde nad rámec, je to hodně. Navíc nezapomínejme, že v těch tři sta dvaceti, alespoň podle mých informací, není zohledněna úvaha o zrušení superhrubé mzdy.

To bude dalších osmdesát miliard.

Možná méně, protože se tam teď uvažuje o nějaké další sazbě. Někdo říká padesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát miliard. A to je změna systému natrvalo. Na rozdíl od jednorázového výdaje pět tisíc důchodcům. Teď se nově uvažuje o tom, že by ta superhrubá mzda byla zrušena pouze na dva roky. Pokud by to bylo dočasně, tak to ještě pořád české veřejné finance vydrží. My před sebou valíme dlouhodobý problém, financování zdravotního a důchodového systému.

Se začátkem října se přiblížil konec moratoria na půjčky. Česká národní banka monitoruje problematické úvěry. Jaký poměr jich očekáváte? U firem a u domácností?

Podle dosavadních dat je podíl úvěrů, které jsou v moratoriu, to znamená těch dočasně nesplácených, něco pod 15 procent ze všech úvěrů v České republice. Což není příliš. Je samozřejmě otázka, co přinese konec moratoria. Bude napínavé sledovat, kolik dlužníků začne znovu splácet. A může se klidně stát, že teď s novou krizí začne nesplácet někdo, kdo vůbec v moratoriu nebyl. Nicméně český bankovní sektor se s tím podle mého názoru dokáže popasovat velmi dobře. Máme banky, které jsou velice dobře kapitálově vybaveny. Mají silnou likviditu. My jsme je navíc ke kapitálové vybavenosti trošku přinutili tím, že jsme jim zakázali vyplatit dividendy. České banky by v zásadě neměly mít žádný velký problém. Rozhodně ne ve srovnání se zbytkem Evropy.

O jaké typy úvěrů, které se nesplácí, u domácností jde? Jsou to spíš hypotéky, nebo spotřebitelské úvěry?

Objemově jsou to z větší části hypotéky, ale z hlediska podílu to jsou úvěry na spotřebu, které nejsou objemově zdaleka tak významné. Banky to zdaleka tak nezasáhne. Ale samozřejmě pro tu konkrétní domácnost, která se dostane do složité situace, to může být velký problém.