Každý listopadový den v Turecku zemřela žena rukou muže

Podle policie tak pachatel učinil ze žárlivosti. V Turecku nejde o nic ojedinělého, v červenci už média registrovala desítky femicid vykonaných se stejnou pohnutkou – nemluvě o dalších případech ženských vražd. Podobné příběhy se tamním veřejným prostorem jednoduše rozléhají poměrně často.

Kvůli šokujícím okolnostem vraždy Gültekinové vyšly Turkyně zejména na západě Turecka protestovat proti násilí na ženách. Na některých místech ale demonstrace nabraly rychlý spád – zakročila tam policie. Média informovala o násilnostech, kterých se policisté na zatčených ženách dopustili.

„Na protestech policisté zatkli i mé přátele. Naším heslem je ‚Chraňte ženy, ne vrahy‘, přístup policie je v tomto ohledu ale laxní. Vrahy žen při zatýkání třeba ani nespoutají – ženy při protestech drželi spoutané s rukama za zády,“ popsala při videohovoru Seznam Zprávám Melek Ariová z iniciativy We Will Stop Femicide, tedy Zastavíme femicidu.

Útoky na protestech žen jsou podle ní ale v Turecku ojedinělé. Nejen femicida, ale i ženská práva obecně jsou v zemi ožehavými a ostře sledovanými tématy. Turecká veřejnost se totiž proměňuje. Femicida i násilí na ženách se dostávají do povědomí veřejnosti a lidé je považují za důležité téma.

„Funguje tu i hodně organizací a platforem a konají se protesty, jichž se účastní tisíce žen z velmi rozdílných vrstev společnosti. Ať už jsou sekulární, či konzervativní, nebo mají jiný společenský status a ekonomický. Ta rozmanitost nám dává sílu. Díky tomu můžeme po vládě chtít, aby se problémem zabývala,“ vysvětlila Seznam Zprávám Turkyně.

Podle Ariové mají dnešní Turkyně oproti minulosti jednu nespornou výhodu – sociální sítě a média, odkud se veřejnost o problému dozvídá. Více lidí se pak proti němu také vymezuje.

„Společnost je vystavena skutečně brutálním vraždám. Měli jsme tu případ ženy, která byla znásilněna a následně spálena, na to lidé hodně reagovali. Nebo na vraždu matky, kterou partner podřezal před očima jejich dcery. V Turecku to video viděl prakticky každý, a z femicidy se tak stal velmi reálný, konkrétní problém, jehož důležitost nelze dál ignorovat,“ poukázala Ariová.

Konkrétní příklady a hlavně příběh Pinar Gültekinové odstartovaly letos v červenci virální kampaň, která měla dosah daleko za tureckými hranicemi. Respektive: na sociálních sítích došlo na zvláštní střet dvou sobě podobných kampaní, které ale ve výsledku přitáhly pozornost na ženská témata a konkrétně fenomén femicid v Turecku.

Na sociální sítě, zejména na Instagram, začaly ženy přidávat svůj černobílý portrét s popiskem #challangeaccepted (výzva přijata). Sdílení fotografií mělo účel zejména propagační a edukativní. A mělo, nejprve v Turecku a následně i ve světě, poukázat na problematiku femicidy.

Ke kampani se přidaly i některé hollywoodské herečky, například Jennifer Anistonová, a také dcera amerického prezidenta Ivanka Trumpová. Tím celé téma v Turecku nabralo na dalších obrátkách.

Oproti zemím v Evropě, kde jsou femicidy velké téma, například v Itálii a Francii, hlásí Turecko několikanásobně vyšší počty obětí. Letos platforma We Will Stop Femicide mluví o 278 femicidách.

Mezi oběťmi jsou ženy z různých vrstev turecké společnosti. I různého vyznání. „Nemyslím si, že by náboženství hrálo v případě femicid větší roli. Hrůzných činů se dopouští muži z konzervativního i sekulárního prostředí. Naopak vidíme, že mají oběti jednotlivé aspekty života nastavené různě, jednu věc však sdílí. A tou je ono násilí,“ podotkla Ariová.

Na vládu nyní muži i ženy vyvíjejí silný tlak kvůli tomu, aby ve věci femicidy adekvátně jednala. Aby například uvedla do praxe Istanbulskou úmluvu, kterou jako první země světa před osmi lety ratifikovala.

Dohodu v roce 2011 iniciovala Rada Evropy, úmluva díky tureckému prvenství získala přízvisko „Istanbulská“. Jedná se o dokument o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Snaží se zavádět definice, podle kterých posuzovat trestné činy spojené s touto problematikou.

Ačkoliv Turecko úmluvu ratifikovalo (oproti například České republice), v praxi dochází k jejímu častému porušování. A to především kvůli konzervativní politice tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Hlava státu nepodporuje legislativní kroky k naplnění Istanbulské dohody a argumentuje, že její články ohrožují tradiční hodnoty turecké společnosti.

„Istanbulská úmluva říká, že se stát musí podílet na utváření společnosti, v níž takové trestné činy nemají své místo. To se tady ale zatím nestalo. Přitom cíl je jasný – chránit lidi, v tomto případě ženy,“ shrnuje odbornice.

„Myslíme si, že Istanbulská úmluva je lék na násilí na ženách i na nerovnosti mezi ženami a muži,“ komentuje dokument Melek Ariová. „Muži nechtějí přijít o své výsadní postavení a fakt, že se turecké ženy chtějí více osamostatnit, chtějí potlačovat,“ odůvodňuje kroky Erdoganovy vlády.

Podle ní si totiž, i díky velkým protestům, začaly Turkyně poslední dobou více „stát za svým“. A to co se partnerských vztahů týče: nebojí se rozchodů a rozvodů, ale snaží se také o vzdělání nebo pracovní kariéru. „Turecké ženy znají svá práva, nechtějí mlčet a chtějí bojovat,“ dodává expertka, ale připomíná, že právě během rozchodů a rozvodů dochází k femicidě nejčastěji.

Organizace We Will Stop Femicide sbírá svoje vlastní data týkající se femicidy v Turecku. Ta sice před dvěma lety začalo sbírat i tamní ministerstvo vnitra, podle Ariové však čísla nesouhlasí s jejich počty. „Vůbec nevíme, jak ministerstvo femicidu definuje, neznáme ani jména obětí,“ říká Ariová s tím, že jejich organizace se právě snaží ženy pojmenovat a znát celé příběhy.

Organizace se tak skrze popisování příběhů dostala k případům, které začala evidovat jako „podezření z femicidy“. Jsou to nejasná, nevyřešená úmrtí, která často vypadají jako sebevraždy. „Jedna žena například podle původních informací skočila z 27. patra výškového domu, později se ukázalo, že ji její muž strčil a předtím ji znásilnil,“ dává odbornice příklad takového případu.

Pachatelům dodává podle Ariové odvahu přístup turecké vlády v čele s Erdoganem. „Jde o politickou volbu současné administrativy. Někteří muži mají pocit, že díky její nečinnosti mohou ženám ubližovat a žádný postih nedostanou. Země má přitom všechny prostředky, jak vraždy zastavit,“ vyjmenovala Melek Ariová.

„Je třeba, aby se Turecko modernizovalo. Chceme zabránit femicidě, násilí na ženách, chceme rovnost mezi muži a ženami,“ uzavírá Melek Ariová pro Seznam Zprávy.