Článek
„Kolik extrémů a odchylek od normálnosti jste zažili, pokud jde o duševní zdraví? Dotkla se vás po smrti někoho blízkého nebo po těžkém rozvodu všeprostupující bolest, se kterou jste si nevěděli rady? Přestali jste někdy ovládat své emoce a ony vás vzaly někam, kde jste rozhodně být nechtěli? Možná jste prošli obdobím tvůrčí mánie a nejspíš jste někdy pochybovali o tom, kdo přesně jste. Možná jste někdy zažili takový nával úzkosti, že se vám sevřelo hrdlo a nemohli jste dýchat… Zkuste znovu sáhnout do paměti a projít si svůj život trochu podrobněji.“
Jedna z pasáží úvodu knihy Normální šílenství, která je čerstvě na knihkupeckých pultech, přesvědčivě dokumentuje, jak tenká je hranice mezi duševním zdravím a nemocí. A jen o pár odstavců dál se lze dočíst, jak velké části světové populace se duševní obtíže týkají. Podle Světové zdravotnické organizace si každý čtvrtý člověk projde během života nějakou formou duševního nebo neurologického onemocnění. Dvě třetiny z nich přitom nikdy nevyhledají profesionální péči. Lidé se závažným duševním onemocněním umírají o 10 až 20 let dříve než lidé duševně zdraví. A konečně - mezi lety 2005 a 2015 se počet lidí s depresí zvýšil asi o pětinu.
Kniha s podtitulem Atlas duševního zdraví do každé domácnosti je dílem dokumentaristy a novináře Jiřího Pasze a psycholožky Adély Plechaté. Autoři knihy uvádějí i nelichotivý domácí kontext. Destina Čechů má problém s nadměrným pitím alkoholu, sedm procent úzkostné poruchy a pět procent poruchy nálady. Na českých psychiatrických pracovištích byly v roce 2018 provedeny téměř tři miliony vyšetření, která podstoupilo přes 650 tisíc lidí. Denně si v Česku vezmou život průměrně čtyři lidé. Opravdu máme mít dál pocit, že duševně choří patří jen do léčeben? Měli bychom svůj názor poupravit. Jsou všude kolem nás a mnoho z nás mezi ně patří.
Kniha Normální šílenství láme bariéry mezi zdravou populací a duševně nemocnými. Přesvědčivě dokumentuje, že tato oblast medicíny se týká opravdu téměř každého z nás.
Podle autorů knihy duševní nemoc nelze považovat za osobní selhání, selhává mnohdy spíše společnost a zdravotnictví. Tuto oblast je třeba zbavit stigmatu, a především duševní potíže řešit. Pro začátek stačí pokusit se o nich víc dozvědět. Kniha Normální šílenství tohle uživatelsky přívětivě umožňuje.
Většinu knihy zabírá 13 kapitol věnovaných různým duševním onemocněním. Všechny mají podobnou strukturu – otevírá je rozhovor s někým, kdo danou nemocí trpí, poté rozbor zasvěceného odborníka na dané téma a krátké post scriptum shrnující zásadní znaky dané nemoci. Z čtenářského hlediska jsou nejatraktivnější právě rozhovory s lidmi, kteří se v každodenním životě potýkají s omezeními a mluví otevřeně o tom, jak se jim s daným onemocněním žije, jak jsou medikováni či na jaké potíže v běžném životě narážejí - ať ze strany vlastní nemoci nebo ze strany lidí kolem sebe.
Řada těchto respondentů jsou více či méně známé osobnosti a i jejich otevřeně podané zkušenosti pomáhají zasypávat příkop, který v české společnosti odděluje duševně nemocné od zdravé většiny.
Novinářka Ludmila Hamplová tu popisuje svůj život s ADHD a vlastním příkladem vyvrací, že by se mělo jednat jen o nemoc přičítanou dětským pacientům. Biolog František Špoutil vypráví o životě s autismem, konkrétně s Aspergerovým syndromem. Jan Eipell ve velmi silném rozhovoru otevřeně mluví o životě s hraniční poruchou osobnosti, která ho dovedla k deseti hospitalizacím i do vězení. Filmový kritik Kamil Fila shrnuje své zkušenosti s depresí a Magdalena Pražáková s bipolární afektivní poruchou. Scenáristka a spisovatelka Eva Papoušková poutavě popisuje, jak se žije se schizofrenií a cukrářka Jaroslava Král Tomšů mluví o obsedantně kompulzivní poruše.
Publicista Jeroným Janíček bojuje s panickou poruchou, Lada Brůnová si prošla anorexií. Své zástupce tu mají i závislostní onemocnění. Autorka blogu Zápisník alkoholičky Michaela Duffková mluví o závislosti na pití, Láďa Fabián o závislosti drogové. O posttraumatické stresové poruše hovoří Veronika Kamenská, důchodkyně Marie Syrová přerývavě vypráví o svém životě s demencí.
Kniha se věnuje i psychickým problémům v těhotenství a po porodu na příběhu Veroniky Kubrichtové. Všechno jsou to silné, často smutné příběhy, z nichž ale čiší touha respondentů žít normálně přes všechna omezení, která jim nemoc staví do cesty.
Poslední necelou třetinu knihy zabírá kapitola O psychiatrii, v níž se 16 českých odborníků vyjadřuje k různým aspektům psychiatrické péče - třeba k její právě probíhající reformě. Jejím základem mají být mimo jiné Centra duševního zdraví a propojení psychiatrů se sociálními pracovníky, které by mělo nabídnout i „asertivní tým“. Ten by řešil různé obtíže například v sousedském soužití, na které aktuální systém nestačí.
Mluví se tu i o stigmatizaci lidí s duševním onemocněním, o psychiatrickém personálu či o specifikách dětské psychiatrie a dostane se i na oblast psychosomatiky či potenciál psychedelik v terapii. Své zastoupení má i téma sexuologie či duševního zdraví LGBTQ+. I tato kapitola má rozhovorovou formu, a tak nelehké téma čtenářsky vstřícně zprostředkovává široké veřejnosti. Pro českou psychiatrickou péči je Normální šílenství přelomovým dílem. A pro každého čtvrtého z nás i důkazem, že odtažitý postoj veřejnosti k duševním onemocněním se možná přece jen pozvolna začíná měnit.
