Článek
Zahrádky restaurací a hospod jsou už týden otevřené, v centru Prahy se však z velkých tržeb neradují. Malostranská i staroměstská strana Karlova mostu jsou prázdné podobně jako při lockdownu. Pro turisty je to pěkné podívání, pro hospodský byznys je to tvrdá realita.
Je pondělí pravé poledne a já vstupuji do pivovaru a restaurace Vojanův Dvůr na Malé Straně. Venkovní zahrádka je zaplněna zhruba ze třetiny. Provozní však čekal trochu větší kšefty. „Kvůli počasí je to horší, než jsme čekali. Ale jsme rádi, že jsme otevření, a lidé si to užívají a číšníci si pochvalují, jak jsou lidé nadšení a milí. Klientela se nám ale hodně proměnila. Před covidem tu bylo 80 procent cizinců a 20 procent Čechů, nyní je to obráceně,“ říká Martin Procházka.
Restaurace si vaří vlastní malostranský ležák a prodává ho za 45 korun. Zdražovat zatím nehodlá, ačkoliv suroviny zdražily zhruba o 15 procent a za covidový rok jí tržby klesly o 85 procent. Má však štěstí na to, že ji neopustil žádný ze zaměstnanců, s čímž má mnoho jiných gastronomických podniků problém.
Zahrádka pivnice a restaurace Vojanův Dvůr na Malé Straně byla krátce před polednem zaplněna zhruba ze třetiny.
Zákazníci potvrzují, že se jim otevření zahrádek líbí. „Já jsem turistka, každý den v covidu jsem chodila asi šest kilometrů a o víkendu 10 až 15. Vše k jídlu a pití jsem si musela a nosit s sebou, takže zahrádky – to je pro mě útulek a azyl. A točené pivo? To by člověk brečel dojetím, že si ho může dát, je to úžasný zážitek,“ říká Milena Vágnerová, která bydlí v Mostě a do Prahy přijela za dcerou a vnučkou.
O kus dál směrem z Klárova na Kampu zve do svých útrob restaurace Čertovka, která má své terasy rozložené exkluzivně nad řekou Vltavou s výhledem na Karlův most. Před covidem se u jejího úzkého vstupu, jehož provoz korigoval semafor, srocovaly davy lidí a dostat se do ní šlo jen s obtížemi. Nyní byla cesta do vnitrobloku prázdná a na terasách byly obsazeny tři stoly, čili zhruba desetina prostor nabízejících v plném provozu až 70 míst – u jednoho seděly cizinky, jeden obsadila mladá rodinka s dítětem mluvící česky a u třetího seděly dvě kamarádky z práce, které spolu chodí na procházky, i když jsou již 15 let v důchodu.
„Posezení tady venku je naprosto úžasné, všude je krásně vidět, ještě kdyby bylo sluníčko. Pro lidi, co žijí z turismu, je to smutné, ale pro nás je to ideální. Most je prázdný, mohly jsme se zastavit u každé sochy a podívat se na vodu ze zábradlí – nádhera,“ říká Lenka Táborská. „O covidu to bylo smutné, jen jsme si volaly, nebo jsme se scházely na Olšanech, kde leží naše další kamarádka, teď je to pěkné a budeme chodit i s dalšími holkami z bývalé práce pravidelně i na místa, která neznáme,“ doplňuje Jana Chalánková. Holkami z práce myslí účetní, které spolu pracovaly v jedné stavební firmě.
Dvě kamarádky, bývalé kolegyně z účetního oddělení stavební firmy, si prázdnou Prahu pochvalují. Do pražských restaurací hodlají chodit pravidelně, minimálně jednou za měsíc.
Manažer restaurace se usmívá, ale také čekal větší příliv hostů. „Máme to zde složitější kvůli tomu, že je zde minimum usedlíků a někteří navíc považují naše terasy za vyhlídku, a ne restauraci. Když chodili cizinci, měli jsme plno, ale těch je nyní málo. Na druhém břehu jsou na tom lépe – mají tam obchody a lidé se staví v restauraci během nákupu či po něm, tady nemají kde nakupovat. Celkový provoz zde i před covidem začínal vždy později. Na Staroměstském a Václavském náměstí začínali o jedenácté, než k nám davy turistů dorazily, bylo půl druhé,“ vysvětluje František Kříž.
Ani jejich restaurace, která servíruje plzeň za 65 korun, nehodlá zdražovat jídlo ani pití, ačkoliv suroviny i energie zdražují a loni jí tržby spadly o tři čtvrtiny. „Zdražilo hovězí, elektřina, ale už to nemá cenu ani sledovat, stejně si nemůžeme dovolit zdražit,“ říká manažer Čertovky.
Velký problém má restaurace s personálem. Z šesti číšníků jí zbyl jen jeden. „Všichni jsou na stavbách či v obchodech a bojí se vrátit. Mají strach, že na podzim se to opět zavře a oni by neměli na zimu práci, kdyby se vrátili. Domluva je zatím taková, že se ozvou na jaře příštího roku, kdy už snad bude jisté, zda je vše v pohodě,“ dodává Kříž.
Přecházím velice řídce zahuštěný Karlův most a dostávám se na pravý břeh Vltavy, která si podle představ levého břehu žije lépe. Je jedna hodina odpoledne a pohled na terasu pod Mostem, která patří klubu Lávka, který dokázal najednou pojmout ve svých prostorech až 750 lidí, dává tušit, že ani na druhém břehu není tráva zelenější než na prvním.
Terasa pod Karlovým mostem patřící klubu Lávka je po poledni zcela prázdná.
Terasa je naprosto prázdná. „Je to zlé. Před covidem jsme tu měli 3500 lidí denně, nyní tak 50, přitom jídlo si dají třeba jen tři lidé. Tržba za minulé pondělí činila zhruba 1800 korun, přitom denní náklady za provoz včetně nájemného dosahují desítek tisíc korun,“ shrnuje tristní situaci provozní Lávky Michal Novotný.
Tržby restaurace klesly v covidu o 95 procent. Největší část příjmů získávaly prostory z diváků, kteří chodili na představení do divadla. Významnou část tvořily firemní akce a teprve menší část tržby tvořily útraty hostů, které pocházely z 95 procent od turistů.
Lávka si musela vzít milionové úvěry, aby prostor zachovala. Novotný se však obává, že letos se tržby v centru Prahy příliš nezvednou. „Loni to bylo v létě po rozvolnění úžasné, Češi se vydali poznat Prahu a bylo to skvělé, ale nyní ji už znají a nebude se to opakovat. Navíc firmy se bojí si něco objednávat dokonce i na září, takže letos to nebude moc dobré,“ myslí si provozní, který své zkušenosti porovnává s kempem a hotelem v Choceradech, který má naopak plno a poptávka lidí po ubytování v karavanech převyšuje nabídku.
Když jsem provoznímu sdělila, že pravý břeh Vltavy se má lépe, tak se jen hořce usmál. „To opravdu ne, není nám co závidět. Dřív si všichni přáli být v centru, nyní se to úplně otočilo. Centrum je to nejhorší místo, které může v Praze být,“ uvádí Novotný. Klub se také potýká s velkým odlivem zaměstnanců, z 60 lidí, kteří na místě obsluhovali, jich zůstalo jen sedm i s kuchaři. Důvody jsou podobné jako v předchozím případě. Lidé odešli do obchodů, skladů, na stavby, ale nejvíce jich odešlo do státní správy. „Mají tam jistotu a už se nechtějí vracet, i když jsme jim chtěli přidat,“ dodává Novotný.
Pohled na letní zahrádku pod vrbou u sochy Bedřicha Smetany slova provozního potvrzuje. U kávy v ní sedí jen dva mladí lidé. „Dnešní návštěvu budeme hned sdílet na Instagramu, protože je první po dlouhé době. Uvítali bychom však, kdyby se otevřely i vnitřní prostory, protože při horším počasí je to příjemnější,“ říká jedenatřicetiletý Vasyl Bazo.
„Byli jsme delší čas nemocní, takže jsme moc uvítali, že jsme si sem mohli sednout. Před covidem jsme chodili někam obden, zase bychom se k tomu rádi vrátili,“ dodává jeho o deset let mladší přítelkyně Vendula Pávová.
S otevření vnitřních prostor souhlasí i provozovatel pražské pivnice U Kruhu. „Lidé chodí, jsou spokojení, čepované pivo do skla a povídání s kamarády jim chybělo. Ale potřebovali bychom, aby se co nejdříve otevřelo úplně a dohnali jsme ztráty,“ říká Simon Balonek.
Ani on nehodlá navyšovat ceny. „Pokud jde o jídlo, tak na zahrádku jedou hlavně ohřívané párky, klobásy a podobně a tam zdražení nevidím, u piva to samé, tam cena zůstala. My jsme ceny zvýšili už poté, co se otevřela už okénka a to i kvůli nákladům na kelímky. Hladinka Pilsner Urquell je u nás nyní za 55 Kč a tuto cenu hodlám nyní zachovat, zvyšovat ji nebudeme,“ dodává.
