Článek
V březnu Martina a Daniel Budští nevěděli, jestli nebudou muset svůj penzion v Jizerských horách zavřít. Hosté rušili rezervace a po vládním uzavření všech ubytovacích kapacit se manželé ocitli na existenčním dně. Vyčerpali všechny své finanční rezervy a po zaplacení splátky úvěru, který si vzali na rekonstrukci, a úhradě všech nutných nákladů, jim zbývalo 1500 Kč.
Seznam Zprávy jejich příběh sledují dál. Největší krizi manželé překonali a penzion zatím „žije“. Podnikání je ale půl milionu korun v minusu. A měsíční náklady na uživení penzionu i rodiny dosahují 40 tisíc korun.
„Kdyby nám během pandemie nezakázali podnikat, měli bychom plno a docela dobře se uživili. Všichni totiž chtěli utíkat z Prahy,“ podotýká Daniel Budský.
Pomohli cizí lidé
Zatímco někteří rodinní příslušníci se k nim obrátili zády, Budským pomohli úplně cizí lidé. Buď jim dali nějakou částku jednorázově, někteří posílají i pravidelně. Nejmenovaný muž jim poslal také peníze na dort na narozeninovou oslavu dospělého syna, na který manželé neměli. „Jsme moc vděční a se všemi jsme domluvení, že si u nás můžou darované peníze odbydlet,“ říká podnikatel.
Budský také jako OSVČ od státu dostal kompenzační bonus 25 tisíc korun. Úvěrová společnost Acema jim na tři měsíce snížila splátku z 11 na 6,5 tisíce korun. Za srpen už chtěla splátku v celé výši. Zákonné moratorium na splácení půjček Budští nevyužili.
„Štěstí v neštěstí bylo, že jsem byla po operaci na nemocenské, to byl také nějaký příjem,“ říká Martina Budská. Už před koronavirovou krizí si hledala práci, protože pro penzion je její zaměstnanecký úvazek moc nákladný. „Měla jsem nastoupit do domova důchodců, ale z toho sešlo, protože po operaci jsem nemohla nic zvedat,“ vysvětluje žena. Práci hledá dál. „Rozešlu ještě životopisy a uvidíme. Případně půjdu na Úřad práce,“ dodává.
Budský, povoláním kuchař, si také během uzavření penzionu zkoušel najít práci jinde. „Buď jsem ale pro ně byl v 55 letech starý, nebo tvrdili, že při provozování penzionu už bych další práci nestíhal,“ konstatuje.
Nejistá sezona
V půlce června se začali ozývat zákazníci, za červenec byl penzion v plusu. „I srpen vypadá pěkně, ale máme ten půlmilionový minus,“ podotýká provozovatel. Stěžuje si, že každá zmínka o zhoršení šíření koronaviru nebo povinném nošení roušek pro ně znamená pokles objednávek.
Na září zatím nemají žádnou rezervaci. „Normálně se jezdí i v září a říjnu, touto dobou by nám za normálních okolností už přicházely objednávky na zimu. Zatím ale máme obsazený jen silvestr a dva týdny v zimě,“ konstatuje Budský.
„Jakmile v médiích vystoupil ministr Vojtěch s tím, že od září budou v restauracích povinné roušky, firmy nám začaly hromadně rušit akce. Jejich manažeři nechtějí jít do zdravotního rizika,“ přidává se Luboš Kastner, spolumajitel největší restaurace v Česku Červený Jelen v Praze a pěti restaurací v Plzni.
„Zmatky okolo roušek a dalších opatření znamenají, že se Češi budou víc bát cestovat,“ potvrzuje Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezident Hospodářské komory.
Tvrdá zima
Manželé se ale svého snu nevzdávají. I kdyby si oba našli práci jinde, plánují v penzionu začít pro hosty vařit. „Máme 45 lůžek, mohly by sem na podzim a po jarních prázdninách jezdit třeba školy v přírodě,“ míní Daniel Budský.
Chtějí si také v prostorách penzionu otevřít obchůdek. V něm plánují prodávat základní potraviny, sklářské výrobky a výrobky z levandule. „Jsme v kontaktu s místní sklářkou a také ženou, která má poblíž vlastní levandulové pole. Vyrábí sirupy, vonné polštářky a květové vody,“ mluví o svých plánech.
Tomáš Prouza odhaduje, že dočasně nebo trvale zavře 15 procent ubytovacích zařízení a až 20 procent restaurací a hospod. „Letošní zima pro ně bude hodně tvrdá a řada majitelů to raději vzdá, než aby šla do nejisté budoucnosti, protože vidí bezradné přešlapování vlády a chybějící pomoc,“ míní. „Zároveň to ale dá šanci těm dobrým získat nové klienty. Ti, kteří mají zajímavý koncept a umí oslovit hosty, i tuhle těžkou dobu přežijí,“ dodává ekonom.
