Článek
Tentokrát se o zážitky z uplynulého týdne podělila Šárka Klímová, produkční z Prahy, která nyní studuje druhý ročník na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.
V tvorbě se zaměřuje hlavně na sociální dokument, své soubory několikrát vystavovala na Blatenském fotofestivalu, v soutěži Praha fotografická nebo Žena/Woman Strakonice. Dlouhodobě fotografuje pro Domov Sue Ryder. V životě je pro ni důležité dělat věci, co mají smysl. Ve své práci produkční se proto hlavně věnuje celorepublikové soutěži Nebouram.cz, což je vzdělávací projekt, který se snaží zábavnou formou vzdělávat řidiče.
V projektu Week of Life je Šárka známá pod přezdívkou Swarry a na kontě má celkem 142 týdnů života.
Jaký byl její poslední zářijový týden, se můžete podívat níže.
A na tomto odkaze najdete i ostatní díly Week of Life.
Pondělí 23. září
Takové bylo pondělí 23. září.
Dobré ráno Jižní Město, je pondělí, řítím se na pravidelnou obchodní poradu.
Motorka je našeho Velitele, je jeho vyřazená závodní, tak zdobí zasedačku.
Na oběd se konečně po týdnu dovolené vrátil náš skvělý kuchař Pavel.
Zbytek pracovního dne se nese v otáčkách soutěže pro všechny řidiče Nebouram.cz, kterou produkujeme. Na to prostě potřebuji být ukecaná a bohužel už mě odhalili.
Po práci naskakuji do pokračování přednášek o umění, cestou volám s mámou a tátou, vyzvedávám sestru mou nejmilejší.
Míříme do Winternitzovy vily, kde se přednášky konají.
Tak se se mnou tady trochu porozhlédněte, je to nádherný objekt.
Začínáme secesí, krásné období a taky se tak letmo otřeme o Adolfa Loose, klasika moderní architektury a čelního představitele architektonického purismu, který tuto vilu realizoval.
Na pondělí, celkem dobrý den.
Úterý 24. září
Takové bylo úterý 24. září.
Den začíná zjišťováním, zda venku náhodou neprší.
A zjištěním, že je podzim už vážně zde.
Kultura je tam, kde jsou lidé. Ti kolem mě mají dnes nějakou smutnou náladu.
V každé šedi je ale vždycky kousek barvy.
Můj pracovní den dnes okořenila schůzka se Zuzanou, mou velkou inspirací. Odcházím ze schůzky s ní zase plná nápadů a odhodlání.
Pracuji ve firmě, která dává vize do pohybu, a tak ladí kolega Petr model kocoura, maskota soutěže Nebouram.cz a snaží se vymyslet další zábavu pro naše soutěžící. Nejlepší na tom je, že se baví i on sám. Lidé mají dělat to, co je baví.
A mě baví i fotografie a tak se po práci scházím se spolužáky z Institutu, blíží se nám druhý ročník, tak hodnotíme prázdniny a vymýšlíme projekty a sdělujeme si své zážitky.
Večerní.
Víno pak jdu trochu rozchodit noční Náplavkou.
Středa 25. září
Taková byla středa 25. září.
Dnešní den bude hodně v letu.
V noci pršelo.
V kanceláři dnes moc nepobudu, ale mojí prací je setkávat se s klienty a hledat pro ně řešení.
Probudit v lidech touhu mít to, co vytvořili.
Dnešní schůzkování bylo dlouhé, ale vede ke zdárnému konci.
Po práci jsem si dnes nachystala odměnu a jedu za svou Coco Chanel, probereme inspiraci, připravíme scénu a fotíme portréty.
Marshal, kamarádka fotografka, navíc úžasný model. Jsem ráda, že tuhle ženu znám.
A večer ještě trochu tvořím.
Pokus, omyl, ale každý začátek je důležitý.
Čtvrtek 26. září
Takový byl čtvrtek 26. září.
Na sídlišti je prostě problém, že ráno má každý trochu jindy, dnes mě vzbudil hluk sekačky.
Cestou do práce si znamenám, že jsem měla v plánu fotografovat něco s vlaky a pak už se musím plně soustředit na práci.
Dnes opět ve znamení schůzek, dolní zasedačku víceméně zabírám na celý den. Visibility a skvělá Lenka a Bea, vedou mi sociální sítě pro soutěž a jsou to studnice skvělých nápadů.
Krátká pauza...
... a káva po schůzce s klientem, kterému jsme tvořili webové stránky.
Po práci jedu na rande a přijede mi tramvaj s kampaní Neskákej mi pod kola. Také na ni upozorňujeme v soutěži, ale hlavně se snažíme varovat před nepozorností.
Pražský Hrad, tenhle pohled musí mít snad každý rád.
A pak příjemný večer v té nejlepší společnosti.
NK Alča a domů nás pak odvezl její Jiřik, známe se přes 20 let.
Pátek 27. září
Takový byl pátek 27. září.
Kolega Michal má významné plus, kocouří samolepka díky němu brázdí silnice.
Mým revírem je dnes Liberecký kraj, i tam vytváříme vymazlené webové stránky.
Klasické parkoviště na Nuselském mostě.
Chvíli před zavíračkou Rudolfina stíhám výstavu Daniela Pitína, Papírová věž. Metafora dnešního informačně přetíženého a fragmentovaného světa vedoucího k atomizaci společnosti je v Pitínově podání neobvykle přesná. A také proto je tak znepokojující (z letáčku k výstavě).
Přiznám, že mě jeho práce upoutala.
Procházkou nacházím další výstavu. Od podzimu tohoto roku budou ve vysílání krátké dokumenty 30 let svobody ve 30 obrazech uznávaných fotografů pohledem režiséra Adolfa Ziky.
Prší, ale romanticky založeným turistům to vůbec nevadí, kochají se výhledem na Hrad a já zase pohledem na ně.
Nákup - koule do vany a zbytek večera si bez diskuze bere kniha, která nejde odložit.
Jedna vana vyšla na 63 stran, Nahý jsem přišel na svět, příběh Auguste Rodina.
Sobota 28. září
Taková byla sobota 28. září.
Včerejší čtení se protáhlo do ranních půl třetí, takže dobré dopoledne Praho.
Krátká procházka a přesun k našim. Dostala jsem pozvání na svatováclavskou kachnu.
To se nedá odmítnout.
Pochutnali jsme si, popovidali, zamávali a mě dnes čeká trochu fotopráce.
Pokračuji v dokumentu proměny jedné obce - backstage foto 5 a 6.
Pokračuji v dokumentu proměny jedné obce - backstage foto 5 a 6.
Chtěla jsem se odměnit v centru malým nákupem a vyzvednutím fotek, ale zavřeno. I když jsem za, že se na státní svátek zavírá, dnes mě to trochu zklamalo. Nevadí, udělám si radost jindy.
Anebo hned, krásným divadlem na obloze.
Večer chvíli pracuji, téma železničních přejezdů mě trápí, tak se ho snažíme opakovat pořád dokola. 13 mrtvých během prázdnin je opravdu moc :-(.
Neděle 29. září
Taková byla neděle 29. září.
Den otevřené stavby na Negrelliho viaduktu -
- příležitost projít se po nejstarším železničním mostu v Praze.
Využívám, zajímavé pohledy na Prahu.
A podařilo se mi vytáhnout i Mamulku.
Po obědě pokračuje za kámoškou a já na výstavu.
Bezútěšná monotónnost snímků, kterou místy oživí jen úsměvný detail, evokuje pocit smutku... záliba autorů v sériovosti našla svůj ozvuk v únavném rytmu hlav...(z letáku k výstavě), hodnotím to opravdu jako únavnou část mého dne a plním si sen.
Našla jsem si hodinu času, kdy sedím venku a čtu si, nikam nepospíchám, ČTU.
Odpo balím výstavu Imaginárního občana, autoři jsou daleko, tak pomůžu a týden uletěl jak papírový drak.
Kdyby mi zbylo políčko, byl by na něm namíchaný aperol s melounem, asi jak ho piju ve vaně. Můj obyčejný týden je pryč a řeka plyne dál...
