Článek
Začnu některými vašimi výroky. „Dospělé budeme léčit prací a přivádět k odpovědnosti. A dětem budeme pomáhat studiem.“ Nebo: „Zvětšuje se ta komunita, která je absolutně nevzdělaná a žije jenom na dávkách. Pokud bychom jim je nedali, tak budou plné věznice.“ Případně: „Cikáni nebyli nikdy zvyklí pracovat. Nebudou mít vztah k žádné činnosti, kromě tedy té trestné.“ Čemu tím pomůžete? Není to jenom tak, že přitápíte pod kotel českému rasismu?
To se mně asi přičíst nedá, protože s nimi pracuji celý život. Tyto věty padly v nějakém rozhovoru a uvozovaly nějaké „před“ a „po“. Ale v každém případě jsou pravdivé, protože tato společnost už od padesátých let – a myslím, že po roce 1990 to bylo ještě horší – se moc netrápila tím, jak lidi přivést k odpovědnosti za svůj život. A buď se musíme smířit s tím, že budeme mít v Praze a všude jinde velké množství lidí, kteří budou spát na nádražích a budou de facto ostatní obtěžovat v parcích...
Dobře, ale ty vaše výroky... Když všechny lidi házíte do jednoho pytle, tak pardon, působí to, že jste rasista. Setkáváte se s tímto názorem? Přiznám se, že na mě to tak tedy působí.
Je to možné, ale my jsme...
Je možné, že jste rasista?
Je to možné, že to na vás tak působí. My jsme si zvykli na to, že žijeme ve zvláštním světě, který nazýváme stoletím politické korektnosti, ale to není díkybohu století, je to možná dvacetiletí, kdy neustále musíme dodat něco. Přece všichni vědí – tedy já jsem přesvědčen, že to všichni vědí – že všichni Češi nejsou vrazi jen proto, že někteří vrazi tady jsou.
Takže podle vás agentury pro sociální začleňování mají svůj velký význam.
Správně pracující agentury, které se nesoustředí jen na to, kdo jak co pojmenuje, ale jež mají s těmito lidmi jasný program, které říkají „takto budeme pracovat, takto jim budeme pomáhat a oni za to budou dělat tohle“, tak takových agentur je tedy málo...
Pusťte si rozhovor s Jiřím Čunkem, přepis pokračuje pod videem:
Rozhovor s Jiřím Čunkem.
A agentura, která od loňského roku spolupracuje právě s městem Vsetín a podepsala s ním společné memorandum, to dělala správně? Protože teď chce skončit spolupráci právě kvůli vašim výrokům.
Jestli chce skončit spolupráci, je jiná věc, ale v každém případě úplně správně to nedělá, protože si všímá spíš toho, kdo co řekl, a ne toho, kdo co zatím udělal. A mimo jiné, zatím jsme nic moc s agenturou neudělali, protože už rok jedeme v nějakém plánu a ten start by měl nastat až příští rok. V každém případě si myslím, že spolupráce by mohla být dobrá, protože základní motiv je v tom, že budeme mít v družinách při školách asistenty, kteří budou pracovat s dětmi. Tedy nejenom s romskými, jistě ale z 99 procent romskými dětmi. Máme už i děti, řekněme, z těch bílých rodin, které nestačí na školu, protože doma nemají žádné zázemí, s nimiž budou pracovat asistenti po škole. V družině si budou hrát, pak se budou učit a dělat úkoly, jež ten den dostaly, a tím se jim to do hlavy dostane. A až k večeru by měly jít domů. Tím sledujeme dvě věci. Aby děti byly s rodinou a měly maminku, tatínka, normální rodinu, ale zároveň aby s ní byly jenom nezbytný, řekněme, emocionální čas. A aby ten ostatní čas mohly trávit v prostředí, kde se mohou něco naučit.
Takže v podstatě by vychovávala škola, nikoliv rodiče.
Snad úplně ne, ale vyučovala a samozřejmě by tím i vychovávala...
Každá škola přece vychovává, nejen vyučuje.
No, ono to tak nebylo úplně chápáno a nemá být chápáno. Rodiče jsou zodpovědní za výchovu, ne škola. Proto se velmi často stává, že rodiče přijdou a nadávají...
Ne, promiňte, vy říkáte, že budou se svou rodinou jenom nezbytně nutnou dobu.
Ano, ale...
Aby došlo k nějaké výměně emocí.
Tak...
Tak kdo bude ty děti vychovávat?
Samozřejmě, u těchto dětí škola přebírá část výchovy. Výchovy k tomu, že je dobré se učit, že je dobré se vzdělávat a zároveň je k tomu vzdělání povede. Ale v normálních rodinách, kde to funguje a kde se rodiče mohou s dětmi učit a hovořit s nimi, by škola měla mít na starosti hlavně vzdělání. Samozřejmě nějaký díl výchovy také. Rodiče jsou zodpovědní za výchovu.
A v případě romských rodin...
...přenést část zodpovědnosti na školy...
My jsme udělali každodenní zkušenost s tím, že například maminky a otcové ve druhé, třetí třídě - a teď mluvím třeba o sedmdesáti osmdesáti procentech Romů ve vyloučených skupinách - nejsou schopni poradit tomu dítěti s učivem, protože tomu nerozumí. A v tom je ohromný handicap dítěte, který si ve většinové společnosti lidé ani neuvědomí.
Ale to mluvíte o vzdělávání, že nejsou schopni poradit s učivem. Ale my jsme doteď mluvili o výchově – ta nějak souvisí s intelektem rodičů?
Tak určitě to... Já jsem to nazval intelektem, ale ono to souvisí především se vzděláním těch rodičů. Oni mohou mít intelekt...
Já znám velmi vzdělané rodiče, kteří mají velmi nevychované děti.
To je pravda. Určitě. Ale tady to souvisí s tím, že mnoho romských rodin ve vyloučených skupinách není schopných poradit svým dětem z výuky nic. A za druhé: Ony samy vzdělání nepovažují za důležité, protože samy se nevzdělávají.
Vyzývá tedy Jiří Čunek k politické nekorektnosti?
Ne, já vyzývám k tomu, abychom se chovali naprosto normálně a korektně, ale ne abychom podporovali falešnou politickou korektnost.
Což se doteď děje?
Což se doteď děje.
Týká se to i žen samoživitelek? Protože vy nejste zrovna příznivcem zálohovaného výživného, které bude s největší pravděpodobností schváleno. Mluvil jste o tom třeba se svými čtyřmi dcerami a s manželkou?
Ale jistě. A ony s tím samozřejmě souhlasí, protože je to tak, že každý z nás má být odpovědný za svůj život a také za volbu svého partnera. Ano, já uznávám, že se to někdy nepovede, v našich podmínkách je rozvodovost zhruba k padesáti procentům. Ale stát ze sebe snímá odpovědnost. Jestliže je někdo odsouzen k tomu, aby platil alimenty, tak stát má zajistit, aby je platil. Aby je vymohl. A ne, že stát si uleví tím, že řekne, že my to za ně za všechny zaplatíme a pak...
Pak to bude vymáhat.
Ale zároveň řekne: „Počítáme s tím, že toho vymůžeme tak deset procent.“
Dobře, ale napadá vás, že kdyby platila první varianta, tak ta žena v tu chvíli potřebuje peníze na sunar a než to stát vymůže, tak se žena maximálně zadluží?
Jenomže ten problém...
Jde o momentální potřeby, protože jsou to ženy opravdu s velmi nízkými příjmy.
Jenomže chápete, že té ženě přece nikdo neříkal, že by měla právě s tímto mužem být? Neříkejte mi, že tolik lidí je absolutně neodpovědných. Myslím těch mužů, kteří neplatí.
Takže to bude systém, jenž bude podle vás zneužíván.
Určitě.
Dejme tomu, že muž bude peníze dávat, ale načerno, a žena zároveň bude tvrdit, že nedává a bude čerpat od státu. Nebo jak to myslíte?
Takhle. Ono to degeneruje celý systém, který máme. Jestliže stát zaplatí ženám, nebude žádný tlak, aby stát zároveň vymohl po těch mužích. To znamená, bude vymáhat daleko méně a začne být enormně navyšována částka, kterou budeme těmto ženám platit.
Mě jenom fascinuje váš údiv nad tím, že žena si dostatečně dobře neověří, s kým zplodí dítě. On totiž nikdo není neomylný. I vám mohla utéct žena a nechat vám čtyři děti na krku. Mohlo se to stát.
A mě by ani nenapadlo, že bych požadoval, stejně jako mnoho lidí kolem mě, kterým se něco podobného stalo, něco od státu. Ti lidé prostě chodili víc na směny a zkrátka dělali spoustu věcí, aby tu rodinu zabezpečili...
Já nevím, jestli byste chodil na více směn, kdybyste měl doma čtyři malé děti. Vždyť vy jste čerpali s rodinou dávky v době, kdy jste měl na účtě 3,5 milionu. Mně to připadá tak... Nesouměřitelné.
Ale zaprvé ta vaše teze je jaksi hodně polopravdivá. Do roku 1995 nebo 1996 byly přídavky na děti fakultativní dávkou. A my jsme žádné jiné dávky nečerpali. Mimo to, že jsme za náš život pobrali asi za dva roky 1800 korun nebo 600 korun - to si teď už přesně nepamatuji - příplatků na bydlení, což bylo 46 korun měsíčně a pak trochu víc...
To je škoda, že jste to takhle nevysvětlil hned, pak by to možná nebyla taková kauza.
Jenomže vy jste chytrá jak rádio. Já to nevěděl a určitě nejsem někdo, kdo si počítá každou korunu. Zkrátka jsem to nevěděl.
Stačilo možná zavolat ženě a říct jí...
Ale žena to taky nevěděla.
Taky nevěděla, co čerpáte.
No my jsme nečerpali žádnou jinou dávku. Jenže já byl zaměstnanec a účetní zjistila, že bych možná mohl mít na to nárok. A s těmi přídavky na děti se to samozřejmě svezlo, zaměstnanci přišli do účtárny, podepsali šest jakýchsi různě barevných papírů a tím... A já jsem si zkrátka nevšiml, že mám v platu navíc 46 korun...
Já to chápu, ale byla z toho kauza, ve které vás vaši spolupracovníci vyzývali k odchodu. Takže ne, že já jsem chytrá jak rádio, možná, že vaši spolupracovníci byli chytří jak rádio.
Já jsem ani nevěděl, že jsem ty dávky čerpal. A na tom mě chytili. Ale v tu chvíli jsem měl úplně jiné starosti a někdo se mě zeptal... Teď už mi to je jakoby jedno, ta kauza se vysvětlila, ale pořád v někom zůstává ta otázka, že tam něco s těmi dávkami vlastně bylo. A já jsem byl ten, kdo kdysi dávno chodil na noční, protože moje žena byla se třemi dětmi doma a měli jsme málo peněz. Ona nebrala nic, proto jsem chodil na noční a dělal nějakou manuální práci, abych si přivydělal - a to mně přijde normální.
To je normální, ale pane Čunku, mně se zdá, že to pořád nechápete. Vaše žena byla se třemi dětmi doma. Kdyby vám utekla, tak byste s nimi musel být doma vy a nemohl byste chodit na ty směny.
Ale kdyby ona utekla, tak by tu odpovědnost musela nějakým způsobem projevovat a je taky na mně, jestli jsem si vzal ženu, která... Když to tak obrátíte, tak já jsem to vlastně udělal blbě, protože moje žena mi neutekla! Já jsem si vybral tak, aby neutíkala. Takže kdo si dobře vybere, má normálně rodinu, stará se o ni a platí jí, nakonec zaplatí těm ostatním, co si vybrali špatně. Tak to totiž je.
A víte, jak se tomu říká? Solidarita.
To není solidarita. To je hloupost, protože my máme být solidární s těmi, kteří nemohou svůj život ovlivnit. V tom to je.
Ne, promiňte, ale samoživitelka, jež má tři děti a kterou nechá její muž na holičkách...
Ne. Podle mě solidarita je to, když někdo vážně onemocní. Za to pochopitelně nemůže, jestli dostane rakovinu nebo má být transplantován a podobně. A to stojí ohromné peníze. Tam je potřeba projevit solidaritu. Pak je potřeba projevit solidaritu v těch nahodilých věcech života, ale nám se z té nahodilosti věcí života stalo, že padesát procent společnosti je rozvedených a z nich velké procento je těch, kteří potřebují, aby jim stát doplatil na děti, protože oni si špatně vybrali. To není jedno či dvouprocentní jev, který bychom mohli považovat za nějakou anomálii. U nás se to stalo trendem. A já proti tomu bojuji ne proto, že bych těm ženám záviděl, ale proto, aby si každý...
Protože si neměly špatně vybírat.
Ano, protože každý je odpovědný za svůj život. Ne, že zkrátka řekne: „Tak on odešel.“ Nikdo neví, proč odešel, jestli ho vyštvala, jestli je to tak, že si s kamarádkami seděly a tak dlouho vyprávěly, že jsou čtyři rozvedené, až se i ta pátá rozvedla. My to nemůžeme vědět. Ale každý by měl být odpovědný za svůj život. A ne tak, že „nevyšlo mi to, tak mi to zaplaťte“. To je jednoduché.
