Každá druhá koruna, kterou letos vyděláme, půjde státu

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Skoro půlku roku jsme posílali všechny peníze státu. Řekl byste, že český stát je v tomhle otesánek?

Ano, ale jak ukazují data z jiných států, tak mohlo by být ještě hůř. Je celkem pochopitelné, že letos bude den daňové svobody o měsíc později než loni a vlastně nejpozději v historii. Vzhledem k pandemii, která ovlivňuje ekonomický vývoj, je to logické.

Kolik procent vůbec si tedy stát průměrně bere z našich platů, na všech přímých daních?

Když den daňové svobody přepočítáte zpátky na zdanění, tak to je letos zhruba 48 %. 48 procent toho, co letos vyděláme, ten stát přerozdělí. Loni to bylo 40 %. Ale záleží to velmi na tom, odkud mají lidé svoje příjmy. Pokud většina vašich příjmů pramení ze závislé činnosti a pokud jde většina vašich výdajů na zboží zatížené vysokou DPH nebo vysokou spotřební daní, pak je váš osobní den daňové svobody mnohem dále. Pokud je většina vašich příjmů z nějakých melouchů, které nedaníte, nebo třeba z kapitálových výnosů, tak je váš den daňové svobody dříve. Den daňové svobody je dobrý v tom, že jednoduše ukazuje celkovou míru přerozdělení. Je to průměr, u každého jednotlivce by to dopadlo jinak.

Ještě loni jsme na stát pracovali 148 dní, letos to je o 27 víc. Byl kvůli pandemii takový vývoj nevyhnutelný?

V podstatě ano. Samozřejmě by se dala přijmout nějaká drastická opatření, jako přijaly některé asijské státy, a pak by ten ekonomický propad byl třeba nižší. Ale to by v naší kultuře bylo nepřijatelné. My den daňové svobody počítáme pomocí veřejných výdajů a ty šly samozřejmě nahoru. Protože vláda musí vyplácet dávky a musí s pandemií bojovat. Takže jí to nevyčítáme.

To je snad poprvé, kdy vládě nic nevyčítáte.

My jí nevyčítáme ten obecný princip. Kdy jindy by vláda měla vynakládat veřejné prostředky než uprostřed pandemie? Ale ke konkrétním opatřením jsme velmi kritičtí. Některá byla značně nekonzistentní, některá dokonce kontraproduktivní. Vláda mohla některá opatření dělat trochu lépe a trochu s větším rozmyslem.

Která například?

Třeba zákaz zdražování roušek a povinnost a zákaz prodávat roušky komukoli jinému než organizačním složkám státu. Oboje bylo kontraproduktivní. Cenový strop na testy na covid-19 je naprosto nesmyslné rozhodnutí. Každý ekonom by ministrovi zdravotnictví řekl, že to povede k tomu, že testů bude méně. A to se samozřejmě stalo, řada středisek okamžitě oznámila, že za cenu, kterou stanovil, se jim nevyplatí testy dělat.

Jak hodnotíte podpůrné programy pro podnikatele?

Podle nás vláda přistoupila k řešení pandemie nešikovně v tom, že zavedla strašnou řadu programů napříč ministerstvy, v tom se těžko orientuje. Logičtější by bylo snížit daně. Nebo některé odpustit. To by samozřejmě například v případě DPH pomohlo všem rovným dílem. Velkým firmám, tak i malým. Protože povinnost na DPH mají všichni stejnou a spotřebitelům by to pomohlo taky, protože by ušetřili na nákupech. Teď vláda mírně některé sazby DPH snížila, ale připadá mi, že to je hodně málo a hodně pozdě.

Den daňové svobody vypočítáváte z odhadu růstu HDP a odhadu veřejných výdajů. Obojí se může podstatně změnit podle toho, jak se bude vyvíjet pandemie a jak ji česká ekonomika zvládne. Takže možná budete den daňové svobody ještě posouvat?

Samozřejmě, v každém roce pracujeme s nějakým odhadem, ještě víc než polovina roku je před námi. A někdy se stane, že vláda nakonec hospodaří lépe, než jsme si mysleli, někdy zase hůře. Někdy je růst ekonomiky lepší, někdy horší. V minulých letech jsme se ale spletli v průměru zhruba jen o pár dní.

Když se podíváme na dny daňové svobody v jiných státech, jak z toho srovnání Česko vychází? Jsou státy, které si od lidí k přerozdělování berou ještě víc?

My vycházíme z dat, která reportují jednotlivé státy do OECD. Teď máme data, která byla nahlášena do OECD loni, ale ta jsou nepoužitelná. Takže letos nemáme přesné výsledky pro jiné státy jako v jiných letech, ale máme odhady. A tam to vypadá velmi špatně pro Francii, kde OECD odhaduje hospodářský pokles ještě horší než u nás. Francouzský den daňové svobody by to posunulo nejspíš až do září. A v případě Belgie očekáváme posun na srpen. Itálie se dostane s daňovou svobodou až do srpna nebo září.

A opačný příklad? Vy jste tedy zmiňoval Jižní Koreu jako zemi, kde naopak poplatníci nesou náklady státu nejmíň dnů?

V Jižní Koreji letos nemají prakticky žádný ekonomický propad, aspoň podle odhadu. Nevíme ale, kdy přijde druhá vlna, nevíme, co se stane v druhé polovině roku. Co se týče ekonomického růstu, který zřejmě bude jenom velmi mírně negativní, je na tom jižní Korea dobře. Den daňové svobody se jim posunul, odhadujeme, že někam do června, přičemž loni ho měli na začátku května.

Jak je to s celkovou daňovou zátěží v Česku? Stoupá v posledních letech?

Nominální sazby se v podstatě nezměnily. Letos ale poklesne ekonomická aktivita, takže veřejné instituce mají větší výdaje. A lidé je musí zaplatit, ať už ve formě vyšších daní později, nebo ve formě nějaké inflační daně, nebo se bude muset splácet dluh. Takže vlastně vzrostla daň na splátku toho dluhu. A spousta daní nebo poplatků, které platíme, jsou na nějakých absolutních částkách. Pokud za rok méně vyděláme, poplatky budou tvořit větší procento.

Vláda dlouhodobě tvrdí, že daně zvyšovat nechce a nebude. Řekl byste, že k tomu přece jenom v dohledné době dojde, nebo spíš ne? Přece jen má stát teď obrovské výdaje, které by měl nějak kompenzovat.

To bude samozřejmě zajímavé. Sekera, která je letos zaseknutá do značné části oprávněně, bude muset být nějak splacená. Je otázka, jestli na to vláda bude reagovat, nebo jestli přenechá tenhle problém další vládě.

Co byste si tipl vy?

Vlády k tomu většinou přistupují tak, že zvednou některé daně a osekají některé výdaje. Například při té minulé recesi vláda udělala to nejjednodušší, co mohla, omezila veřejné investice. Což bohužel recesi v České republice prodloužilo.

A čekáte tedy, že se budou v dohledné době zvyšovat daně?

Očekávám, že některé asi ano. Ale do hlavy premiérovi a ministryni financí nevidím. Empirická data hospodářské politiky ovšem napovídají, že většinou k tomu dojde.