Článek
Každá druhá žena zažila ve veřejné dopravě lehčí formu sexuálního obtěžování, čtvrtiny žen se pak v dopravě někdo pokoušel dotýkat nebo je líbat, skoro třetina se setkala s nějakou formou exhibicionismu a sedm procent žen v dopravě zažilo pokus o znásilnění. Taková data přinesl téměř roční výzkum, který si nechal zpracovat vládní odbor pro rovnost žen a mužů.
Na jeho základě chce připravit několik programů, které by měly pomoct se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě bojovat. A také naučit lidi, aby na něj uměli zareagovat. Na osvětové projekty chce vláda vyčlenit 20 milionů korun z Norských fondů.
Sexuální obtěžování v hromadné dopravě
Průzkum mezi 1009 respondenty se ptal na celkem 17 obtěžujících forem chování. Mezi těmi lehčími formami byly třeba lascivní pohledy, bezdůvodné vstupování do intimní zóny, pokřikování, sexuální komentáře či nevhodné a zesměšňující hodnocení těla. Závažnějšími formami jsou různé formy exhibicionismu, včetně třeba veřejné masturbace nebo pokusy o dotyky či líbání. Závažnými formami sexuálního obtěžování je donucení k intimnímu kontaktu nebo styku silou, tedy znásilnění.
- Méně závažné projevy sexuálního obtěžování zažilo 50 procent žen. Celkem 29 procent žen se v hromadné dopravě setkalo s nějakou formou exhibicionismu, 24 procent žen má zkušenost s pokusy o dotyky nebo líbání. Pokus o znásilnění v dopravě zažilo 7 procent žen.
- Muži měli podobných zkušeností mnohem méně.
- Každý čtvrtý člověk, ať muž či žena, byl svědkem sexuálního obtěžování. Zhruba čtvrtina z nich vůbec nezasáhla.
- Muži si mnohem častěji myslí, že sexuální obtěžování ve veřejné dopravě je ojedinělý jev, je jich 27 procent. To samé si myslí jen 9 procent žen. Kupříkladu polovina mužských respondentů se nedomnívá, že vynucování si osobní schůzky se ženou je sexuálním obtěžováním. Celkem 24 procent žen se v dopravě před sexuálním obtěžováním necítí bezpečně.
Celý průzkum je možné si přečíst zde.
Zdroj: Odbor rovnosti žen a mužů
„Chtěli bychom třeba zajištění školení řidičů a průvodčích, aby chápali, že reakce na sexuální obtěžování je součástí zajištění kvality v dopravě a je to i jejich rolí,“ vysvětlil ředitel odboru Radan Šafařík. Z průzkumu totiž mimo jiné vyplynulo i to, že by lidé ocenili, kdyby řidiči či průvodčí dokázali na takovou situaci zareagovat a nabídnout pomoc.
Z průzkumu totiž vyplynulo, že část lidí, kteří jsou svědkem takové situace, nezareagují a oběti nepomohou. Přibližně čtvrtina respondentů, kteří se v roli svědka s nějakou formou obtěžování spolucestujících setkala, deklarovala, že v žádném z případů nezasáhla. „Nepovažovali to za tak vážné, ale poměrně často také uvedli, že nevěděli, jakým způsobem by měli zasáhnout,“ upozornil Šafařík.
S podobnou vlastní zkušeností se svěřila i zmocněnkyně vlády pro lidská práva, poslankyně Helena Válková (za ANO). „Mně se to stalo jednou a bohužel jsem spadla do té nelichotivé skupiny, která neudělala vůbec nic. Byla jsem zcela paralyzovaná, když jsem viděla nějaké posunky a řeči vůči mladé cestující, která tedy hned další zastávku vystoupila. Jsem poměrně zkušená a starší osoba, která by měla zareagovat,“ uvedla Válková, kterou potěšilo, že 72 procent respondentů se vyslovilo pro to, že by se problematika měla nějakým způsobem řešit.
„Nejpodstatnější je, aby řidičky a řidiči, ale i cestující, věděli, jak mají reagovat. Oni by třeba rádi zareagovali, ale nevědí jak,“ dodala k vlastní zkušenosti.
Anketa
Zároveň upozornila na to, že v Česku stále je velká míra bagatelizace takového chování. „Nesčetněkrát jsem se s tím setkala při diskuzích s kolegy v Poslanecké sněmovně. Setkala jsem se s argumenty: Vždyť ženám to dělá dobře, když jim muž dá najevo, že jsou předmětem jeho pozornosti. Tady nikdo nikdy nepopíral, že každé ženě to zalichotí, když jí řekne muž, že jí to sluší. Ale ta hranice je v těchto případech mnohonásobně překročená,“ uvedla. Upozornila na to, že pro oběti jsou takovéto zážitky mnohdy traumatizující a ovlivňují je i do jejich dalšího života, i partnerského.
„Neznamená to, že když se muž usměje na ženu, je to sexuální obtěžování. Na druhé straně všichni asi víme, kde je ta hranice, a není možné připustit, aby v tramvaji jela mladá dívka, vedle ní onanoval muž a všichni otáčeli hlavu a dělali, že to nevidí,“ dodala.
Mezi možnými řešeními situací respondenti kromě proškolení šoférů uvedli třeba také rozšíření nouzového tlačítka, kterým by si oběť přivolala pomoc, či větší zapojení policie, zejména ve večerních a nočních hodinách.
