Článek
O 75 let později některé z přeživších deportací z Kavkazu oslovilo Rádio Svobodná Evropa, aby o tomto stále přetrvávajícím traumatu promluvili.
„Neměli jsme ani čas vzít si šaty nebo boty. Byli jsme vyhnáni z našich domů jen napůl oblečeni a bosi. Když si na to vzpomenu, pořád mi ještě vstávají vlasy hrůzou. Ženy a děti brečely. Byl to chaos,” vzpomíná jeden z deportovaných.
„Jak jsme jen mohli žít bez naší matky? Běželi jsme za ní a drželi se jí. Já jsem byla na jedné straně a můj bratr na druhé. Ale nedovolili nám s ní odejít,” popisuje tehdejší události jedna z pamětnic.
Téměř půl milionu lidí z Kavkazu bylo deportováno do Kazachstánu a také do Kyrgyzstánu nebo na Sibiř. Stalinův režim bez důkazů obvinil Čečence a Inguše ze spolupráce s nacisty. Mnoho z nich transporty nepřežilo. Kolektivní odsouzení těchto lidí bylo po Stalinově smrti revokováno a některým z odsunutých bylo dovoleno se vrátit. Dnes čtyři tisíce těch, kteří museli zůstat, nazývá Kazachstán svým domovem.
