Článek
Spor o jmenování nového ministra kultury nekončí ani po více než čtvrt roce tahanic mezi ČSSD, premiérem a prezidentem. Podle Miloše Zemana je Michal Šmarda odborně nekompetentní, protože se nikdy nezabýval problematikou české kultury.
Má prezident právo hodnotit odborné předpoklady kandidáta na ministra? Přišel čas pro kompetenční žalobu? Jak by měla ČSSD a premiér Andrej Babiš reagovat? Na to ve Výzvě Seznamu odpovídal ústavní právník Jan Kudrna z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Kudrna jasně řekl, že se podle jeho názoru pohybuje Miloš Zeman už téměř čtvrt roku za hranicí ústavy. A nesouhlasí s tvrzením, že prezident jen využívá do krajnosti možností, které ústava dává.
„O tom jsme se mohli bavit první týden, možná dva. Ale když se to všechno táhne už dva a půl měsíce, tak si myslím, že jsme daleko za hranicí povinnosti prezidenta odvolat ministra na návrh předsedy vlády,“ řekl Kudrna. „Všichni kolegové a veškeré odborné komentáře se shodují, že článek 74 říká o chvíli, kdy premiér navrhne odvolání ministra, že to je povinnost prezidenta. A nenacházíme se úplně v situaci, že by probíhala nějaká světová válka, kdy by nebylo vhodné měnit vedení ministerstva… Takže je tam jednoznačná povinnost.“
Kudrna připomíná, že podle ústavy je tím, kdo sestavuje vládu, premiér. „Prezident má podle ústavních formulací a zvyklostí určitou míru možností, řekněme, konzultovat. Má možnost sejít se s kandidátem na ministra. Ale na konci je stejně povinnost jej na návrh premiéra jmenovat. Pokud by náhodou nezjistil něco ve smyslu, že by se jednalo o nějakého kanibala. Zločince, který je těsně před usvědčením. Analfabeta. Ale nic takového tady není.“
Miloš Zeman ve středu vzkázal, že Šmardu nehodlá jmenovat, protože podle jeho názoru nesplňuje elementární odborné předpoklady.
„To není dostatečný argument,“ namítá ve Výzvě Seznamu Jan Kudrna z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. A to proto, že vláda není odborný orgán, ale politický.
„Jistě jsou některá ministerstva, kde se odbornost předpokládá. Například v čele ministerstva spravedlnosti obvykle stál právník a bylo výhodou, když něco z oboru práva znal. Ale ani tam si nemyslím, že by tato společenská zvyklost byla nepřekročitelným pravidlem. V první řadě je vláda orgán politický. Tím, kdo rozhoduje o vhodnosti nebo nevhodnosti, je předseda vlády. Protože ten předstupuje před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru. A když třeba poslanci nejsou spokojeni s činností ministra, tak se obracejí na premiéra, nikoli na prezidenta, aby zjednal nápravu, aby třeba vysvětlil nějaké kroky. Za vládu podle ústavy jedná premiér.“
Právník připomíná, že ministerstva mají své odborné zázemí – úředníky ve státní službě včetně náměstků. „Takže úkolem ministra je na prvním místě určovat politické priority. Pokud se jedná o kompetenci, má ministr odborné zázemí v podobě ministerstva, může mít své poradce… Mohli bychom se také ptát, kde se bere kompetence hlavy státu rozhodnout, kdo je a kdo není kompetentní pro který úřad.“
Jan Kudrna připomíná řadu příběhů kariérních politiků, kteří vystřídali vícero ministerstev. „Třeba Javier Solana byl nejdříve ve Španělsku ministrem školství, pak obrany a nakonec se stal generálním tajemníkem NATO… Ministr má být především schopný manažer, který dokáže určit priority.“
Pokud jde o to, zda se prezident dostal za hranu ústavy, právník připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy. „Tam se přímo říká, že pokud jsou splněny všechny předpoklady, které tady splněny jsou jak na straně premiéra, tak na straně kandidáta na ministra kultury, pana Šmardy, tak prezident republiky, není-li stanovena lhůta, nesmí otálet, říká Ústavní soud. Musí jednat bez zbytečného odkladu.“
Ochrana vody v Ústavě?
Tahanice o ministra kultury nejsou jediným politickým svárem kolem české ústavy. Některé politické strany ji chtějí měnit i kvůli ochraně vody. Se svými návrhy přišli komunisté, lidovci i STAN.
Mělo by být právo na pitnou vodu součástí ústavy? Měla by být voda a další přírodní zdroje ve vlastnictví státu? Hrozilo by kvůli tomu zestátňování? I na to v rozhovoru v úvodním videu odpovídal právník Jan Kudrna.
