Článek
Byl to vedoucí kanceláře prezidenta Miloše Zemana, kdo osobně a opakovaně dojednával prodej hlubinného dolu nedaleko Opavy. Čínského investora kvůli tomu oslovil nejdřív na přelomu let 2016 a 2017, znovu pak v roce 2019. Za Číňany velkou část jednání vedl Jaroslav Tvrdík.
„Projekt nám byl postoupen Kanceláří prezidenta republiky,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tvrdík, člen nejužšího vedení nejprve CEFC, dnes polostátního CITIC.
Vratislav Mynář v uplynulých dnech už potvrdil, že se na vyjednávání podílel a že schůzky probíhaly přímo v jeho kanceláři na Pražském hradě. „Ano, jak to mám odlišit,“ odpověděl kancléř na otázku, zda jednání probíhala na Hradě a zda je to vhodné pro nejvýše postaveného hradního úředníka.
Jaroslav Tvrdík pak v následujícím rozhovoru potvrzuje, že Mynář byl iniciátorem jednání o tomto obchodu a že při tom rozhodně nezastupoval čínskou společnost.
Videozáznam rozhovoru s Jaroslavem Tvrdíkem najdete ve videu umístěném nahoře v textu.
Pojďme na začátek. Jakým způsobem se tento projekt dostal k vám?
Projekt nám byl postoupen Kanceláří prezidenta republiky.
Můžete popsat mechanismus, jak to vypadalo?
Na Kancelář prezidenta republiky přišla žádost pana Masného, který viděl příležitost pro rozvoj svého podnikatelského záměru ve spolupráci s čínským investorem. V té době žádal také o pomoc s nákupem technologie na těžení kamene z Číny. On přímo žádal v dopise o propojení na čínskou stranou a pan kancléř nám tento projekt nebo dopis postupoval jako možnou příležitost investování čínské strany v České republice.
Role Jaroslava Tvrdíka
V první fázi Jaroslav Tvrdík zastupoval čínskou CEFC. Za ni 21. dubna 2017 podepsal Dohodu o základních podmínkách transakce, takzvaný termsheet. Jde o dokument, který detailně popisuje první fázi obchodu, tedy jak by Číňané měli do dolu vstoupit. V původní verzi chtěli získat deset procent akcií ve společnosti, která důl vlastní. Podle dohody by za ně zaplatili 60 milionů. Dále plánovali založit firmu na zpracování břidlice se jménem BVárova Radim a.s. Do ní chtěli vložit dalších 200 milionů.
Jaroslav Tvrdík dnes říká, že projekt se v očích firmy, kterou zastupuje, nedostal přes právní posouzení, takzvané due diligence. „Ten projekt měl velké vady,“ říká Tvrdík. Podle něj byl hlavní problém v nejasné majetkové struktuře i v nutnosti dalších investic.
Na kolika jednáních o prodeji dolu Radim byl kancléř za vaší přítomnosti a z jakého titulu?
Pan kancléř byl na jednom jednání s manažery společnosti CITIC.
V té první fázi se ale bavíme ještě o CEFC (předchůdce CITIC, pozn. red.).
Já si neumím vybavit… Je to přece jenom projekt několik let starý. Neumím si vybavit, v které etapě byla jeho přítomnost na jednání. Ale v dané chvíli, když se zpětně ohlédnu, tak si vybavuju dejme tomu jedno jednání za přítomnosti manažerů. A možná dvě, ve kterých se zajímá o to, jak ten projekt probíhá.
A byl tam v zastoupení koho? Byl tam v postavení kancléře prezidenta?
On tam byl v postavení kancléře prezidenta.
Kolik dalších takových projektů vám doporučil pan kancléř?
To si zpětně neumím vybavit a ani si nemyslím, že by toto mělo být předmětem debaty.
Zeptám se ještě jednou: Kolik takovýchto dalších projektů vám pan kancléř dohodil?
Bavíme se o tomto projektu a já nemám odpověď, nevím to číslo. Bavili jsme se s panem kancléřem…
Počkejte, dohodil vám ještě jiný projekt než tento? Nebo tento byl jediný?
Je pravděpodobné, že když se někdo obracel na Kancelář prezidenta republiky s nějakou žádostí, prosbou o zprostředkování v Číně, o podporu v České republice, tak je možné, že nám takovýchto projektů doporučil více.
A kolik z nich se zrealizovalo?
Myslím si, že žádný.
On tedy stále dohazuje, a nikam to nevede?
Já bych nehovořil o tom, že nám dohodil přesně stejné projekty. I na něj se obraceli podnikatelé se žádostí o pomoc, o můj zásah v Číně. Já jsem řadě podnikatelů pomáhal v Číně. CITIC řadě podnikatelů v Číně pomáhal. Pan prezident bral některé podnikatele přímo na jednání do Číny do CITIC. To znamená, že některým firmám jsem v Číně pomohl, případně jim hledal partnery. Takže za mě je to úplně normální. Já jsem prezident Česko-čínské komory a je to moje role.
Teď s vámi nemluvím jako s prezidentem Česko-čínské komory, ale jako se zástupcem společnosti CEFC, později CITIC. Za CEFC vám byl doporučen jen tento projekt?
Ano.
Hledám odpověď na otázku: Jak je běžné, že pan kancléř chodí na obchodní jednání mezi investory a zájemci?
Kancléř nebyl na žádném tomto jednání tohoto…
Před chvílí jste říkal, že ano.
Že byl účastníkem jednoho jednání, kde se snažil porozumět tomu, v jaké etapě se projekt nachází. On za nás nevedl jednání. Pan kancléř nikdy nevedl obchodní jednání za čínské společnosti, v jejichž orgánech sedím.
Můžete vysvětlit důvody, proč z vašeho pohledu ten projekt nedopadl?
Projekt měl velké vady. My jsme u tohoto projektu postupovali jako u každého jiného. To znamená, na projekt byl sestaven projektový tým, požádali jsme o prověření naše poradce, které jsme používali u podobných transakcí. Byl to auditor z Velké čtyřky, společnost Delloite pro finanční audit, advokátní kancelář Pokorný Wagner partneři pro právní záležitosti a společnost Triton pro oponenturu byznysplánu. A všichni tři poradci dospěli k závěru, že projekt pro právní a finanční vady nelze realizovat.
Víte o tom, že v tom projektu byl Ivan Kyselý (olomoucký podnikatel, společný známý Radima Masného a Vratislava Mynáře, pozn. red.)?
Nebyli jsme informováni. A byla to jedna z našich výhrad o tom, jaká je majetková struktura prodávajícího. Byla to jedna z výhrad, pro kterou jsme nebyli schopni k transakci přistoupit.
Protože jste tam pana Kyselého nechtěli?
Ne. My jsme nevěděli, kdo je vlastníkem dolu Radim. Majetková struktura byla nejasná a byl to jeden z důvodů, proč jsme k investici nepřistoupili.
Informovali jste prezidentskou kancelář, respektive pana kancléře, o průběhu jednání?
Ano, informovali. Projekt nám byl z jeho strany postoupen. Takže od nás dostali zpětnou vazbu, že ho realizovat nebudeme.
Jak konkrétně to informování vypadalo?
Já jsem informoval pana kancléře, že se projekt neuskuteční.
Takže jste si s ním dal na toto téma schůzku a říkal jste: „Nepůjde to.“ Nebo jak to vypadalo?
Já jsem to panu kancléři řekl na některém z našich pravidelných setkání.
Podle našich informací měla být původní představa taková, že vy vstoupíte do společnosti, která bude vlastnit doly Radim, a budete ji spoluvlastnit se stávajícími vlastníky, což byl tedy mimochodem Ivan Kyselý. Ten měl držet podíl Vratislavu Mynářovi. Další představa byla, že důl koupíte za miliardu korun a půl miliardy z toho dostane pan kancléř. Posléze, když se ta cena zdála na vaší straně vysoká, tak představa měla být taková, že důl koupíte za 750 milionů a 230 milionů z toho dostane pan kancléř. Můžete to okomentovat?
Pane redaktore, já jsem fascinován čísly, která říkáte. Absolutně. Nepovažuji je za pravdivá. Já vůbec nevím, kde jste je vzal, a nevím, co na tom mám komentovat. Když jsme se dostali k ocenění toho projektu, náš poradce to ocenil na kupní cenu za sto procent společnosti na 40 milionů. To znamená, že ta čísla, se kterými operujete, neznám, nemám je k dispozici a přijdou mi absurdní.
Společnost, která dělá due diligence (identifikace možných rizik, pozn. red.), tak prohlásila, že důl má hodnotu 600 milionů. Je to pravda?
Ne, to není tak. Společnost Deloitte, která dělala ocenění dolu, řekla, že je tam vytěžitelná břidlice za 600 milionů korun. Ale do hodnoty toho projektu se musí započítat nejenom to, jestli tam ta břidlice je, nebo není, ale také investice do jejího vytěžení. To znamená investice do fabriky, investice do provozu, investice do prodeje.
Přijde vám správné, že kancléř prezidenta republiky dohazuje kšefty soukromým firmám? Ať už je dohazuje firmě, kterou reprezentujete, nebo svým kamarádům z Moravy?
To já si netroufám hodnotit. Já nejsem prezident České republiky.
