Článek
Ačkoliv nepravidelná doprava kvůli covidu-19 přímo zakázaná nebyla, dopravci mají stále maximálně 20procentní tržby a častěji se blíží nule. Hrstka zakázek, která se s nadcházejícím podzimem objevila, nestačí na pokrytí vysokých nákladů, které majitelé autobusů mají, a proto se jim v některých případech ani nevyplácí autobus zprovoznit. To dělá problémy například školám.
Chybí provozuschopné autobusy i řidiči
„V současné době se odehrává malá část škol v přírodě, která měla být na jaře, konají se i adaptační pobyty. Spousta autobusů je ale stále v depozitu, protože zakázky nejsou, a některé školy tak mají problémy vůbec sehnat autobusovou dopravu. Je to tím, že dopravci mají v provozu jen část autobusů, nejsou schopni tak rychle zareagovat a ani se to nevyplatí,“ popisuje aktuální stav Jiří Vlasák z iniciativy Za Autobusy, která zastupuje zhruba čtyři stovky nepravidelných dopravců.
Začínají se tak projevovat dopady mimořádných opatření a zoufalé situace podnikatelů v dopravě – často malých rodinných firem s vysokým finančním zatížením.
Objednat si ze dne na den autobus na výlet nebo zájezd do divadla nebylo možné ani dříve kvůli vysoké poptávce. Dnes to ale nejde z jiného důvodu. Velká část autobusů je prý odstavena z provozu a ty, co už jsou zpět na silnicích, se často potýkají s technickými problémy nebo je nemá kdo řídit. Zájezdoví řidiči totiž přešli do linkového provozu, aby si mohli vydělat peníze.
„My jsme třeba dnes vezli jedno pražské gymnázium na Šumavu autobusem, který jsme koupili v únoru 2020 a stál doteď. Autobus se zastavil a vyhodnotil nějakou závadu, naštěstí se ho povedlo brzy zprovoznit, ale tyhle věci budou vznikat a budou to milionové škody. Do budoucna to bude nebezpečná věc,“ vysvětluje Vlasák s tím, že problém je v takových případech sehnat i náhradní přepravu.
První skutečná podpora pro zájezdové dopravce
Znovunastartování tohoto podnikání se tak ukazuje jako poměrně náročná věc. Vědom si toho je i ministr dopravy, průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který s dopravci a ČESMAD (Sdružení dopravců podnikajících ve vnitrostátní i mezinárodní nákladní a osobní dopravě) jedná o vyplácení tzv. „sedačkovného“.
„Podařilo se vyjednat kompenzace, pan Havlíček tomu říká: ‚sedačkovné‘. Dopravcům by se nějakých peněz mělo do konce roku dostat, s ministerstvem dopravy řešíme konkrétní podoby. Dopravci v nepravidelné dopravě budou podpořeni podle Euro normy autobusu, nejnovější autobusy tak dostanou výrazně vyšší podporu než ty starší. Přesto na nejnovější autobusy to budou maximálně stovky tisíc,“ komentuje Vlasák.
Jeho slova potvrdilo i ministerstvo dopravy s tím, že podpora bude podobná té pro hotely a penziony. Ty dostávají peníze „na postel“, v tomto případě by byla podpora vypočítávána „na sedačku“ autobusu. K vypsání výzvy by podle ministerstva mohlo dojít v co nejkratším čase, tedy v řádu týdnů tak, aby dopravci získali finanční prostředky nejpozději do konce roku.
„Sedačkovné“ tak bude jedna z mála podpor, na kterou si nepravidelní dopravci budou moci „sáhnout“. Odložení mýtného a silniční daně v případě stojících autobusů nijak nepomohlo a program Covid podle Vlasáka nikdo z dopravců nedostane.
Autobusy stojí statisíce měsíčně
„Banky moc dobře vědí, jak je to náročný obor, takže vždy, když sepisujete leasingovou smlouvu, podepisujete i směnku na fyzickou osobu. Teď, až na konci října nastanou opět povinnosti splácet, nejde ‚leasingovce‘ autobus vrátit a říct: já už ho nechci. Ceny autobusů už klesly o 30 až 40 procent oproti jaru. A ‚leasingovka‘ tak teď autobus prodá za reálnou cenu a rozdíl dopravci napočítá,“ vysvětluje Jiří Vlasák.
Za jeden autobus tak rozdíl může činit až dva miliony korun a rodinná firma si může z konce podnikání „odnést“ třeba šestimilionový dluh, ze kterého se nedostane jinak než rozprodáním svého majetku či nemovitostí, pokud tu možnost má. Další hrozbou je až osobní bankrot.
„Ten, kdo má autobus na leasing, bude bojovat hodně dlouho o přežití. Propad tržeb je stále od 80 do 100 procent a bude trvat do jara, kdy věříme, že se vše vrátí do starých kolejí,“ dodává majitel Pragotour Jiří Vlasák.
Pro představu: majitelé autobusů platí leasing běžně 100 až 150 tisíc korun měsíčně, další velkou položkou je povinné ručení, které nyní dosahuje i 120 až 180 tisíc korun ročně.
Krize prohloubila problémy
Aby měla i v budoucnu čím jezdit vláda na hromadná setkání nebo děti na výlety, pomohlo by nepravidelné dopravě také narovnání podmínek na trhu. Kvůli slevě na některé skupiny cestujících až ve výši 75 procent, sníženému DPH na 10 procent a odpuštění silniční daně nejsou zájezdoví dopravci oproti těm linkovým nebo železnici konkurenceschopní. Na to upozorňují dlouhodobě a krize tento problém jen eskalovala.
