Článek
Váš film Masaryk získal rekordní počet Českých lvů. Považujete to za důkaz toho, že jste natočil nejlepší český film za poslední čtvrtstoletí?
Hodnocení bych nechal hlavně divákům. Těch zatím přišlo asi patnáct tisíc v těch omezených předpremiérách. Na to, že to běželo zatím v pár kinech, tak je to docela dobré číslo. Jsem ale hlavně rád, že byl oceněn tým, protože ten do toho filmu dal strašně moc. Nevznikalo to úplně snadno. Jsem hrozně vděčný a rád, že to ocenění mají.
Dokud film nevyhrál, nikomu to nevadilo
Oficiální premiéra Masaryka je ve čtvrtek 9. března 2017, film dostal ocenění Český lev 2016. Tento rozpor bychom měli asi divákům vysvětlit. Jak jste to dokázali?
No jak? Vysvětlím, jak to funguje. Česká filmová akademie je soubor asi několika set lidí z filmového byznysu, kteří - když ten rok uvedete film do kin, což se v roce 2016 stalo u filmu Masaryk - dostanou domů takové screenery, na které se dívají, ohodnotí, jestli se jim ten film v daném oboru líbí, nebo ne.
Tomu rozumím. Zároveň je ale otázka, proč jste film uváděli v předpremiéře v posledním týdnu minulého roku. Bylo to opravdu jen z toho důvodu, abyste se mohli ucházet o filmovou cenu za loňský rok?
Nebo z jakého ještě myslíte?
Někteří producenti, kritici, ale i Jiří Bartoška říkají, že to byla levárna. Že jste jen využili pravidla, abyste před premiérou dostali cenu…
Já nevím, jestli to pan Bartoška říká. On nám tu cenu předával a pak říká, že ji neměl předávat? Myslím si, že je to spíš o tom, že nikdo nečekal, že film vyhraje tolik cen. Nominace jsou známé zhruba od 3. ledna a nikomu to nevadilo. A teď vyhrál ceny a je kolem debata.
Proč jste film uváděli loni v předpremiéře?
To je distribuční strategie, kterou určuje distributor.
Takže šlo o to, aby v době vstupu do široké distribuce už film mohl mít ceny. To se nakonec povedlo.
Kdyby se to nepovedlo… To je vždycky riziko. Když uvedete film do cen před velkou premiérou, může se stát, že byste se mě dnes ptal, jak to, že jsme si mysleli, že dostaneme čtrnáct lvů a nemáme žádného. Vždycky je tam riziko.
Uvádí se, že průměrný český film stojí kolem 25 milionů korun. Kolik stál Masaryk?
Zhruba dvakrát tolik.
Ve filmu jdu po emocích
Někteří recenzenti píší, že je natočen v hollywoodském stylu…
Jako režisér mám rád, když je film o emocích. Každou scénu se snažím udělat tak, aby měla co největší emocionální dopad: Když se má plakat, aby se plakalo, když má člověk v rámci tohoto filmu cítit řekněme patriotistické myšlenky, tak aby je měl. Takhle režíruju. Pokud je toto hollywoodský princip, no tak potom ano. Jestli jste viděl můj minulý film, Normal, tak to je film noir, thriller, a tam bylo potřeba předat určitý pocit permanentního děsu, tam jsem zase šel po jiných emocích.
Proč vůbec Masaryk? Respektive proč Jan Masaryk a proč v období před začátkem druhé světové války? Většina diváků má jeho jméno spíš spojeno s tragickým úmrtím po pádu z okna Černínského paláce v březnu 1948. Možná budou diváci překvapeni, že se věnujete jiné etapě jeho života.
Když jsem byl v USA, dostala se mi do rukou knížka Pavla Kosatíka Pravdivý příběh – Jan Masaryk a strašně se mi líbila. Kdybyste dělal film o jeho otci, tak by to byla možná relativně nudná historická práce, ale Jan Masaryk byl rozervaná postava, bavilo mě, že se pohyboval na hranici, někdy ji překročil, někdy ne, někdy se mu věci povedly, někdy úplně selhal. Tento neustálý rozpor a to, s čím musel žít a v jak těžké době, mě začal strašně bavit a tuto dobu jsem vybral pro film. Protože já nejsem přítel těch časosběrných historických látek…
Život a dílo.
To je hrozně těžké napsat to dobře. Takže proto jsem se rozhodl, že budeme dělat film Masaryk v době, která byla nejvyhrocenější. A to je doba mezi smrtí jeho otce a začátkem druhé světové války.
Zároveň jste jako ústřední motiv vybral situaci, která ve skutečnosti nenastala: Jan Masaryk po podpisu mnichovské dohody mizí na psychiatrické klinice v USA. To jste riskoval, že vám historici vyčtou.
U historických látek musíte trošku míchat fikci a realitu. My jsme to pojali tak, že ve všech okolnostech mnichovské dohody jsme naprosto přesní, ale pokud jde o osobní linku Jana Masaryka v sanatoriu, tak tam jde o řekněme uměleckou nadsázku, protože vyprávíme příběh o jeho duši, o tom, jak to prožíval. A tento posun nám umožňuje to vyprávět tak, aby to emocionálně diváka zasáhlo.
Roden jako TGM i syn Jan
Do role Jana Masaryka jste vybral Karla Rodena, který už předtím hrál Tomáše Garrigua Masaryka v televizní sérii Zločin v Polné…
Ta shodou okolností vyhrála také jednoho Českého lva.
Hrálo to u vás roli?
Nene, to nebyl důvod. Katel Roden je fantastický herec a ve filmu Masaryk podává fantastický výkon. Bylo to super s ním pracovat. Jsem strašně rád, že ho ve filmu máme.
Byla to sázka na jistotu? Vsadíte na Rodena a bude z toho minimálně nominace za hlavní herecký výkon.
Takhle to nejde říct. Prostě Karel Roden je fantastický herec a tu postavu není lehké zahrát. Na to musíme mít obrovský rejstřík: Musíte umět zahrát, jak jste v depresi, jak paříte, musíte umět zahrát, jak se seznamujete… Prostě všechno, co k té postavě patří. Musíte hrát v angličtině. To je další věc. Myslím, že byste mi nedokázal na prstech jedné ruky vyjmenovat herce v tomto věku, kteří jsou schopní hrát v angličtině. Určitě tady nejde o žádný kalkul.
Už jste říkal, že film líčí Jana Masaryka jako rozpolcenou osobnost…
Někdo to nazval vlk z exilu. To se mi líbilo.
...jméno Masaryk ho svazovalo, rozhodl se dělat politika, velvyslance, ačkoliv spíš tíhl k tomu stát se klavíristou. Film líčí jeho zálibu ve večírcích, kokainu, ženách. Nebojíte se, že se budou učitelé bát vzít na to školáky? S ohledem na tu drogovou závislost.
Kdybych se furt všeho bál, tak bych nikdy nemohl dělat film. Do toho vždycky jdete s nějakým rizikem. Samozřejmě mě těší, že už jsem dostal žádost, abych se účastnil asi osmi prezentací tohoto filmu pro školní diváky. Takže evidentně rozmařilý život Jana Masaryka není brzdou k tomu, aby se mohlo dítě na tenhle film podívat.
Příště film o vile Tugendhat
Víte už, do jakého dalšího filmu se teď pustíte?
Určitě. Mám jeden projekt, který jsme vyvíjeli s producentem Biermannem: Skleněný pokoj. To je kniha od britského autora Simona Mawera.
O vile Tugendhat.
Ta kniha byla přeložená asi do dvaceti jazyků a producent k ní má práva. Vlastně dávno před Masarykem mě oslovil s tím, jestli bych se na ni nepodíval a nechtěl vyvinout nějaký scénář. S mým anglickým autorem jsme napsali dvě verze scénáře, máme částečně mezinárodní obsazení…
A váš odhad: Kdy film vznikne?
Nevím. Doufám, že to nebude za osm let, ale určitě to nebude za půl roku.
Celý záznam rozhovoru s režisérem Ševčíkem si můžete pustit zde:
Rozhovor s režisérem filmu Masaryk.
