Karanténa zabírá. Příběhy z časů španělské chřipky hovoří jasně

Španělská chřipka propukla na konci 1. světové války a podle odhadů si vyžádala nejméně 50 milionů obětí, tedy mnohem více než samotný válečný konflikt.

Data z průběhu této pandemie jsou pro epidemiology dodnes velmi cenná. Nyní se k nim vracejí při obraně proti šíření koronaviru.

Jeden z nejdůležitějších poznatků vyplynul ze sběru údajů o nízkých výskytech onemocnění v různých komunitách po celém světě - na různých příkladech od Oceánie po Aljašku se ukázalo, že izolace určité skupiny lidí - ať už se jedná o město, ostrov, nebo jen kolektivy v nějakém uzavřeném areálu, funguje coby účinná zbraň proti rychlému postupu nákazy.

Například studie, kterou vydala v roce 2006 americká vládní agentura pro obranu proti hrozbám DTRA, upozornila na sedm různých míst, která před více než sto lety zničující španělské chřipce úspěšně odolala.

Kromě odlehlých komunit, jako byly farmářské vesnice Fletcher ve Vermontu nebo městečko Gunnison ve Skalistých horách, se před virem uchránilo i několik kolektivů v hustě zalidněných oblastech, například Princetonská univerzita ve státě New Jersey nebo sanatorium na léčbu tuberkulózy ve státě New York.

„Tyto komunity se prostě uzavřely,“ vysvětlil jeden ze spoluautorů studie, epidemiolog a medicínský historik Howard Markel z Michiganské univerzity pro britskou televizní stanici BBC. Nikdo nesměl dovnitř ani ven z vymezené lokality, zavřely se školy a zrušila všechna veřejná shromáždění.

Klíčová byla důslednost. Kupříkladu obyvatelé Gunnisonu v Coloradu vybudovali zábrany na příjezdových cestách, které hlídaly stráže. Cestující vlakem museli po příjezdu do města podstoupit dvoudenní karanténu.

O poznání jednodušeji se izolace zařizovala v plicním sanatoriu na východě země, které od okolního světa oddělovala zeď.

Připomeňte si dobu, kdy svět bojoval se španělskou chřipkou:

Ztížená dostupnost pomohla také námořní základně na ostrově Yerba Buena v Sanfranciském zálivu. Šesti tisícovkám tamních obyvatel bylo zakázáno ostrov opouštět, zároveň nebyly povoleny návštěvy. Několik málo lidí, kteří mohli připlout ke břehu, muselo do karantény, kde jim třikrát denně sprejem dezinfikovali hrdlo.

Když na ostrově tato opatření v listopadu 1918 zmírnili pod vlivem zpráv, že se epidemie v San Franciscu dala na ústup, dostala se chřipka dovnitř. Průběh onemocnění však byl většinou mírný, i když tři lidé zemřeli.

„Ve chvíli, kdy otevřete brány, se virus dostane dovnitř v tělech lidí, kteří přicházejí,“ poznamenal historik Markel.

Takzvaná protektivní sekvestrace, což je termín, který pro ochrannou karanténu vědci používají, je tak podle něj účinná pouze v době, kdy se uplatňuje. Bohužel k tomu patří i fakt, že taková izolace je velmi nákladná a psychicky náročná.

Z čistě zdravotního hlediska se však izolace vyplácí.

Jak vyplývá z další studie vedené novozélandskou výzkumnicí Melissou McLeodovou, tichomořské souostroví Americká Samoa posílalo všechny lodě do pětidenní karantény a díky tomu se uchránilo prvnímu výskytu španělské chřipky až do roku 1920. Když se potom virus na ostrovy dostal, nezanechal po sobě spoušť, z více než osmi tisíc obyvatel nikdo nezemřel - na rozdíl od sousedního ostrovního státu Samoa, který během pandemie přišel asi o pětinu svého obyvatelstva.

Dobré zkušenosti měl s karanténou během španělské chřipky také australský ostrov Tasmánie, který izoloval všechny posádky i cestující na lodích sedm dní. Když se infekce na ostrov v srpnu 1919 nakonec dostala, měla jen mírný průběh a jednu z nejnižších smrtností ve srovnání se zbytkem světa. Podobná opatření se osvědčila také ve francouzském zámořském území Nová Kaledonie, kam chřipka pronikla až v létě 1921.

Proč se oddálení výskytu španělské chřipky podepsalo na nižším počtu mrtvých, není úplně jasné.

Vědci došli k závěru, že virus během doby, kdy se šíří mezi obyvatelstvem, mutuje a tím se přirozeně snižuje jeho „agresivita“. Jiné vysvětlení zní, že v některých místech obyvatelé prošli v předchozím období jinými, mírnějšími typy chřipky, a během pandemie tak měli vyšší imunitu.

Nicméně krevní testy na některých místech na severní Aljašce ukázaly, že tamní obyvatelé se španělskou chřipkou vůbec nepřišli do styku. Celkově přitom pandemie na tomto americkém poloostrově řádila velmi krutě, v některých vesnicích zemřelo až 90 procent obyvatel.

Ty, co se uchránily, byly buď dostatečně odlehlé, než aby se k nim nákaza dostala, nebo se aktivně bránily styku s cizími návštěvníky. Jedna z domorodých komunit sídlící v Beringově úžině vyslala ozbrojené stráže, které bránily komukoli, aby se k vesnici přiblížil.

Při současných omezeních se často poukazuje na účinek tvrdých omezení, která v lednu po propuknutí pandemie COVID-19 nařídily vládní úřady v Číně. Obyvatelé postižené provincie Chu-pej a později také dalších oblastí museli zůstat doma, s výjimkou obstarání potravy nebo léků. Během dvou následujících měsíců se počet případů nově nakažených snížil z tisíců na několik desítek za den.

Podrobněji se účinky totální karantény v Číně zabývá časopis Nature. Odkazuje například na matematickou analýzu Adama Kucharského z London School of Hygiene and Tropical Medicine. Podle něj v první fázi pandemie každý nakažený Číňan přenesl infekci v průměru na více než dva další lidi. Už pár dní po zavedení karantény ale tento koeficient klesl na 1,05.

Někteří vědci připomínají, že skutečný počet infikovaných v Číně je mnohem vyšší než oficiálně uváděných 81 tisíc k polovině března. Bez ohledu na to ale mají za prokázané, že nařízené restrikce zabraly.

„Dokonce i kdyby těch případů bylo dvacetkrát nebo čtyřicetkrát víc, což se zdá nepravděpodobné, ta kontrolní opatření fungovala,“ řekl pro Nature epidemiolog Christopher Dye z Oxfordské univerzity.

Odborníci však také upozorňují, že se Čína odhodlala k razantnímu zásahu proti koronaviru pozdě. „Zdráhání Číny k akci je pravděpodobně zodpovědné za to, co se teď ve světě děje,“ uvedl již zmíněný Howard Markel.

Modelová simulace od univerzitních vědců v britském Southamptonu došla k závěru, že Čína mohla uchránit před nákazou 67 procent infikovaných, pokud by přistoupila k opatřením ve městě Wu-chan o týden dříve. Kdyby se karanténa zavedla už od začátku ledna, počet infikovaných by dosáhl pouze 5 procent ve srovnání se skutečným stavem.