Článek
Prosba zněla, jestli by to nemohlo být vtipné. „Trochu je vystrašte, ale takovým nějakým veselým způsobem,“ poprosila mě organizátorka konference pro personalisty.
To bylo v roce 2019. Požádali mě, jestli bych nepronesl na úvod asi hodinovou přednášku na téma, co obor „lidských zdrojů“ čeká v budoucnosti.
Jinými slovy chtěli slyšet o tom, že nám všechnu práci vezmou roboti, ale nepůjde jim to úplně dobře a budou dělat spousty chyb a věcí, kterým se nakonec společně zasmějeme. Nebo něco na ten způsob.
Mně to však přišlo stále velmi polovičaté. Takových úvah jsou miliony. A tak jsem si řekl, že se tuhle myšlenku pokusím dotáhnout do konce.
Ano, nástup robotů je nevyhnutelný stejně jako to, že nás dřív nebo později nahradí ve všech možných ohledech. Už dnes je jasné, že algoritmy budou lepšími řidiči a poctivějšími dělníky na výrobních linkách.
Avšak existuje velmi silné podezření, že nás předčí i ve většině ostatních činností počínaje psaním článků a konče operacemi srdce. Lidi se budou věnovat svým koníčkům, to v tom lepším případě. Anebo nedělat nic a budou žít ze základního příjmu.
„Chození do práce“ ztratí svůj původní smysl. Avšak úplně nezmizí. Stane se volnočasovou aktivitou pro ty nejbohatší. Spousta profesí bude dál existovat. Kdo bude chtít a bude mít patřičnou kvalifikaci, bude je moci vykonávat. Samozřejmě za dohledu robotů. A ne za plat. V tom bude ta hlavní změna: za práci se nebude dostávat plat, ale za možnost pracovat se bude naopak platit.
„Haha, to je vtipná blbost,“ zasmál se přátelsky muž v první řadě. Zeptal jsem se ho, co dělá. Řekl, že řídí pětičlenný tým v HR oddělení úspěšné české firmy.
„Nevím, jaký máte plat,“ řekl jsem mu, „ale jedno je jisté. Buďte rád, ať máte cokoli. Protože za dvacet nebo třicet let byste za možnost dělat něco takového zaplatil minimálně sto tisíc měsíčně.“
Jasně, že to vypadá přitažené za vlasy. Ale myslíte si, že byste před 200 lety uspěli, kdybyste se někomu pokusili vysvětlit koncept fitness centra? Že lidé chodí ve volném čase někam, kde běhají a zvedají těžké předměty, dělají to intenzivně minimálně hodinu – a pak za to ještě zaplatí? A ne málo?
Až počátkem 20. století se fitcentra a posilovny staly běžnou věcí a trvalo další desítky let, než byly opravdu masovou záležitostí jako dnes.
Stejně tak se práce může stát v budoucnu luxusní aktivitou. A to práce nikoli ve smyslu nějaké konkrétní, přesně definované činnosti, nýbrž „práce“ ve smyslu trávení času v zaměstnání. Zejména pro kancelářské profese je to vysoce neefektivní.
Kdyby tomu nebránily desítky let zavedené zvyklosti a normy chování – a taky někdy samozřejmě právní normy – spousta organizací by to už dávno změnila. A začala lidi využívat efektivněji. Jenže každá změna je obtížná a riskantní, a tak bylo dosud jednodušší zachovat status quo.
Ty největší změny se dějí v době krizí. Do jisté míry to platí pro současnost. Byť byla první vlna pandemie a s ní související karanténa asi pomalejší, než se čekalo, tak i díky zhruba dvěma měsícům fungování v mimořádných podmínkách řada firem zjistila, že věci jde dělat a organizovat jinak.
Jak tedy bude vypadat budoucnost práce?
Změny nejsou okamžité a nedějí se hned, když se lidé vracejí do práce. Zaměstnavatelé a manažeři musejí vyhodnotit, co se vlastně stalo a co fungování v mimořádných podmínkách ukázalo. Ale je téměř jisté, že se pracovní kultura zásadně promění.
Důvodem nebude jen obava o zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Tam se ukazuje, že pravdu měli ti, kteří tvrdili, že návrat k „normálu“ bude rychlý. Strach a nejistota lidí mizejí rychleji, než jsme si mysleli. Vidíme a pozorujeme to na vlastní oči.
Ale změny budou. Nejvýraznější může být omezení práce v kancelářích. Ukázalo se, že práce z domova je možná nekomfortní a problematická, ale že „to jde“. A výhledově může být pro firmy výrazně levnější.
Jako první oznámily prodloužení možnosti pracovat z domova technické firmy. Google a Facebook do konce roku, Amazon do října (samozřejmě s výjimkou manuálně pracujících zaměstnanců), Twitter dokonce neomezeně. Všimněme si, že se zatím mluví a píše o „možnosti“. Šéfové firem diplomaticky říkají, že si každý bude moci vybrat, co mu vyhovuje lépe. Ale v době krize a ohrožení nechce nikdo vypadat jako nelida. Nakonec se standardem stane to, co bude dlouhodobě výhodné pro firmy.
Je práce z domova efektivnější? V Česku udělala průzkum poradenská firma Moore, která zjistila, že ne. Z analýzy mezi jejími klienty vyplynulo, že v prvním měsíci poklesla efektivita o deset procent a ve druhém dokonce o třicet. „Hypotéza, že si zaměstnanci na nový pracovní režim zvyknou, se nepotvrdila,“ řekl médiím jeden z partnerů firmy Petr Kymlička.
Český výzkum je však ve svých závěrech spíše ojedinělý. Německá poradenská firma Valoir v květnu publikovala výsledky studie, podle které je pokles produktivity při práci z domova pouhé jedno procento, u lidí s dětmi zhruba dvě procenta. Vzhledem k nákladům, které zároveň firma může ušetřit, je to zanedbatelné.
Americký deník USA Today a společnost LinkedIn si už koncem dubna objednaly výzkum u společnosti YouGov, z kterého vyplynulo, že se produktivita práce v době pandemie díky práci z domova dokonce zvýšila. Důvody jsou jednoduché: lidé doma pracují déle (ušetří až dvě hodiny denně tím, že nemusejí dojíždět) a paradoxně je snazší je kontrolovat.
To je samozřejmě další téma, které prozatím zůstává otevřené. Úprk z kanceláří před koronavirem umožnil mnoha zaměstnavatelům dělat to, s čím by asi zaměstnanci za normálních okolností nesouhlasili. Tedy například s instalací poměrně invazivního „špehovacího“ softwaru.
Ten zaměstnavateli zjišťuje nejen to, co například zaměstnanci dělají na firemním notebooku (jaké weby navštěvují a jaké aplikace používají), ale někdy má dokonce přístup i ke kameře, a to i v době, kdy se uživatel neúčastní online porady nebo konference. Takový dohled nemají korporace nad svými lidmi ani ve svých vlastních prostorách.
A to vede samozřejmě k důležité otázce. Jak se na práci z domova dívají zaměstnanci? Různé studie nabízejí různé odpovědi, jedna univerzální neexistuje. Záleží pochopitelně na mnoha faktorech: zda mají, nebo nemají malé děti, v jak velkém bytě nebo domě bydlí, jak vycházejí s partnerem či zda partner také pracuje z domova.
Zjednodušeně se dá říct, že možnost pracovat z domova brali před pandemií lidé jako výhodu. Svého druhu benefit. „Dneska mám home office,“ říkali pyšně, když jste jim zavolali. Znamenalo to, že sice pracují, ale klidně se může stát, že si odskočí na zahradu posekat trávník.
Dnes je home office vážná věc. O „sekání trávy“ se ví a zaměstnavatelé a manažeři jsou připraveni si s tím poradit. A mocně sestavují tabulky v Excelu, aby zjistili, jak moc bude možné na případném zrušení nebo omezení kancelářských prostor ušetřit.
Návrat do kanceláří mnozí lidé po skončení nouzového stavu bezmála oslavovali. Psychologicky je to pochopitelné, vždyť skončilo stresující období obav a nejistoty. A tak jako má práce z domova své výhody (ano, řeč je o pyžamu a napuštěné vaně v jednu odpoledne), tak zase jiné výhody nabízí práce v kanceláři.
Nevíme přesně, kdo je „vynálezcem“ kanceláře. Někdy se uvádí, že první kancelářské prostory měla koncem 18. století londýnská obchodní společnost East India Company. Byly to stroze působící místnosti s nepohodlným a nevzhledným nábytkem. K dnešním kancelářím s barevnými zasedačkami a kuchyňkami s kávovary i mikrovlnkami je čekala ještě dlouhá cesta.
Ale už tehdy bylo jasné, že intelektuálně pracujícím lidem nabízejí kanceláře řád, možnost oddělit pracovní život od toho soukromého a taky příležitost k sociálním kontaktům. Ne vždy nezbytným pro samotnou práci, ale pro zaměstnance ve výsledku příjemným i důležitým.
A tím se dostáváme k asi nejvtipnější, dost možná i nejpravdivější předpovědi, kterou ve svém podcastu učinil Scot Galloway, profesor managementu z New York University. Ten tvrdí, že se „kancelářské paradigma“ obrátí úplně vzhůru nohama a práce v kanceláři se stane benefitem.
Něco jako stravenky nebo služební auto. Možnost pracovat v kanceláři bude něčím, co zaměstnanci dostávají jaksi navíc. A když to nebude benefit, lze si představit i to, že zaměstnanci budou používání kanceláří platit. Podobně jako dnes platí například za parkování v garáži. Chceš si popovídat s kolegy a zajít si na porady v zasedačce? Zaplať fixní poplatek za den.
Skoro jako by se blížila moje vize o práci, za kterou budeme nikoli dostávat plat, ale sami platit. Zapomeňte na dovolené v Karibiku a dny strávené u bazénu a s míchanými nápoji. Největším luxusem bude osm hodin práce v elegantně zařízeném korporátním „officu“.
Koronavirus za to nemůže. Jen nás k té budoucnosti popostrčil.
