Že učitelé odmítnou reformu výuky? Toho se nebojím, věří Bek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výuka na každé základní škole by se od září 2027 měla hodně proměnit. Učitelé se mají nově zaměřit spíše na praktické využití znalostí a hlubší porozumění.

Kdo by s tím nesouhlasil? V úterý 14. ledna ale Ministerstvo školství reformu představilo a objevila se celá řada otázek:

Kolik hodin týdně se má učit matematika nebo dějepis? Proč se liší přístup k výuce fyziky a chemie? A bude se ještě zadání pro školy nějak upravovat?

Seznam Zprávy se proto na tyto otázky ptají ministra školství Mikuláše Beka (STAN).

Nebojíte se, že reforma výuky spadne pod stůl a na školách se nic nezmění?

Ne, nebojím se toho. Jsme teprve na počátku celé změny. Udělali jsme ale důležitý krok – zafixovali jsme podobu rámcového vzdělávacího programu (RVP). V prvních dnech je ale podle mě celá debata poznamenaná tím, že do ní spousta aktérů vstupuje bez skutečné znalosti toho dokumentu, protože neměli čas si ho nastudovat úplně do detailu. Z řady názorů je vidět, že vycházejí třeba z nějaké mediální zkratky.

Nepodcenili jste ale komunikaci změn už před zveřejněním RVP? Ptám se proto, že jak mluvím s řediteli a učiteli, je vidět, že ani základní věci jim po zveřejnění dokumentu nejsou jasné.

Protože si ho nepřečetli. A co se týče komunikace, nemohli jsme informovat o něčem, co není hotové a schválené do detailu.

Když se ale tedy vrátím k tiskové konferenci, na které jste změny představovali. I ředitelé a učitelé, kteří si dokument přečetli, nepochopili, jestli a případně jak budou stanovené hodiny pro jednotlivé předměty.

Když si tito ředitelé rámcový vzdělávací program přečtou, tak hned zjistí, že nestanovuje přesné počty hodin. Určuje jen týdenní minima a maxima pro děti v různých třídách. Ve veřejné debatě se stále zaměňuje rámcový vzdělávací program a dnes připravované modelové vzdělávací programy pro školy, které chystá Národní pedagogický institut. Tam už samozřejmě hodinové alokace jsou.

A bude to pro školy závazné?

Ne. Bude záležet na každé škole, jak si hodinové alokace rozvrhne. I názory učitelů na to, kolik je potřeba na co času, se očividně liší – souvisí to s tím, jakými metodami učí. Ministerstvo školství tohle určovat nebude. Podle mě je to tak správně.

Vy jste ale zmiňoval při zveřejňování změn ve výuce, že jedním z cílů reformy je snížení nerovností ve vzdělávání, což je problém, který Česko velmi trápí. Nemůže ale tenhle krok spíš nerovnosti zvýšit, když například v jedné škole budou mít děti tři hodiny matematiky týdně, a v jiné pět?

Může se to stát. Ale my jsme si prostě před 20 lety vybrali systém dvoustupňového kurikula a já nemám žádnou pravomoc to měnit. Ani vláda nic takového neslibovala. Stát v tomto systému určuje jen obecný rámec vzdělávání a obrovský prostor mají jednotlivé školy.

Má to svá rizika, jako jsou třeba nerovnosti, ale i výhody. Umožňuje to škole přizpůsobit vzdělávání jejím specifickým podmínkám nebo složení dětí. Riziku, že se zvýší nerovnosti, jsme se snažili předejít v oblastech, kde to podle nás má největší dopad na budoucí kariéry dětí, a to je oblast matematiky nebo cizích jazyků.

Máte tedy na mysli navýšení úrovně matematiky a angličtiny, plus její zavedení od první třídy?

Ano. A ať se na mě nezlobí učitelé některých aprobací, ale když se podíváme na všechny profese, od těch řemeslných, až po velmi sofistikované, dnes u všech platí, že znalost angličtiny je buď obrovský bonus, nebo dokonce nezbytná podmínka pro uplatnění.

Kdybychom připustili, že žáci ve školách mohou začínat s angličtinou v různých ročnících, automaticky si zaděláváme na nerovnosti, protože dnes má polovina dětí angličtinu od první třídy, a zbytek až někdy od třetí. Podobný dopad má z hlediska konkurenceschopnosti i matematika.

I když se debata o konkrétních detailech výuky v jednotlivých předmětech teprve rozbíhá, už teď je patrné, že se dost liší úroveň mezi některými předměty, a přiznává to i Národní pedagogický institut, který reformu připravoval…

Nepochybně to tak je…

…a je to správně?

Je to nevyhnutelné od chvíle, kdy bylo už na startu celé přípravy v roce 2021 rozhodnuto, že rámcový vzdělávací program vznikne za široké účasti opravdu velkého počtu učitelů. Výsledek tak zrcadlí názory pedagogů, jak se má výuka jednotlivých oborů uchopit. Někde se stalo, že převážily hlasy konzervativnější, jinde inovativnější.

To ale znamená, že třeba fyzika by se učila konzervativněji a chemie inovativněji.

Každé rozhodnutí má nějaké výhody a nějaká rizika. Velmi participativní způsob tvorby vedl k výsledku, který je méně sjednocený, než kdyby návrh tvořil malý tým odborníků.

Ano, a teď máme vedle sebe fyziku a chemii, u které pracovní skupina dospěla k pohledu, který přijde velmi dobrý odborníkům na kurikulum, ale protestují proti němu třeba zaměstnavatelé ze Svazu chemického průmyslu. Když jsme ale zvolili participativní přístup, nemůže teď Národní pedagogický institut, ani já jako ministr říct – přepište to, uděláme to jinak.

A nešlo výtkám předejít otevřenější komunikací? Nejen chemici si stěžovali, že se nepřihlédlo k jejich připomínkám.

Žádné připomínkové řízení nespočívá v tom, že přijmete všechny připomínky. Teď to nemyslím nějak zle, ale takhle to prostě je. Podle mě už žádná další teoretická debata nepomůže. Musíme se pustit do sepsání modelových vzdělávacích programů pro školy, a pak uvidíme. Nejen v chemii pak může dojít k nějaké korekci.

Může tedy přijít ještě výraznější úprava?

Ano, pokud se ukáže, že je potřebná. Sám vidím, že za stejnými a nutně obecnými formulacemi očekávaných výsledků učení si různí lidé představují dost odlišné věci.

A dokud nebudeme mít na stole konkrétní návrhy, tak se ten spor dá hrozně těžko moderovat. Chemikům třeba chybí, že v RVP není jako dnes přesně popsáno, že se žák orientuje v periodické tabulce prvků. Podle mě ale třeba zjistíme, že se s tím samozřejmě ve výuce počítá. Ale ukáže se to až při tvorbě konkrétních školních vzdělávacích programů.

Je na odzkoušení dost času, protože v praxi se budou změny testovat jen jeden školní rok a už během něj se bude muset sbírat zpětná vazba od ředitelů a učitelů?

Nesmíme zopakovat stejnou chybu, která se stala s dosud platným rámcovým vzdělávacím programem. Jeho původní ambicí bylo, že se bude pravidelně aktualizovat. Stalo se to ale jen v některých oblastech a ještě s relativně velkým časovým odstupem. Musíme si tentokrát říct, že se vzdělávací program bude vždy po několika letech pravidelně updatovat. Další odkládání a hledání všeobecné shody ale ničemu nepomůže.

Od září mohou školy začít změny zkoušet v rámci pilotáže. Ale dá se počítat s tím, že do toho půjdou ty nejinovativnější a nejaktivnější. Jak relevantní takové testování bude, když vzorek škol bude dost jiný, než je běžné v českém školství?

Máte pravdu, že se dá čekat, že do toho vstoupí hlavně školy, které se na změny opravdu těší. Ale i tak může pilotáž přinést celou řadu cenných poznatků, které pak pomohou i ostatním školám. Jinak to ale ani být nemůže. Nejde školám nařizovat, aby vstoupily do pilotáže proti své vůli.

Určitě ne nutit, ale rozhodně by šlo některé motivovat…

Národní pedagogický institut se snaží, abychom ve vzorku neměli jen školy, o kterých se všeobecně ví, že jsou velmi inovativní.

Těžko se dá počítat s tím, že nakladatelé stihnou před ostrým startem reformy připravit učebnice podle nového zadání. Z čeho pak budou učitelé vycházet?

Téma učebnic je strašně důležité. S nakladateli jsme už dříve jednali a teď budou následovat další debaty. Budeme je povzbuzovat, aby začali pracovat na nabídce nových učebnic. Samozřejmě nebude hotová kompletní sada do roka a do dne, to není reálné.

A z čeho tedy budou alespoň v počátku učitelé vycházet?

Pro řadu věcí mohou při správné volbě využít existující učebnice. Nový rámcový vzdělávací program zase není takovou revolucí, která by zcela přepsala vše, co se má ve školách dít. K tomu může pomoci i podpora Národního pedagogického institut v informačním systému. Není to samozřejmě vůbec jednoduché, ale my tomu teď věnujeme maximální pozornost.