Jak vychovávat „vzdělanější“ děti. Škola svým žákům nic neodpouští

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Děti už ke čtení nemají takový vztah jako dřív. Velkou konkurencí jsou digitální technologie, a na nich sociální sítě nebo třeba hry.

Navzdory tomu se v některých školách daří čtenářskou gramotnost zvyšovat. Do jedné takové právě vstupuji. Jsem v Dobřanech nedaleko Plzně, abych zjistil, jestli existuje nějaký recept, jak na to.

Zdejší deváťáci se totiž oproti svým předchůdcům před 20 lety zlepšili v testu skoro o čtyři procentní body. Získali 71,7 procenta, což znamená, že překonali také průměrnou úspěšnost v Česku, která se naopak za 20 let o něco málo snížila.

Ukázaly to výsledky průzkumu, který exkluzivně pro Seznam Zprávy a deník Právo provedla společnost Kalibro. Na celkové výsledky se můžete podívat níže v grafu a také v předchozím textu.

„Všechny příčiny neodhalíme. Ale zaprvé nedochází k žádné fluktuaci učitelů, máme stálý pedagogický sbor, takže držíme dlouhodobě stejný směr. A zadruhé v češtině a angličtině používáme vlastní pracovní sešity,“ říká mi ředitel ZŠ Dobřany Jaroslav Šedivý.

A rovnou mi je ukazuje. Procházím si papírové soubory pro jednotlivé ročníky. Spousta úloh není zrovna jednoduchých, což bude dost možná taky další důvod místního úspěchu.

„Dětem nic neodpustíme. Ačkoliv se trend ve školství obrací proti drilu, tak v jazyce se bez něj prostě leckdy neobejdete,“ vysvětluje mi zdejší češtinářka Miroslava Palkosková.

To neznamená, že by tady děti musely odříkávat poučky z pravidel českého pravopisu nazpaměť. Naopak velmi systematicky pracují s četbou a děti i prostřednictvím různých meziškolních projektů učitelé vedou ke čtenářství. Ale jsou zkrátka důslední, což je vidět, že se pak v testech vyplácí.

„Možná je to u nás o něco intenzivnější, ale projevuje se to pak nejen ve srovnávacích testech, ale i v jednotných přijímacích zkouškách, kde naši žáci dosahují setrvale pěkných výsledků, a to jak v češtině, tak matematice,“ dodává Šedivý.

Přitom za čtvrt století, co tady Jaroslav Šedivý řediteluje, se ze školy už stal poměrně slušný kolos, který není snadné uřídit. Když začínal, tak do školy chodilo ani ne čtyři sta dětí, teď tu mají 720 žáků.

Samozřejmě v Česku jsou i o dost větší školy, tady se ale musí vyrovnat také s tím, že fungují v pěti budovách. Mají třeba také šest speciálních tříd a tři oddělení školního klubu při Psychiatrické nemocnici v Dobřanech. Když ve škole byla naposledy loni na kontrole Česká školní inspekce, tak právě tohle ocenila.

„Řízení školy je vzhledem k její velikosti, komplikované struktuře a různými místy poskytovaného vzdělávání velmi náročné. Přesto je zavedený organizační systém plně funkční a účinný,“ píše se v inspekční zprávě.

K jedné ukázce komplikované struktury, na kterou jsou tady ale pyšní, jsme se s ředitelem vydali. Kousek od budovy druhého stupně vznikla místo staré vilky, kterou odkoupilo město, úplně nová školní družina. Parádní vnitřní prostor, který zvenku zdobí obrovské pastelky, ale také lezecká stěna. Do budoucna i přístupná pro veřejnost.

Abychom se ale vrátili k výuce, i tu inspektoři ve škole chválí, a tak přidávají další doklad, že v Dobřanech nejsou výsledky ze srovnávacích testů náhodné.

„Ve sledovaných hodinách českého jazyka byla zaznamenána systematická práce s pojmy, gramatickými pravidly, výborná práce s chybou, smysluplná práce s textem a excelentní metodická zdatnost všech učitelů českého jazyka,“ říkají inspektoři.

Dobrá tečka za prací ředitele Jaroslava Šedivého, který na konci školního roku končí a odchází do penze. Sám říká, že je poměrně vyčerpaný, a je tak i trochu rád, že už nemusí řešit převod financování nepedagogických pracovníků pod obec, což přichystalo od příštího roku Ministerstvo školství, a sám to označuje za „poněkud šílené“.