Školní známky nejsou objektivní, tvrdí experti. Dvě třetiny Čechů nesouhlasí

Jaký mají rodiče názor na fungování školy, velmi zajímá učitele letovské ZŠ a MŠ A. B. Svojsíka. Pořádají například pravidelné rodičovské kavárny, před časem se ptali i na konkrétní otázky prostřednictvím dotazníku.

Jedna z nich mířila na to, jestli by rodiče upřednostnili slovní hodnocení před klasickým známkováním. Dopadlo to ale v podstatě remízou.

„Jsme nová škola, takže teprve jednotlivé věci ladíme. Mysleli jsme, že nám rodiče trochu ulehčí rozhodování, ale je to tak půl na půl,“ říká ředitelka Romana Šindlářová, že ani v pedagogickém sboru není jasná většina. Uvažují proto o nějaké kombinaci v přístupu k hodnocení.

Zatím ale ve škole kousek od hradu Karlštejn, která je otevřená teprve třetím rokem, zůstávají u známek. Ale k vysvědčení dostávají děti také slovní komentář od učitelů. Postupně se tak připravují na změnu, jež všechny české školy čeká.

V plánech Ministerstva školství stojí, že se od roku 2027 v rámci reformy výuky přestane známkovat v prvním ročníku. V následujících letech se postupně přidají i další třídy a klasifikovat se budou moct teprve čtvrťáci.

Tahle změna ale zatím nemá příliš velkou podporu veřejnosti. Z průzkumu agentury Ipsos pro Seznam Zprávy vychází, že se zrušením známek a jejich nahrazením slovním hodnocením souhlasí asi 31 procent lidí, naopak proti je 63 procent respondentů.

Častěji jsou podporovateli známek starší lidé. Naopak v kategorii od 18 do 35 let je pro slovní hodnocení jen o něco méně než polovina lidí.

Průzkum je součástí dlouhodobého projektu Seznam Zpráv Jak se žije v Česku, ve kterém se věnujeme důležitým otázkám současnosti. Aktuálním tématem je vzdělávání. Už jsme publikovali články o výuce jazyků nebo možné proměně školních prázdnin.

Výsledek průzkumu není úplně nečekaný, vzhledem k tomu, že známky jsou s českým školstvím pevně spjaty prakticky od začátku 20. století. A právě zvyk nebo tradici zmiňovali jako nejčastější důvod pro zachování známek respondenti v průzkumu agentury STEM z roku 2023.

Dalším důležitým aspektem byla pro Čechy objektivita známek, což je ale věc, kterou odborníci naopak vyvracejí.

„Není to jen nějaký rozmar, že se má najednou hodnotit jinak než známkou. Jde o logický vývoj. Dnes máme takové požadavky na děti, že známkou jejich posun objektivně hodnotit nelze,“ vysvětluje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Naráží tak na to, že výuka na českých školách má být kompetenční. Tedy méně o znalostech a více o schopnostech dětí, jejichž hodnocení se jen těžko vejde do pěti stupňů klasifikace.

Česká školní inspekce například při testování dětí dochází k závěru, že chlapci mají lepší výsledky než dívky, ale dostávají ve škole o něco horší známky. Každý učitel navíc ke známkám přistupuje trochu jinak, jak ukazuje graf níže. Při rozhodování o podobě známky na vysvědčení berou učitelé v úvahu rozdílné podklady.

Studie think tanku IDEA z roku 2022 pak potvrdila, že hodnocení stejně schopných žáků se na různých školách liší až o jeden klasifikační stupeň. Známky navíc nemusí fungovat ani jako motivace, a to hlavně pro děti, které jedničku dostanou málokdy.

„Žáci, kteří - co se týče znalostí - nemusí vykazovat úplně dobré výsledky, mohou dostat díky formativnímu nebo slovnímu hodnocení pozitivní zpětnou vazbu ohledně svých kompetencí. A to může fungovat motivačně. Určitě daleko víc, než když prostě dostanou za čtyři,“ dodává Zatloukal.

Školy, které ke slovnímu hodnocení přešly, zmiňují, že při změně je zásadní komunikace s rodiči. Aby pochopili, proč je takový krok pro vzdělání jejich dětí vhodný.

„Pro nás je způsob hodnocení jedním ze zásadních témat při prvním setkání s rodiči už před zápisem do školy. Vysvětlujeme jim, proč pro nás není hodnocení známkami to pravé ořechové,“ vysvětluje ředitel pražské ZŠ a MŠ Lyčkovo náměstí Jan Korda.

„Do třetí třídy není žádný problém. Zlom nastává ve čtvrtém ročníku, kde bychom také rádi udrželi slovní hodnocení nebo jinou formu, která postihuje individuální pokrok žáka lépe než klasifikace, ale jsme limitovaní přijímacími zkouškami na osmiletá gymnázia,“ dodává Korda, že kvůli přihláškám pak potřebují děti doložit známky z jednotlivých předmětů nebo průměry.

Jestli ale mají změnu přijmout rodiče, musí mít takový krok jako první podporu učitelů. Zdůrazňují to jak ředitelé, tak odborníci na vzdělávání. Ministerstvo školství tak pro chystanou změnu musí nejen pedagogy získat, ale zajistit jim také dostatečnou podporu při zavádění změn. Protože přechod ze známkování na slovní hodnocení s pravidelnou zpětnou vazbou, není snadný.

„Musíme se poučit z historie. V roce 1988 tehdejší ministerstvo bez přípravy a vysvětlování plošně zrušilo známkování v prvních ročnících a dopadlo to katastrofálně. Drtivá většina učitelů se proti tomu postavila. Na tom se ukazuje, jak je důležitá komunikace změny a přesvědčování,“ zmiňuje Vladimíra Spilková z Univerzity Pardubice, která je přední českou expertkou na vzdělávání.

V tomto směru se nejen české školství ale i laický pohled na výuku dětí za více jak 35 let proměnil. To ale neznamená, že chystaná změna v hodnocení proběhne bez problémů.

„Dlouhá léta nechápu blok nejen českého školství, ale všech sfér odborné i laické veřejnosti, že se nedaří tuhle změnu prosadit. Obrovsky silně přežívá mýtus, že bez známek by se děti neučily, a to samozřejmě není pravda,“ dodává Spilková.

Dlouhodobým problémem českého školství zůstává, že i změny, které ho mohou posunout, blokují protichůdné tendence. V případě slovního hodnocení jsou to třeba už jednou zmíněné přijímací zkoušky. Střední školy zajímají známky z předmětů nebo průměry, a tak se základní školy musí chtě nechtě přizpůsobit.